Mu{cha-cha} and Mu~he.he

24. června 2009 v 21:39 | Mu~he.he a Ivísek |  Mu{cha-cha} and Mu~he.he
Bylo nebylo za sedmi horami a sedmi řekami, sedmi potoky a sedmi městy stály Bradavice.
Kdysi jich bylo sedm, ale protože je pár čarodějnic čmajzlo pro svoji image, stáli tam už jenom jedny.
Ale ty jedny Bradavice brzy čekali příchod nových studentů, flakajících se o prázdninách, neboť to nebyly ty bradavice ale ty Bradavice.
A tak to všechno začalo.
Mezi studenty se objevili dvě..dívky? Nebo snad dva chlapci?
Obojí.
Jmenovali se Mu~he.he a Mu{cha-cha}.
Mohli by snad znít (i vypadat) normálněji. Ale to neměli napsaný v rodném listě. Dalo se čekat, že oni ten list jen tak mimochodem ztratili. Nebo si spíš jím utřeli svá..pozadí.
Ne, zadní část těla.
Protože takový cár papíru jim připadalo příliš zbytečně skladovat.

*z pohledu Mu{cha-cha}ho*
"Mu{cha-cha}, poď už!" Zařval z kuchyně ten nevýslovně otravný hlas moji matky, která jím spíš připomíná chlapa. A pořád mutuje, už třicet let...
"Tak snad chvilku počkáš, ne? Šak NEHOŘÍ!" Zařval jsem zpátky do kuchyně a honem si házel věci do kufru, jak mi přišly pod ruku, než jsem narazil na jeden děsně zvláštní předmět...Nějaká polohranatá vecička s umělohmotným zajíčkem uvnitř. Co to sakra je? Dívám se na to, ale stejně ne a ne přijít na to, co to vlastně je. Že by kinder vajíčko? Blbost, ty poslední to byli v mých prvních třech měsících svého života.
No nic, nebudu se zabývat takovejma kravinama. Hážu to všecko do kufru, nehledě na to, co to je. Šak co, aspoň budu pak v těch slavnejch Bradavicích překvapenej! Sjíždim dolů po zabradlí do přízemí, kufr na mým klíně. Sotva jsem ho nějak zavřel, až sem mu musel dát za vyučenou.
"No konečně, to ti to zase trvalo!" Hubuje ta stařena, co si dovoluje řikat moje máma.
"Stavíme se pro Mu~he.he?" Ptám se taťky, matku ignorujíc.
"Jo a máme tam být za deset minut, takže pojedu svým krapem-autem stodvacítkou.." Teda aspoň se pokusím, to na tak velkou rychlost vůbec natáhnout..."

*z pohledu Mu~he.he*
"Taťko, taťko...SAKRA TATI!" Ječím na mýho totálně hluchýho otce a snažím se ho odtáhnout od skútru. To je jeho "maličká" vášeň.
"Máš sbaleno?"
"Pche... a proč jako?" Odfrknu si. " Muchacheovi tu mají být až za 10 minut!"
Mamka nechápavě otevře pusu a vykulí oči. Potom zase všecko vrátí zpátky do normálu a odejde. Nejspíš jí došlo, že se MNOU se vůbec nemá cenu dohadovat. Sedím v křesle a nepřítomně čumim na nástěnné hodiny v obýváku. Je to strach, nebo spis nechuť, ten pocit, co mi donutil sedět dalších pět minut v křesle a nechat ubýhat čas...
Možná, že do Bradavic ani jet nechci. Chápejte... co když to bude nějaká stará barabizna... No nic. Vzdala jsem se svých úvah (jestli téhle větě se dá říkat úvaha, ale toho byste po mě chtěli moc) a radši energicky vyskočila z křesla a namířila si to do pokoje, kde jsem si hodlala sbalit. Nakonec mi balení netrvalo ani pět minut.
Prostě jsem vzala všecko oblečení ze skříně, případně to servala z věšáku a narvala do kufru.
No jo no... tomu se říká umění rychlého balení.
Zbývající čas jsem zabrala mazlením, se svou electric guitar.
Potom už ale přijeli Muhacheovi, tak jsem popadla kytaru, velice opatrně, potom sem popadla kufr a pádila si to do přízemí. Proběhla jsem naším barákem a naskočila přímo do auta, a už jsme pádily vstříc Bradavicím...

*z pohledu vypravěče č.I, alias pan P.*
Mu{cha-cha} se tak najednou podivně usmál.
Byl to pohledný chlapec.
Ale známe to, nesuďme knihu podle obalu.
Mu{cha-cha} byl idiot.
Proč? Protože nesnáším hippie.
Takže tohle jsme si vyjasnili, přátelé..teda, vy a já, jasný?
Takže, Mu{cha-cha} se podivně usmál a někde u nějaké hospůdky řek:
"Táto, můžeš nám zajít koupit nějaké pití?" Ukázal na svůj krk. "Nějak mi vyschlo a Mu~he.he určitě taky." Probodl svoji sestřenkou, sedícíc na zadním sedadle auta, pohledem. No, sedící. Jelikož skoro víc než čtvrtinu místa zaujímala její milovaná kytara, spíše se zdálo, že tam dívka dělá nějaké cviky pro přijetí do cirkusu.
"Jistě strýčku, zajdi nám pro piv.." Odkašlala si. "Pro Mattonku. Citrónovou."
"Děti, já myslel že náš Mu{cha-cha} nemá rád všechno co má do činění s citrónem." Zastavil u obrubníku pan Mu{cha-cha}.
Mu{cha-cha} jen zanotoval jednu písničku ze známého hippie filmu Vlasy.
Pan Mu{cha-cha} tedy nadhodil blinkr a vystoupil z auta. "Za pět minut jsem zpátky."
Jakmile šak zašel za roh, naši hrdinové toho využili. V našem případě "hrdina" Mu{cha-cha}.
Ten si vlezl na sedadlo řidiče a zubnul se na Mu~he.he (máte to blbý, jakožto vypravěč se nemohu dobře soustředit, když budu všude psát to těžký méno).
"MÍÍÍR A LÁÁÁSKŮŮŮ!" Zařval z okna a vystřelil pryč.
No jo, parchant jeden a taťku tam nechal s tou mattonkou. Citrónovou, ke všemu.

*z pohledu vypravěče č.II, alias pan O.*
Můj kolega to vidí přílišně temně.
Tak to vůbec nebylo.
Mu~he.he si to prostě naskočila do toho auto (samozdřejmě opatrně, aby nepoškodila svoji kytaru) a jeli směr nádraží, kde se ovšem ztratili.
A tak si to tam stáli - šílená rockerka a potrhlý hippie (když se vezme v úvahu, že jsou z jedné rodiny, vznikne z toho něco..nenormálního).
"Muchacha, cože to tam stálo na tom lístku?" Zeptala se Muhehe Muchacha (asi mě z těch eMek trhne).
"Máš ten lístek přilepenej na kufru." Poradil jí místo toho Muchacha a šňupl si. "Mír! Mír!" Pokřikl na hlouček nějakých určitě fáájn lidí (ničeho jsem si nešlupl).
"Nemůžu, vidiš, že snad něco držim, ne?" Odsekla Muhehe. "Raději mi řekni, máš v tom svým objemným kufru nějakou tu vodničku?"
"Vodnííííkáá?" Muchacha se tak přiblble usmál. "Co takhle láásku, Muhééhéé?" ukázal peace. Muhehe mu ukazála fuck off.
"Strč si to doprdele a řekni mi co je tam za čislo ty jeden zhulený magore!"
"Klídek, ok?" pomalu to odlepil a prečetl. Takze vélice pomalu.
"Eh...."
"Co je, zapomněls číst?!" utrhla se na něho naše známá cholerička.
"Mhm..." zamumlal Muchacha.
"Nežvýkej když mluvíš!" zavrčela Muhehe, bo Muchacha si strčil do pusy žvýkačku od svojí oblíbené firmy PEACE.
"Mhm, oki. Je tam něco mezi devět a deset."
"Ééé?"pozdvihla Muhehe obočí a pro jistotu aji oči zvedla do výšky půl metra nad hlavou.
"Už chápu, proč rodiče zdrhli...Nechali nás tu napospas!" zavyla Muhehe.
"Klídék kámo! Peace!" *peace na prstech*
"Jestli nepřestaneš s tím debilním píís, tak uvidíš hvězdičky!" a zatímco Muhehe vyhrožovala, kolem nich se ochomytalo pár divných lidiček.
"Šmarja, ty s tím naděláš! Prostě tu zeď proleť a máš to!" přikazoval jeden nervní rodič jednomu nervnímu, strachy stuhlému děcku. Muchacha s Muhehe se po sobě překvapeně koukli a pádili za nima. Situace se nezměnila.
"Ehm, pane? Mohl byste nám prosím poradit, jak se dostaneme na nástupiště 9 a 10?" vyhrkla Muhehe na chlapíka, než stačil Mucheche říct "Klídék kámo!". Pán se na ní zadíval s neurčitým výrazem.
"Hm... no to musíte proletět. Běžte první, aspoň ukážete mému synkovi, že se není čeho bát." Muhehe s Muchacha se na sebe nervozně podívali a hlasitě polkli. Hádám, že synkovi, to moc nepřidalo. Ted to vypadalo, že má místo nohou rosol, jak se mu klepaly.
Muhehe si dodala kuráže a proletěla skrz zed. No, proběhla. Muchacha se za ní díval s otevřenou držkou. Ale nakonec si taky dodal kuráž a řekl.
"Není se čeho bát, že?" povzbudivě se podíval na chlapce a tázavě na otce. Ten rychle zavrtěl hlavou.
"Ne. Samozřejmě se není čeho bát!" ale podle tonu kterým mluvil, se tomu moc věřit nedalo. Nakonec se oba kluci rozhodli současně a proběhli skrz zed. Chlapík jí pohotově překročil a mnul si bradu. "No vida!"

"Kaj seš, čekám tu na tebe snad dvě hodiny!" vyjela hned Muhehe na Muchacha. Muchacha na to odpověděl jednoznačně.
"MÍR VŠEM!" zahulákal přes celé nádraží. Muhehe ho postrčila ke dvěřím vlaku, aby se na ně všici nečuměli jak na magory. I když oni by k tomu měli jistě důvod, i kdyby se Muhacha nechoval jak dement. Jejich vzhled byl sám o sobě dost očumující.
Našli si volné kupé, zapadli do něho a v klidu a míííru strávili polovinu cesty.
Potom je ovšem z jejich nedůležitého žvatlání vyrušilo bouchání na okno. Oba v tu chvíli zvedli hlavu a podívali se směrem k hluku. A oboum v tu samou chvíli sjela čelist až k fuskám, jelikož se jim naskytl zcela jedinečný pholed na opravdového a živého Spidermana. Ten se bez okolků protáhl malým otevřeným okýnkem do vlaku a pohodlně si sedl.
"Sorač že sem vám sem tak vpadl, neměl sem se čeho chytit, prostě si tak lítám po stromech a najednou nic, tak bud sem měl možnost, že spadnu do příkopu, nebo se rozmáznu na mostě, tak co byste zvolili co?" optal se Spiderman. Oba se na něho vytřeštěně čuměli ještě dalších pět minut. Jako první se vzpamatoval zhuleneckej zewlák s heslem: "Mír a lásku pro všechny!!!" ano je to náš známý Muchacha, kterej se opět pohotově vytasil s heslem.
"Mír a lásku!" zvolal nadšeně. Spiderman si s Muchacha plácnul, zatímo Muhehe se vytratila neznámo kam... A to je zatím všechno, pokračování příště!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anny Anny | Web | 24. června 2009 v 21:47 | Reagovat

Hezzu blog ale dneska jsem nsčtená dost ale hezzu začátek:-D

2 Ivísek Ivísek | Web | 25. června 2009 v 8:32 | Reagovat

cžee?O_O
Spiderman? Jenom čučim..:-D:-D:-D

3 wladka wladka | Web | 25. června 2009 v 12:48 | Reagovat

ta nee  take hlody som uz dlho nevidela
bolo super

4 Cannelle Cannelle | E-mail | Web | 24. ledna 2014 v 22:29 | Reagovat

Kudos to you! I hadn't thghout of that!

5 online car insurance online car insurance | E-mail | Web | 1. března 2014 v 23:26 | Reagovat

That insight solves the problem. Thanks!

6 where to buy levitra where to buy levitra | E-mail | Web | 18. února 2015 v 3:24 | Reagovat

In the complicated world we live in, it's good to find simple solutions.

7 cialis cialis | E-mail | Web | 24. února 2015 v 19:22 | Reagovat

It was dark when I woke. This is a ray of sunshine.

8 cialis on line cialis on line | E-mail | Web | 25. února 2015 v 14:38 | Reagovat

Could you write about Physics so I can pass Science class?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama