Drzá Elsie a balík průšvihů Kapitola 3

6. června 2009 v 15:26 | Mu~he.he |  Poezie a povídky
Sasanko, dobre, az to budu zase psat, tak trochu omezim to ostravske nareci aji ji udelam trochu min namyslenou :D ale mam to napsane do ctvrte kapitoly, takze si budes muset jeste chvili pockat.

Být či nebýt? Někdy je lepší nebýt…

Zvláštní…. Opravdu zvláštní…. Asi před deseti minutama sem volala Terce at de ven. První co mi řekla: " Sem s Margi" Pak sem volala Aně. První co mi řekla: "Sem venku s Terkou."
Pak sem total naštvaná volala Joan a první co mi řekla (nebo spíš neřekla): "Chrrrrrrrrr"
Tak sem na ní zařvala a druhé co mi řekla: "Ááááááááááá co je! Já su v letadle, co po mě chceš?!" Echch…Uznejte, že to dokáže nasrat! Joan si v poho jede domů… Já v poho ztratila pro nic za nic půlku kreditu… Ale v kliduuuu….
Ale jinak. Šla jsem domů, nic netušíc…Otevřela sem dveře, ještě pořád nic netušíc a najednou: " Jdi do pokoje, máš zaracha, co si jako myslíš, že mě kvůli tobě budou učitelky rušit s jednání, víš, jaký jsem si udělal trapas! A to jenom kvůli tobě!!!"
Takže repete: "Echch…" Trošku zvláštní odpověď… A jak se ukázalo ani ne účinná, jelikož tatka si jí ani nevšiml. Neřikám, že mi to vadí. Jenom…. Vy když jste naštvaný tak ste naštvaný ne? Nejdete jen tak pro nic za nic někoho seřvat jak psa, abyste se na to pak vykašlali ne? A přesně to udělal můj tata. Jakmile ukončil svůj uřvaný proslov ( a nezapomněl mě poprskat od hlavy až k patě), otočil se na Lopez stojící těsně za ní a začal jí šeptat nějaké cukrkandlové výrazy, a pak jí začal líbat. Nechutný… Fakt… Mohly mě upozornit, že hodlají u nás doma propagovat sexuální harašení, a já bych odešla ještě dřív, než by to dořekli. Nebo spíš zdrhla. No… rozhodně by to bylo lepší než tohle. Chvilku po mě přišel Kubin s Honzou. V poho mě pozdravili a vešli do obýváku, ale jak je uviděli, začali se šíleně řehonit. Fakt, také výtlemy ste snad ještě neviděli! My s Ančou máme furt nějaký výtlemy, ale tohle bylo moc. To nebyl obyčejném výtlem. Že něco uvidíte, začnete se řehtat až vás s toho bolí břicho, pak si utřete slzy smíchu a je to. To je prostě nuda. To ne. Oni předtím seděli, jak je uviděli tak si stoupli a vykuleně s pusou dokořán se na sebe podívali. A už to jelo… Nejdřív spadl Kubin s šíleně vychlastaným smíchem a na něho se složil Honza se smíchem kvákající postižený kachny.
Do tohohle divadélku přišla Carmel s Lindou. Dokážete si snad představit, jak se tvářily. Jestli ne, tak vám shrnu tu situaci. V pohodě si přišly domů bavící se o nějakých nedůležitých blbostech jako vždycky, a tam uviděli : líbající se rodiče, o kousek dál Kubina, kerej už z vyčerpání s toho šíleného smíchu ála vychlastaném motor, ležel na zemi a na něm neladně klečící Honza se smíchem kvákající postižený kachny. A nesmíme zapomínat na mojí maličkost, která tam jen tak stála a čuměla a neměla tu vůli odtrhnout oči od prostředí jako z blázince.
No holky se rychle pakovaly nahoru. Já se přemohla a hodila si do pokoje jenom batoh, vzala si prachy a řikala, že si půjdu koupit něco Nového a Hezkého, když už všecky mý kámoši sou v lihu a všecky moje kámošky spolu.
Ale překvapila mě Joan se svým telefonátem ve kterém mi sdělila, že právě dorazila, a že
půjde milostivě ven, ale musim pro ni přijít a překecat její rodiče. Pro mě nou problem.

Cestou sem potkala toho kluka co mě odhalil na pouti a prej také: " Hey to si ty! Rozjedem to bejby?" a sám se uchichtl nad svým vlastním nemístným vtipem. Já se na něho podívala jak ne debila a zašklebila se. (Nemysete si, že by mě snad naštval ten nemístný humor a vtípky na účet ostatních, když je provozuju furt, ale spíš mě překvapil s tím návrhem. Takže já debil, sem si dvě sekundy myslela, že to myslí vážně.) V tu ránu se začal šíleně tlemit. Já sem to přešla jen s lehkým pousmátím. Tohle, mi k smíchu fakt nepřišlo.
"Kampak kráčíš?" Zeptal se mě a pokusil se o milý ton i úsměv.
"Nemusíš se námahat, jdu k Joan."
"Můžu jít s tebou?"
"Když myslíš, že překecáš Joaniny rodiče a nevybuchneš vzteky - proč ne." Jeho přikývnutí mi nazančilo, že v tom nevidí žádný problém.Vlastně se mi pomoc hodila. Bylo fajn mít sebou nějakou poslilu v záloze, kdyby náhodou moje finty selhaly.

Ale bylo to zbytečné. Joanini rodiče byli neoblomí. Vůbec nereagovali na naše protesty a opakovali pořád dokola ten samý argument, že: "Joan si musí vybalit." Nejspíš jim unikl tak malicherný detail, že už si dávno vybalila. Když jim to Joan řekla naštvali se a řekli: "Prostě nepůjdeš nikam!"
Právě ted sme seděli na chodbě a vymýšleli co ještě se dá zkusit.
"Pořád tu je možnost náhlého úniku."
"Jo… ale…! Bránila se Joan trochu zaškočená.
"Žádné ale! Popadni bundu a farej!" Přidal se ke mně i kluk s poutě.
"Víš co, sme v přízemím, takže řekni, že se deš učit, pust cedlo, zamkni za sebou a zdrhej."
"Dobrem plán, ale co boty!"
"To ser, nějak vykutíme …"
"Jak?"
"To nech na nás…"
"Ok, takže za půl hodiny venku" ušklíbla se a šla.
"JAK to vykutíme?"Kulil na mě nechápavě oči.
"Já nevim, na něco přídem…"
"Jasně…To jí rovnou napiš, at si vezme papuče a 3 světry"
"Neblázni, taková zima tam ještě není. Ale napsat jí to můžu, to je fakt."
"Víš co… nechceš na to kašlat?"
"Proč?Myslíš, že to blbě dopadne? Ani si nevšimnou, že je pryč!"
"To dost pochybuju…"
"Nebud takovej pesimista! Na té pouti ses teda jevil úplně jinak."
"A ty si o dost střelenější než na pouti."
"O co ti jde?"
"O to, že jí jenom přiděláš problémy."
"Hele, klidni hormon, jo! Joan není žádná vytřepaná nicka bez názoru. Řekla by, kdyby se jí do toho nechtělo, nebo to považovala za moc praštěnej nápad…"
"A ty to bez ní nevíš?"
"Zas tak praštěnej nápad to není. Už jsme s holkama udělaly mnohem horší věci.."
"A měly s toho miliony průšvihů, že?"
"Jo, ale taky miliony zážitků! Ty asi patřích do skupiny těch, keří se jenom drží stranou, nedělají nic špatného a poučujou ostatní! Já jsem prostě jiná, jasný?!" Byla sem vážně hodně naštvaná. Hádat se s klukem, kterého neznám a ještě takhle zuřivě.
"Fajn, já taky nejsem nějakej hodnej hošánek, ale to co dělám, si dobře uvědomuju. Občas se vychýlim s cesty, ale vždycky vim, kde jsou meze, a jak se zdá, ty to nevíš!"
"Jaké meze, co to tu meleš! Každý má meze jaký si určí! Když mu něco připadá moc, už to prostě nedělá! Fajn, tak sem trochu víc komplikovanější a dost bláznim a sem dost hodně střelená, to uznávám i to, že mám ty hranice posunutý někam jinam než ty, ale tobě je po tom houby! Znáš mě den a už poučuješ! Takhle si moc přátel nezískáš!"
"Tak to se pleteš holka, meze nemáš podle sebe, možná ty svoje jo, ale jinak! Ty asi nevíš, kdy přestat, že? Kdy už je toho moc a kdybys s toho mohla mít fakt velkej průšvih!"
"Počkej, ale ted není na hádky ČAS!!!"
"Ale jo no, sakra! My sme úplně zapomněli na Joan!!!"
"Dělej, FARÁME!!!"


Bylo to v hajzlu… doslova. Bože! Jak já ho nenávidíím!!!!!! Achjo…proč musim mít vždycky takovou smůlu?! Nevysvětlitelné prostě…
"Elsie!! Co tu sedíš, jako by ti uletěly mouchy?"
"Ted bych radši aby uletěl Martin…"
"Co ti udělal tak hrozného?" Tatka byl ze mě totálně vychlamaný. Jako chápete to? Taková bezohlednost! Možná proto, že já moc často nemívám náladu jako by mi uletěly mouchy. (Nevíte, proč se říká mouchy? Proč se třeba neřiká, že mi zdrhly krysy, nebo oddusali sloni?...) Vlastně je to skoro zázrak, ale mě ted přišlo naprosto bezohledný se smát v mojí přítomnosti, nebo doslechu mého ucha.
"No?" Tatka byl neoblomý…
"BRÁCHA MI ZEBRAL MP3 A HODIL JÍ DO HAJZLU!!!!!!!!" Nevydržela sem to a začala na něho neštastně ječet. O to víc mě pak vytočilo když řekl: "A to seš kvůli tomu tak naštvaná? A říká se sebral a záchod ne hajzl", jako by mě to zajímalo.
"Kdyby za sebou aspoň zapomněl spláchnout…"
"Aha tak to jo! On za sebou ještě spláchl jo? Taký důkladný!"
"Ty si úplně bezohledný! Smát se v mojí přítomnosti po tak tragické věci! A ještě se tu chlameš místo abys šel seřvat brášina!" Nebyl jediný kdo se řehtal. Carmel s Lindou to vyžvanil brácha osobě. Prej celý nadšený. Hajzl… Určitě vás zajímá, co dělali Kubin s Honzou, že? Těm to brácha teš vyžvanil a zrovna v tu chvíli sem přišla do obýváku. No řeknu vám, že sem normálně nevěřila svým uším! A to v normálu není.
Tak ti se nejdřív začali docela chlamat, ale jak viděli že sem přišla, tak měli aspoň tolik slušnosti (na rozdíl od zbytku rodiny), že se trochu uklidnili a né jenom to. Dokonce se odhodlali k tomu, že Honza řekl: "Příště tam hodíme tebe!" a Kubin se přidal: "Dokážeš si představit, jak se tam točí? Určitě by se nespláchl celý. Museli bysme ho tam tlačit štětkou do hajzlu." No, jak sem si to představila, tak sem okamžitě vyprskla, ale jak sem si vzpomněla na tu hroznou událost, hned mi sklaplo. Samo, že po tomhle brácha začal ječet, běhat po pokoji a zdrhal do svého pokoje. Na rozdíl ode mě, Lindy a Carmel, které sme v jednom pokoji všecky 3!!! Má brácha svůj vlastní pokoj. Jako chápete tu nelogičnost, že? Sice je náš pokoj docela dost velkej, ale stejně…
"Ale prosím tě! Nezačínej s tím zase. Martin je malý. Vždyt mu je tepr deset."
"Jo, dost na to, aby pochytil znaky hajzlů a lemer…" zamumlala sem, ale tatka mě stejně slyšel. Viděla jsem na něm, že má chut něco odseknout, ale pak to nechal být, mávl rukou a šel.
V pokoji sem byla jenom já a měla sem úplně zajebanou náladu… Jestli se mi divíte, tak vás nechápu. Takže popořadě.
Nejdřív sem celá mokrá, pak je mi zima, pak mě seřve učitelka (i když to se vlastně nepočítá, bo to byla nuda a já už si ani nepamatuju co řikala, ale to se neřeší) vypotřebuju si spoustu kreditu na nic, seřve mě tatka, sem účastnice nemilé scény tatky a Lopez (a to sem si ani nekoupila lístek), pak se hadám s nějakým joditem, idiotem, ještě k tomu s pohádám s Joan a…. Hm… to bylo docela zajímavý.
Hned jak sme zjistili, že sme ve skluzu, tak sme šli před její barák, kde samozřejmě nebyla. Hledali sme jí další půlhodiny, aby mi nakonec zavolala a řekla: "Kde ste?!!!Už tu na vás čekám snad hodinu!!!" na to se nedalo říct nic jiného, než: "A jak si ty? My tě snad už půlhodinu hledáme!" Po malé výměně názorů, jsem z ní konečně dostala cennou informaci, že její strategické místo, je ted ve skalách v horách... takže musíme jít na kopec vzdálený od jejího baráku nejmín půl hodiny…
Nějkým zázrakem, sme se tam za nekonečného skuhrání kosy nakonec doploužili, ale za mnohem víc, než půl hodiny, což zřejmě nebylo vůbec podle Joaniných představ a začala tam na nás vztekle ječet, že de jako domů, a že ani nemusela chodit atd…No… to my taky ne. (Jo, a tu bundu a boty měla. Prej jí nakonec dovolili jít ven, ale stejně šla oknem, bo to chtěla zkusit. Proto sme jí předtím neviděli.) Takže sme se s tím klukem taky sami odprovodili domů. A doma… už víte.
Ještě by se našel takový odvážlivec, kterému by se zdála moje "nálada na víte-co" nepochopitelná? Ne? To sem ráda.
Hm…měla sem tak blbou náladu, že se ze mě začínala stávat pesimistická kyselka. Za chvilku se zařadím do "fruit farmy" na naší škole. A proč kyselka? Tak to je ze dvou důvodů.
1. Protože mám na stole kyselku
2. Protože mám kyselý výraz a za TŘETÍ! Líbí se mi to. Můžete si vybrat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kterou povídku tu chcete nejčastěji?

Metal Barbie 10.7% (12)
Frajlové a frajerky 11.6% (13)
Magic SUPERSTAR (S) 15.2% (17)
Zamilovaný příběh 11.6% (13)
Drzá Elsie a balík průšvihů 12.5% (14)
Morisovi 11.6% (13)
Lucius a Já 13.4% (15)
Princezna v Bradavicich 13.4% (15)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama