Drzá Elsie a balík průšvihů Kapitola 1

3. června 2009 v 18:29 | Mu~he.he |  Poezie a povídky
Tak caute lidi... tohle je moje druha povidka s normal sveta, tak snad se bude libit xD napsala sem ji koncem listopadu minuleho roku xD

Malej úvod a plakáty


"No jo!!!! Tos byla ty, co vyhodil do vzduchu tu bombu rachejtlí?" Vyhrkl na mě nějakej debil.
"Ano" řekla sem důležitě a kývla hlavou. Jo jo… byla sem to já. Ten magor, co dycky když se podívá do zrcadla, tak ječí. Taky už sem zrcadla v pokoji silně omezila. Já sem totiž -na rozdíl od svojí perfektní sestřičky dokonale hnusná. Každý ráno vypadam, jako bych byla náměsíčná a celou noc strávila v žumpě.
"Ha ha hááá!!!! Musím to oznámit !!!!!" řehtal se ten dement a začal hulákat na celou pouť: " Hey lidi!!!! To byla ona! Ona vypustila ty rachejtle o tři hodiny dřív, takže sme oficiálně propuštěni!!!!" A v tu ránu začali šeci řvát a skandovat : "JOOOOOO" a pak sem viděla jen hordu tupců, co mě zvedli a nesli pryč! To bylo šílené!! Ale dost dobře šílené. Pak začalo pršet a šeci akorát nadávali a pustili mě dolů. Hajzli… Nééé dělam si srandu. Donesli mě skoro až k baráku. Šak fajnej odvoz. Až na to, že pršelo trošku víc a oni mě vysadili zrovna na rozbláceném blátě a já spadlaa fajně sem se vyrachala v bahnatý louži. Šak dobre.. .
Jak sem přišla za chvilu domů tak hned : "Kde si byla, že seš celá mokrá a špinává?!" - mamka a taky : "Ježiši pro deš tak pozdě? Máš zaracha!" - tata a já: "Jo jo…" No.. to prostě nemá cenu to sami musíte uznat. Hádat se s debilama je totiž úplně zbytečné.


Ale další den ve škole to byl mazééééc. Sme se zas tak nudily. Šak matika víme svoje ne. U ní by člověk aji v poho chcípl nudou.
Jo ještě předtím vám musím říct takový malý detail, že máme celou třídu vyzdobenou otřesnými plakáty, který má každej chuť sundat, ale jak naše třídní řekla, když nám to tam dávala : " Jestli to někdo z vás strhne nebo nějak poškodí okamžitě vás jdu nahlásit ředitelovi za poškozování majetku školy" a naše třídní sliby fakt plní a u ředitele je pečená vařená. Taká malá podlízavá hnusná mrcha. Taky že jí každej nesnáší že… Ale respekt si udržet umí to zas jako jo. Na rozdíl od matikářky.
Jo, paní Kauserová nám zas vykládala nějaké blbinky o nějakých proti hořlavých materiálech. V matice no, debil no. Možná to s tím mělo nějakou souvislost, ale každopádně už nevim jakou bo sem nedávala pozor a soustředila se na oční kontakty s mojí nej kamo. U těch našich pohledů dycky chcípáme. Jako to se fakt nedá. Zkuste se jí dívat do očí aspon 20 sekund a uvidíte, že to prostě není možný. Klíďo by na to mohli vyhlásit světovej rekord a zapsat do Guinessovi knihy. A když to přece jenom zkusíte tak se buď malo pochčijete smíchy, nebo ten smích zadržíte a bude vás bolet břicho ještě další den. Zajímavý je, že ona to samé říká o mě.
Jenže oční kontakty provozoval ve třídě každý druhý, takže by nás za to v podstatě nemohla ani seřvat, ale my vymýšleli zrovna malej plán na oživení hodiny. Seděli sme s Ančou v poslední lavici, ale každá na druhý straně třídy, bo nás rozsadily. (Bohužel žádnej s našich kantorů nemá pochopení pro naše neovladatelné, řvavé a opakované výbuchy smíchu, které nasledují vždy, když některá z nás něco řekne. )



"Jak jsi to mohla udělat!!" Řve na mě jak nějakej šílenej magor. No asi TAK ne.
"Když ty plakáty tam tak hrozně překážely a stejně se nikomu nelíbily, tak sem vám vlastně udělala velikou službu!"

"Tak a DOST! Půjdeš do ředitelny!!! Řekla s nakvašeným výrazem jako kdyby právě sežrala tunu pěkně kyselých okurků. Fůůůůůůůůůj. Ale do ředitelny se můžu podívat. Už sem tam dlouho nebyla. Na mě teda až moc dlouho. Naposledy před prázdninami a teď je Prosinec.
"Tak půjdeš nebo ne?!"
"Jo" Pokrčila sem rameny.
"Tak VYPADNI!!!!!!!!"
"Jooo" řekla sem a zívla. Rozhovor s ní mě začínal vážně nudit.
Vyšla sem z kabinetu Vv a šla v klidu do ředitelny. Třídní jako ocásek za mnou.
Už jsme byli na schodech mířících do druhého patra a najednou mě napadl spásný nápad. Počkala jsem, až bude těsně za mnou a pak sem se prudce otočila. Moje předpoklady byly správné. Nejdřív se pokoušel udělat něco jako Matrix, ale pak stejně s těch schodů spadla. Jako na povel sem se začala šíleně řehtat. To bylo šílený! Vypadala, jako skákací míček. U každého schodu se odrazila a spadla o další čtyři dolů. Takhle pokračovala až dopřízemí. Ještěže sklep máme až na Áčku a ne na eFku, kde sem ted byla. Dole zůstala nehybně ležet.
Jakmile jsem se dosmála, šla jsem v pohodě do sborovny a zalarmovala tam kantory, že pí. uč.Scitchová spadla ze schodů.
Bylo to v poho. Než oni stihli vyjít, tak sem ju probrala. Taky když sem s těch schodů skákala. Na záchodě v přízemí sem si u umyvadla opláchla ksicht a vzala si do dlaní vodu. Tím sem pak oživila třídní. A ona upe tak : " co ! co se děje, co je?!" a čuměla na mě z otevřenou hubou. S toho sem dostala další záchvat smíchu. Pak přišli i další učitelé a hned jí zvedali a prej tak : "Jo, Jo, si budeš muset dávat větší pozor Tarjo." (jestli vás zajímá proč Tarja, tak naše třídní je Finka. Její příjmení se má číst Skitchová a né Skičová, ale řikala prej at nás to neplete, ale stejně ji šeci řikaji Sketa. ) Tuhle neomylnou větu pronesl nás týčr na tělas. Pan Krepovník, ale šici mu řikají grep. A je mu to ani nevadí. Asi už si zvyk.
O mě se už pak nikdo nezajímal a mě to naprosto vyhovovalo. Doufám, že už třídní zapomněla, kdo strhl pár jejích milovaných plakátů. Jo byla sem to já. Elsie Hoperová - Bolerová. Bo tata chystá svatbu s Lopez Bolerovou. Od té doby co se mamka odstěhovala už uplynulo pár roků a mamka se o mě vlastně nikdy pořádně nestarala, takže se mi po ní ani nestýská. U nás doma je už nastěhovaná a je fajná. Kdybych nevěděla, že není moje pravá matka, tak bych si myslela, že sem po ní. Je taká hoperka. Šak si aji rozumíme. Řikam jí mami jen někdy.
Mě tež každý říká hoperko (kvůli přímení -tak neasi)
Do rodiny Bolerových patří Kuba, Honza a ještě jedna pitomá barbínka v mém věku. Nemám nic proti barbínám, alespoň většinou, a to i když se podívám na její bílé úzké kalhoty, růžové tričko a mikinu, růžové oční stíny, na její dokonale rovný blondatý, dlouhý vlasy, na růžový lak kterej má na dokonale upravených, dlouhých nehtech a se svým jemňoučkým "nádherným" jménem - Linda (úplně pro barbínu, že jo).
Neřikám, že je špatné být upravený, ale kdyby se aspon nechovala, jako kdyby měla jenom čtvrt mozku, tak bych se s ní aji bavila. Už podle toho, že se baví s mojí starší sestrou Carmel, se dá hodně usoudit.
Spíš se bavím s Kubou Honzou. Jsou to dvojčata. Mají 18 let, výšku 179 (já měřím 168) a ne jen na pohled jsou to fajní kluci. Ne milý, to fakt ne. Taký skejtáci.
Na rozdíl od MÉHO vypatlaného brášina. Připadá mi, že k nim do rodiny nepatřim. Jsem úplně jiná než zbytek MOJÍ rodiny. Všichni jsou milý, hodní, stydlivý. Já jsem hnusná, drzá a praštěně bláznivá. Jo ještě, že si ju tatka bere, aspon nebudu mít pocit, že všichni mí příbuzní jsou na hlavu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 4. června 2009 v 14:40 | Reagovat

Tož také divné to je. Já chápu,že jsi zvyklá takhle mluvit, ale psát bys měla aspoň trošku spisovně. Třeba všichni místo šici a podobně. Já jsem taky zvyklá mluvit nepsisovně. V normálním životě říkám sem, menuju se, vokno, vokurka atd, ale do povídky bych to nenapsala, protože to prostě napsaný vypadá divně x)
Prostě já jsem toho názoru, že psát by se mělo buď spisovně, nebo mírně hovorovou češtinou, rozhodně ne nářečím, protože tví čtenáři jsou rozlezlí po celé republice a nějaký Pražák určitě není zvědaví číst si o lidech, co CHCOU jít domů :D
Což o to, příběh je to pěkný, líbí se mi to, jenom kdyby to šlo spisovněji, aspoň trošku......
P.S. otravuju, co? :-)

2 spolusedici spolusedici | Web | 5. června 2009 v 8:41 | Reagovat

drsny design

3 Hannah x) Hannah x) | 23. června 2009 v 22:17 | Reagovat

Super! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama