Červenec 2009

Sem zpet!

31. července 2009 v 14:21 | Mu~he.he
Ale jen na par hodin... sem dneska s mamkou odjela s prehrady a jedu s kamoscinou rodinou na Lipnici... jako... strasne sem se tam tesil a ted uz se mi tam vubec nehce a prave bzch radsi jeste ted byla na prehrade... no ale co se da delat...na prehrade bylo super total skvele! Jenom prvnich par dnu bzlo divnych... ale tento tyden byl stopro nej :D
Napsala sem tam asi 5 kapitol k Metal Barbie, ale jelikoz sem to psal na notebooku, tak fakt nevim, kdz to zverejnim.... no mozna pristi sobotu az se vratim tak pak v nedeli bych to mohla stihout... ale fakt nevim... ale mozna tam ani nepojedu, bo mi kamoska pred chvilou napsala, ze mam mit sebou litr, tak fakt nevim, kaj to sezenu ... asi budu muset vykrast banku :D
|Cago :D

4 sestry ( a tři lezbické )

22. července 2009 v 16:29 | Mu~he.he |  Blbosti
Taktéž z dávné kalné minulosti sedmé třídy, kdy sme měly s kami chut skládat ... sprosté básničky xD

Táta říka: pojdte ven!
sestry řikaj: nechcem ven!
máma řiká, nechcete ven?¨
Nechodte ven.
Bude vám zima, je to jako má dcera Nina - a to je pěkná špína!
1. řiká: je mi zima, jdu ven
2. řiká: není mi zima a nejdu ven
3. řiká: je mi a jdu ven
4. řiká: vy jste piči jak ty minži! pojdte radši na net
né né ten je jak samet
a co jít zamést?
Di se vycpat!
nám se nechce spát
Jste hluché jak pařez a proto dostanete nářez!
My ho nechcem, bů bé bé jsme krávy, jak ty mravy.

Táta s mámou odešli a my jsme byli na mašli
bylo to pěkně dobré, dělali jsme to ve třech, jak ty báby ve snech
víc se nám tam nevlezlo, byla jako žezlo.
Pěkně nás posekala, byli jsme na hejkala a pak jsme šly na pařbu, byl tam vzduch jak na smažbu.
Pak se tam stříkalo,
bylo to fakt drsné, to jo!

Pak se tam dělal sex
a my jsme byly na ex.

Bylo to fakt suprový,
Jak ty lezby šamponový.

Škoda, že s náma nebyla segra,
Ale ta není lezba.

Jsme sice lezby,
ale to je na kresby.

Když se to dozvěděl taťka,
vyhodil nás z auta.

Škoda, že neposlouchá Tatu,
chápal by to, fotr.

Máma brečela, táta řval, prý,
že mají dcery jak na Kruval.

Bylo nám jich líto, ale co
ať si schnijou, je-li jim libo.

Nás ať do toho nepletou,
my jsme lezby na pátou.
Je nás sice tři,
ale Tatu, to jsou machři.

Dělají to v telce
a velice lehce.

Chcem se k nim přidat,
ale nevíme jak.

Bylo by to trapné,
jak ty lezby v šatně.

Máme už plán, nechcem lítat tam zpátky, by to bylo poslepu,
jak ty lezby na netu.

Protrhly bysme svět,
lezby, hvězdy, nás šest.

Přidali by se k nám i další,
byli by možná i lepší.

Dobyly bysme svět,
nový song, lezby šest.

Bylo by to o tom:

My jsme tak dobrí, a přitom tak chudé. Dejte nám prachy, na naše snachy. Chceme dobýt svět. To bude fesh. Chcem být jak Tatu, lezt po sobě, a přitom držet mapu. Chcem to dělat lehce a ležet na pecce. Bylo by to tvrdý, ale přesto dobrý. To je náš song, dobrý, jak long!

Prorazíme svět,
náš song, lezby šest.

Nevíme, ale jak se dostat na konec světa,
Kde bysme založily novou skupinu - Dobrá Veta.


v mém notýsku toho bylo sedm stránek xD


Říďa a vosa

21. července 2009 v 16:26 | Mu~he.he |  Blbosti
tO SEM NAPSALA... kdysi v dávné kalné minulosti sedmé třídy... ispirováno našim tehdejším ředitelem xD

Tam, kde hory zapadají, žije říďa popelaví.
Hnusný je jak děs, a fajný jak pes.
A když už je řeč o psu, má jednu vosu.
Dává mu med, sladký, jak lední medvěd.
Pořád ho píchá, on ji z toho míchá.
Dá ji pak na frak, a ona z toho chčije mrak.
Pak zase prší, je to potopa a je to všechno v píči.
Vosa se utopí a on je z toho smutný.
Pak se říďá zabije, je to v pekle.
Chtěl za vosou a jde za včelou.
Je dojebaný a dost najebaný.
Pak zhřeší, propadne se a je v pekelné říši.
Je zase s vosou, šťastný a neobvykle krásný.
Je to šťastný konec, husa v troubě - HAPPYEND!


10 měsíšní pobyt, aneb tříská to i s dospělýma kapitola 6

20. července 2009 v 15:00 | Mu~he.he |  Poezie a povídky
Jane

"A vítr vááál…. S našimi představami odcházelo léto a my mohli vzpomínat, co jsme všechno prožili. Jak si letní vítr hrál s našimi vlasy, na všechny ty krásné noci… Byli jsme šťastní a nevnímali okolní svět. Mohla pod námi vybouchnout atomovka a my bychom si toho ani nevšimli… ééé, co to jako je?!"
"Dost podvedené klišé."
"A tohle jako chcete číst, tuhletu volovinu?"
"To fakt ne, ale dík." Říkala Francis s úsměvem. Nejspíš proto, že doufala, že nikdy nic takového nezažije. Ani se jí nedivím. Taková hezká pohádka pro malé děti.
"Co tu děláte tak pozdě?" Vyzvídala Petra po Tomovi. Já se na ní ani nepodívala. Neměla jsem chuť sledovat, jak se její šťastný výraz, poté co mě uvidí, změní v kyselý. To už bych se asi fakt neudržela a jednu bych jí vrazila, přesto že jsem to nikdy neudělala a neměla jsem to ani v úmyslu. Tedááá…vždycky existují výjimky, že?"
"Čtu jim knížku na dobrou noc!" zubil se Tomík.
"Já se k vám přidám jo?"
"Ne!" ulítlo mi. Sakra!!! Naštěstí všichni dělali, že to neslyšeli.
"To asi neklapne. Je to děsný klišé, že jo, Jane!"
Petra se na mě podívala a za ten kyselá výraz by si zasloužila explodovat nejmíň na Mars.
Jen jsem něco zamumlala a otočila hlavu směrem k oknu, narozdíl od ostatních., takže jsem měla perfektní výhled z okna.
"Jo já zapomněl, že se spolu nebavíte!" ušklíbl se Tom. Ha ha. Pěkně hloupý. Copak se dá zapomenout na třetí světovou? Tomáš pak ještě něco žvanil, ale každopádně nevim co, protože jsem ho neposlouchala, vinou nějakého neviditelného hnusného ducha, či co, že mi tak najednou přeběhl mráz po zádech. Ale o pouhou vteřinku jsem si uvědomila proč. Venku stál jeden debil, na kterého jsem, bohužel, měla přímej výhled. Bylo to, jako by mě opustilo všechno štěstí ( i ta trocha, co sem měla) něco, jako ti mozkomorové v Harrym Potterovi. No dobře, není to zrovna nejlepší příklad, jelikož Potter je jen film, a tohle byla hořká přítomnost. (Jestli teda víte, jak to s tou hořkostí myslím. Né, že bych si dala do pusy grep, a přitom jak ho žvýkala se dívala na toho magora a říkala si: "Hm… hořká příchuť!" to fakt ne.)

Nevím, do jaké míry na mě bylo znát, že jsem se strašně vyděsila, ale když sem odpoutala pohled od člověka před budovou a rozhlídla se po ostatních, bylo mi, jako by mě už nikdo neměl brát vážně. Spor s Petrou a už vůbec ne nějaká hloupá knížka, nebyly v tuto chvíli důležité. Zaostřila jsem znovu na… Bylo to vůbec možný, Petra, kterej mi cosi němě naznačoval. Pokud jsem se nemýlila, tak ať jdu z ním.
Sakra, a co mám jako ted dělat? Říkala jsem si v duchu zpanikařeně. A přitom shonu myšlenek jsem uslyšela, jak někdo říká moje jméno.
"jane, není ti nic?" Ptala se mě opatrně Tomáš.
Jasně, že mi něco je, když venku stojí můj bývalý.
"Jestli mi nic není?" Opakovala jsem zblble otázku a horlivě přemýšlela, jakou mám použít výmluvu.
"Ech… no… jen se mi zamotala hlava…nejspíš, s toho horka. Půjdu na chvíli ven!" řekla jsem nejistě, zatímco ostatní mě sjeli nedůvěřivými pohledy. Ale co… bylo mi to fuk. I to, že mi nemohli věřit s tím horkem, když jsem si před pár minutama stěžovala na moc velkou kosu. Ale to všecko pro mě bylo momentálně nedůležitý. Jediné, co mi připadalo důležité bylo, aby si ho nevšimli ti u baru a nejlíp ani nikdo jiný.
"Ahoj" pozdravil mě Petr svým "zdvořilým" tonem a ukázkovým úšklebkem.
"Nazdar!" utrousila jsem, kouskem úst totálně nevzrušeně.
"Nepůjdem za kopec?" navrhla jsem.
"A proč?" sjel mě zkoumavým pohledem "Ahááá… jasně, bojíš se, že by mě spatřili ostatní co?" řekl škodolibě a viditelně si to užíval. Kretén!
"Tak dělej, vyklop to! Co mi chceš?!" vyštěkla jsem na něho naštvaně, když jsme přešli na strategický místo za kopcem a vší silou se snažila zamaskovat drkotání zubů, jaká mi byla děsná zima.
"Kde bereš tu jistotu, že ti chci něco říct?" Tak tohle bylo vážně moc! Tak co tu teda k sakru dělá?!! Ale než jsem stačila cokoliv namítnout, tak pokračoval.
"Ano, máš pravdu." No to bych řekla! "chci ti něco říct, ale né slovy." Řekl Petr a k mému úžasu, mě začal líbat. Ale ne jen tak… dlouze a vášnivě…
Nééé, si dělá prdel ne?
"Hey, si děláš prdel!" řekla jsem, když jsem se od něho odlepila a zakuckala se. Petr mě začal decentně mlátit do zad.
"Dobré!" zastavila jsem ho. Jakmile jsem se uklidnila natolik, abych se mohla pořádně nadechnout, postavila jsem se naproti němu.
"Jane, asi je to zvláštní, ale… já tě miluju." Řekl s neskrývanými rozpaky. Nebo spíš se skrývanými, ale hodně špatně. A já jsem na tom nebyla o nic líp.
"Ty, Peťo… co to vyvádíš?" řekla jsem mu a on se nervózně zamračil. "Tos jel jako kvůli tomu až tady? Do Krkonoš?" zeptala jsem se ho na rovinu.
"No…nejspíš!" řekl a pokusil se o opatrný úsměv.
"Ty si šílenec!"
"Ne, nejsem!" bránil se překvapeně.
"Uvědomuješ si cos udělal?"
"Jo, jel jsem tady za tebou!" řekl jakoby nic.
"Petře, sakra, PROČ!"
"Já …. uvědomil jsem si, že život bez tebe pro mě nemá smysl." Tak to řekl celkem hluboce…
"Sakra, co to zase má být? Však jsme to před měsícem skončili!" zařvala jsem s neskrývanou hysterii.
"Ne, tys to skončila. Já bych to neskončil nikdy!"
"A ty taky víš proč?!!" po těch slovech jsem se mu zadívala upřeně do očí a on mě začal znovu líbat. Jenom silou vůle, jsem se od něho od trhla.
"Ne, přestaň!" snažila jsem se mu říct, ale on si mě znovu přitáhl. Pak jsem mu už dala facku, ale jemu jakoby to bylo jedno. Každý jeho polibek, ve mně vzbuzoval touhu a každé moje odtrhnutí, potřebovalo víc a víc vůle.
Ale jakmile jsem ho praštila po třetí a on si mě znovu chytil, tak jsem neodolala a podlehla jeho vášni.


10 měsíšní pobyt, aneb tříská to i s dospělýma kapitola 5

19. července 2009 v 15:00 | Mu~he.he |  Poezie a povídky
Kapitola spis o nicem...

Petra

Něco vám řeknu. Usnout vážně není snadný, když se vy a vaše spolubydlící v pokoji, třesete zimou. Z té vody, jsme holt dostaly zimnici. A nejde jen od drkotání zubů. Kromě ostudy, že si o nás všeci myslí, až na pár vyjímek, že jsme děsné telata, co ani neprojdou kolem rybníků bez toho, aby tam nespadly, máme z naše flaškového výletu ještě tohle. Když si pomyslím, že jsem se ani nenapila a stejně je mi kosa, tak toho hluboce lituji. I když bych nechtěla mít opici jak Janet. A Peťa je na tom ještě hůř. Představte si, že celý dvě hodiny musela poslouchat kecy svojí tety Jane, jak jí vtlouká do hlavy, že je nevychovaný fracek. Aspoň takhle to prezentovala Peťa, když se s hlasitým nadáváním, vrátila zpět. Ale stejně se nezdálo, že by si z těch keců ostudy, kosy a opice, něco dělala. Docela otrlá! To já sem ani seřvunk nedostala a dokonce sem neměla ani tu opici! A už jsem bědovala nad svým osudem. I když je možný, že právě proto, že mají opici, tak si s toho nic nedělají.
To pro mě, se tenhle výlet mohl vyvíjet i líp. Jak jsem se totiž přesouvala do tohohle pokoje, slízla jsem "fajné" nadávky od svých tzv. kámošek, proč se jako bavím s těma krávama apod. Oni ať mi o tom něco mluví! Dokonce si tak ty pipiny říkaly, že je lepší být hodňoučkou a miloučkou barbínkou, kterou mají všichni rádi a sbalit nějakého toho pěkného učitele. Fakt krávy. A to jsme ještě před tím museli všichni nuceně podstoupit přednášku, o zásadách chování. Jestli se nepletu, tak o chlastu se zmínily třikrát. Že jim to za ty dvě hodiny žvanění stálo. Stejně to nebude nikdo respektovat. To jsme se mohli včas najíst a netrpět hlady. Jenže oni nejspíš jsou tak naivní, že si myslí, že když tam byl takový klid, tak všeci pozorně poslouchali. Ne neposlouchali. Spali. Aspoň teda většina, takže o přednášce bylo ticho, ale pak jsme se rozjeli a vypukl kravál podobný třetí světové. (Domýšlím si, že jestli nastane, tak bude hodně velký.)
No a takhle jsem usnula. S drkotajícíma zubama a pojebanou náladou. To vás mrzí co!

Francis

"Takže já jsem tady a…kde jsi ty?" ptala jsem se Toma na rozpis hlídání v noci těch malých smradů.
"Tu, vidíš? Mám hlídku až za týden."
"Se máš…"
"Jo a o víkendu přijede Marek."
"Cože? Si děláš srandu ze mě, ne?"
"Ne Fran, nedělám." No bezva, to mi ještě scházelo…
"Co ti na něm vadí? Měl jsem za to, že budeš ráda!"
"Nic mi na něm nevadí. No dobře.. teď ještě přijede Alan s Pavlou a René a Luboš a naše parta je kompletní." Řekla sem a zvedla oči ke stropu.
"Hele, nevztekej se!" řekl Tomáš a odešel a mě došlo, že tady můžu udělat to, co bych doma nikdy neudělala.
"AAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!!!!!!!!!" - vyřvat se.

Petra

"Janet, pospěš si! Táhneš se jako slimák!" smála jsem se jí.
"Hele, nebuzeruj! Po včerejšku jsem ráda, že žiju."
"Ale není moje vina, že jste se celé odpoledne až do večera honily s Petrou na zahradě kolem budovy."
"Jo, potřebovali jsme si vybít energii. Co je na tom špatného?"
"Nic. Tak si nestěžuj." Řekla sem zvesela. Ani se nezdálo, že už utekl týden od prvního, dost šíleného dne. Zítra podle Petry má přijet Marek, jejich kámoš. Mám takovej pocit, že jeho návštěva buď bude naprosto uklidňující, nebo se z ní na pár dní scvoknem. Ta první možnost je teda lepší.
"Zítra přijede ten Marek, že?"
"Jo." Odpověděla Petra na ní až neobvykle stručně.
"On pracuje jako diplomat, že? No, aspoň vás trochu zklidní." Jo, Janet měla pravdu. Petra se svojí tetou Jane, se k sobě chovaly, jako kdyby měly srdce z ledu. Nebylo to dobrý ani pro jednu, tak proč to dělaj? (ne v tom soukromým smyslu, jenom aby si někdo nemyslel) To je otázka, na kterou bych se ráda zeptala pana diplomata. Teda, jestli na to seberu dost odvahy.
"To není fér! Proč musíme chodit na túry každém den?" sem si mohla myslet…
"Ty by ses radši učila?"
"Jo." Překvapí mě Petra svojí odpovědí.
"Učit se budem příští týden. Jeden týden šplh po horách, druhej týden učení. Zapomnělas?" připomněla jí to Janet. Zdá se mi to, nebo je většina lidí podrážděných už teď?
"Holky vy to přeháníte!"
"Přeháníme? A co jako?" nechápala Petra.
"S tím stěžováním! Uběhl teprve týden! To si jako budete stěžovat pořád, nebo co jako?!"
"No, já si nestěžuju." Jáj….
"Když mám blbou náladu, tak jí přece nebudu skrývat! To po mě nechtěj."
"Pfff…" Sakra! Ted jsem měla pojebanou náladu i já! Nejradši bych Petru svlíkla s klže a upekla zaživa (ne, nejsem kanibal, fakt ne, jenom jsem byla naštvaná (!)) …

10 měsíšní pobyt, aneb tříská to i s dospělýma kapitola 4

18. července 2009 v 15:00 | Mu~he.he |  Poezie a povídky
Jane

Ach ne… "Okamžitě slezte s těch stromů!" Zařvala jsem na kluky a docela mě překvapilo, že hned poslechli. Možná proto, že nevěděli, co ode mě mají čekat. Ale to už já i docela věděla. Kluci šli za mnou jako parta vojáků na druhou stranu budovy, kde z velkého kopce holky válely dolů sudy, na malé houpačce pro dva si jedny hrály na lanové centrum a pár z nich se za odborného dohledu kluků, pokoušelo štípat dříví. Možná si to jen namlouvám, ale jsme tady první den a už se to podobá blázinci. Kdybych byla puberťák řekla bych: "No, ty vole, tak to je maras." Ale jelikož puberťák nejsem, tak jsem se utěšovala faktem, že jsme tu teprve první den a navíc bez pravidel (jasně, mohli jsme je sepsat už předtím, ale kdo by se s tím páral, že), tudíž trošku uvolnily uzdu chování. (I když… né, že bych si myslela, že když pravidla mají, tak že je taky poslušně dodržují.To by bylo hodně naivní.)
Takže jsem je samozřejmě všechny "posbírala" (né pravidla, ale děcka), což taky chvilku trvalo, a když jsme konečně šly k budově, kdoví proč jsem se podívala za sebe a uviděla Petru s Janet a ještě jednou holkou, jak jsou totálně mokré. A kdo je vedl? Maruš.
Ze slušnosti jsem nechala děcka jít a na Maruš počkala, i když bych se od ní nejradši pakovala na světelnou vzdálenost, aby mi neruply nervy.
"Ahoj"
"Čau Maruš" Nešlo mi do hlavy, jak mohla být veselá a v dobré náladě. Ale to by jinak ani nebyla Maruš.

Francis odváděla fakt dobrej výkon, pokud se jednalo o přetvařování. Rozhodně jí muselo hodně záležet na tom, abychom se my ostatní nedozvěděli, že při představě, že tady stráví 10 měsíců s potrhlýma děckama, se jí dělají vředy. Ale jak jsem zjistila, když jsme ji s Tomášem probrali, jeho taky neoklamala. Tady jí šlo spíš o ty ostatní.
Ale vezmem to s tý druhý strany. Za chvilku měla přijít Petra a já vůbec nevěděla, jak bych jí otloukla o hlavu, že se opila.
"Čus, tak co si mi to chtěla?" přišla Petra do pokoje s drzým úšklebkem a já si jen v duchu řekla: "Panenko…"

Nesnáším hádky a to zvlášť s rodinou, jenže když si s toho dělala Petra srandu a ještě mi řekla, že to beru moc vážně a trapas má přece ona… Musela jsem s ní souhlasit. Ale hodně moc mě štvalo, že ona nebrala na vědomí žádné s těch pravidel, které jsem děckám spolu s dalšími kantory, řekla na přednášce.
"Tak sem jí řekla, že zavolám jejím rodičům… Ona se naštvala třískla dveřmi a odešla." Vyprávěla jsem právě Tomovi u baru tam, kde jsem předtím viděla ty ožralce tančit tango, jak dopadla naše dnešní hádka.
"Tos neměla…. Co oni s tím?"
"Nevím, ale říkám jí to vždycky,když sem na ní maximálně naštvaná."
"Takže teď pořád?" řekl Tom "líbezně" a ušklíbl se.
"Hele, nech si toho." Na provokativní řečičky sem totálně neměla náladu. Spíš sem měla chuť se sbalit a odjet. Jak by bylo super být zas doma v přítomnosti mýho rádia a oblíbených ploužáků. Zaposlouchat se do nich a vnímat ty slastné tony…
"Hele, co se tak tváříš?"
"COO???"
"Ses tvářila jak naivní magor!" chechtal se mi Tom. No, ale teď jsem tvrdla tady a ještě budu dost dlouho tvrdnout.
"Super…"
"Počkej, ale však nemusíš být hned nakvašená. Jasně, vychovávat Petru není kdovíjaké štěstí, ale na druhou stranu, tady je sranda!"
"Ech?" nechápavě sem se na něho podívala.
"Ale tak ji kašli!" řekl vychlamaně.
"Tome?"
"No?"
"Kde jsi přesně byl, když jsme v rodince probírali city?"
"Asi jsem to bulal jako obvykle."
"Aha, tak tím se to vysvětluje." ušklíbla jsem se na něho.
"Pche!" Odfrkl si Tomáš pohrdavě na náš kratičký dialog.
"Co bys dělal ty, v mojí kůži?"
"Vysvlíkl si jí a navlek si tu svojí."
"Ježiš, ty jseš úplný debil!" vyštěkla jsem na něho naštvaně. A fakt sem vůbec nečekala, že spadne z židle a vytřeští na mě oči. Začala jsem se mu šíleně smát.
"No tak dobré…" říkal otráveně když se škrábal zpátky a rovnal židli.
"Co bych dělal… řekla bych jí, že bude muset dodržovat pravidla, nebo ji znovu vymáchám v té vodě."
"Hm.. to není špatnej nápad…Ale nasrala by se tak jako tak!"
"To už je její věc!"
"Dík, ale já jí mám vychovávat, né na ní kašlat!"
"Ale prosimtě, učitelé taky mají děcka vychovávat a stejně na ně kašlou."
"Pf, no dík!"
"Není zač."
"Já už jdu radši spát, DOBROU!" zařvala jsem mu do ucha a odešla. Ne, nebyla jsem doopravdy uražená. Jen jsme to tak hrála, aby mu ty jeho urážky neprošly jen tak. U Tomáše, by bylo hloupé se urazit.

Změěnnnaááá xD sem celá ja xD

17. července 2009 v 17:38 | Mu~he.he |  Na vypsání...
no tak dobře, změnila sem názor, nebude to tak hrozné :D jo ja sem dewbil no co se da dělat, nioc že tak co xD :Dpáááá :D

proč... PROČ... PROOOOOOOČ!!!!!!!!!! CHJO...

17. července 2009 v 16:21 | Mu~he.he
Achjo... hm... takženc... zítra odjíždím na přehradu a budu tam trčet dva tejdny - aby bylo jasno, vůbec, VŮBEC, VŮBEC se mi tam nechce. Hm... jenže musim. Nechápu, totálně nechápu, jak sem se tam mohla někdy, KDYKOLIV!!! těšit... prostěěě tam bude nuda... tak strašná nuda!!! Achnéééé béééé :( x( kurva...
Potom jedu za kámoškou - a budu tam u ní týden - prostěěě v pátek... hm...31. 7 no se vrátim asi odpoledne, nebo pokud možno dopoledne a hned odpoledne jdu ke kámošce a asik večer odjíždíme - DĚSNĚ SE TĚŠIM :D jen škoda, že musim přetrpět přehradu...v ještě že budu mít knížky...
Ale chápejte... mě nejde o to, že budu v přírodě... já protstě nesnášim stereotyp! Vim, že tam budem dělat co, co VŽDYCKY už snad od mých čtyř let... achjo...
Ráno je většinou tak 11 nebo 12 nebo 13... a to je snídaně, obědvá se ve tři ve čtyři - mezitím se koupem ve špinavé přehradě, opalujem se do spálení a tak dále... no večeře je někdy o půlnoci a to zpravidla bývá maso na grilu - jakékoliv, opečené párk - jakékoliv, no a samo se chlastá... a další den to samé kromě dnů, kdy se chodí do kauflandu, nebo tesca na nkápu, to je tak jednou za třy dny... no tohle je když neprší, když prší, což vždycky pršelo aspon týden nebo tři dny, tak sme zalezlí v chatě a hrajem hry na mobilu a koušem se nudou...
Achjo... no odjíždíme zítra ráno, asi v osm, nebo v devět... nebo v sedm...no a ...stavíme se pro Ivu a pojedem do Tesca nebo Kaufu a shánět plavky, nebo kupovat chlast + grilované, hotové kuře - jako vždycky....JÁ CHCU ZA KÁMOŠKOU!!!! oni jedou do Kromky na NĚCO no a mě je jedno co, budou tam týden, a i když tam prej nebudou mít celej týden maso, tak tam chcu!! tam jede i mamka... chjoo!!!!
do PRČIC!!! vy nemáte ani TUŠENÍ jak MOC tam NECHCIIII!!!!!!!!!Ale musim...
Dva týdny... držte mi palce at to přežiju....


Mu~he.he - velice velice VÉÉÉLICÉÉÉÉ ... zklamaná a.... no rpoostě všecko co k tomu patřín čaoou za tři týdny :D

10 měsíšní pobyt, aneb tříská to i s dospělýma kapitola 3

17. července 2009 v 15:00 | Mu~he.he |  Poezie a povídky
Petra

Když se to ani omluvit neumí.
"Čáu Peťul!" Volala na mě Janet.
"Ahoj" usmála jsem se. Petra mi ahoj neřekla. Měla problémy vůbec vstát, a nejspíš už jí nezbývala energie na nic jiného.
"Co se stalo, jste se praly?" zeptala jsem se.
"Ta pi*a dostala ten nejdebilnější nápad! Shodit mě s toho kopce!" Lapala po dechu a vztekala se - Petra (jak jinak).
"Jo, a normálně cestou shodila tu její tetu!"
"Fakt? No maras!"
"Ona šla tu na kopec a já si jí nevšimla a shodila sem Peťku s té strany, jak šla ta nová. Jako její teta. Chápeš ne? "
"No jasně. Za koho mě máš?"
"Musel být zážitek"
"Se vsaď! To byl fakt pohled, jak se ty dvě kutálely dolů. Také perfektní sudy jsem už dlouho neviděla!" Řehtala se Janet.
"To zlato!"
" Jo… Janet s toho měla prču, já málem polámané kosti a moje nejlepší tetička malém infarkt." Tak to musleo být maso. Nejspíš proto na mě tak vyjela.
"Jo, to vysvětluje tu scénu"
"Sim tě jakou scénu! A od mojí tety?"
"Jo od tvojí tety "milá" Petro. Jsem šla ke dveřím, vzala kliku a dovnitř se nahrula ta tvoje teta až sem spadla na zem, mě nechtíc shodila, ale kdyby se aspoň omluvila, ale né… Ona na mě hned začala řvát, že sem nevychovaná, jako bych za to mohla."
"A co pak?" vyzvídala Janet.
"No, co pak… Nic jsem odešla a ona tež, ale pěkně mě to nasralo. Měla jsem o tvý tetě docela jiný představy." Zpovídala sem se kapku nakvašeně.
" Ale no tak Peti. Na Jane se nezlob. Byla akorát mimo s toho pádu." Utěšila mě Peťa.
"Jo, snad jo, dík"
"A normálně tu byli ještě kluci nahoře a s Ondrášem rupla větev a spadl na kluky pod ním. Héy, jsme měly uplně maximální buchec!"
" Tak to mě mrzí, že jsem s váma nešla hned" zalitovala jsem.
"Co se na pokoji dělo?" Ptala se Petra.
"Charli se hádala s Mishelle, jen kvůli klukům, bo Mish jí závidí a Chari navíc flirtovala s Tomášem."
"To sou pitky úplně."
"Jo to máš pravdu, ale Charli chce dostat Toma do postele."
"To se jí nepodaří. Na to ho znám až moc dobře. Ten ji vyfakuje jedna dvě, až se holka bude divit. Mimochodem, pojďte do bunkru!"
"Jakého bunkru?" Zeptala jsem se, bo mi nebylo jasné na co naráží.
"Tam nahoře na tom velkým kopci, jak je les, tak tam je pár šikovnejch křaků."
"Co tam?" Zeptala sem se dost hloupě. Co jiného jsem mohla čekat od holky, která věčně vysedává s 30 letýma chlapama v hospodě. Teda pokud se zrovna nehádá."
"Hey Peťo fakt, ty někdy perlíš. Co asi! Chlastat! Mám tam pár flašek vína, ale ani muk jasný? Francis by s toho kleplo."
" Jo….Jasně…" Slíbila jsem.
"Hele, a jak o tomhle místě vlastně víš?" zptala se Janet, když jsme byly na onom šikovném plácku s pár flaškami vína a piva."
"Byla jsem tu minulej rok. Jezdím tu docela často s rodiči, tak jsem si tu se segrou udělaly zásoby." Jo často. Pomyslela jsem si.
" To tu chodíš asi hodně často, když jsou tvojí rodiče celej rok pryč." Pronesla jsem s procítěně chápavým výrazem.
"Hm… tak jezdíme tu na letní prázdniny a někdy i jindy na víkend, když se poštěstí. I když se to nepoštěstí tak často. Párkrát sem tu jela jen s taťkou a tetama, ale se segrou je vždycky sranda jak cip. Zvlášť, když se ožereme." Vyprávěla Peťa, jak nalívala víno do kelímků. Dívala sem se na ně jak pijou a kecají a najednou sem si uvědomila, že já se nechci ožrat hned první den po příjezdu. To přišlo až moc ujetý. Takže jsem je pozorovala, jak jsou nejdřív v náladě, pak srandistky na entou a sem tam jsem prohodila nějaké to slovo.(I když upřímně nevěřím tomu, že vnímaly co říkám.) Až do té doby, než se rozhodly, že už je to tam nebaví.
"Tak co, deme ne?" chechtala se Peťa, zatímco já se je pokoušela zastavit. Marně. Byly obě tak nalité, že by je nejspíš nezastavil ani BAGR. Ale teď jít dolů rozhodně nemohly! Ani nechci pomyslet na to, jakej by s toho byl děsný průšvih. Zvlášť, kdybychom potkaly Petřinu tetu Jane.
"Néééé!" řvala jsem a snažila se je zadržet jak doslova letěly z kopce. Jenže těžko jim zabránit v jejich opilém rozhodnutí. A taky že nezabránila. Jakmile jsme "doletěly" na ubytovnu, stalo se to nejhorší, co se mohlo stát.
"Jé to si tý! Zavyla Petra, zatímco já jsem stála jako přibitá. No jo. Ve dveřích se totiž objevila Petřina "fakt příjemná" teta s její kámoškou.
Stála jsem tam a nebyla schopná jediného slova, nebo pohybu. Ale v tom mě někdo chytl za ruku a vláčel nás s holkama směrem k lesu a nakonec k rybníku. Byla jsem tak vystresovaná, že jsem se ani nebránila. Ale u jezírka sem se vzpamatovala.
Ale… nechápala jsem co to… nebo spíš proč…a jak vůbec může… namáčet holky v té studené vodě! Namáčet je slabý slovo. Ona je rovnou máchala!
S přituplým výrazem sem se dívala na tu podívanou, na kterou se mi naskytl tak "báječný" pohled.
Pak mě ale ta ženská čapla za vlasy a už mě ponořila do vody.
"Né, počkejte! Já nejsem opilá!" Stačila jsem jen vyjeknout, ale moje slova bohužel neměla žádný účinek, jelikož máchání jsem se nevyhnula.
Nutno podotknout, že po tomhle holky vystřízlivěly velice rychle. Možná až příliš, protože na tu paní okamžitě začaly hulákat, co si to jako myslí.
"Tak poslouchejte, vy frajerky! Kdybych vás neodvedla tady, měly byste příšerném průšvih a nejspíš byste jely domů! Takže teď všem řeknete, že jste spadly do vody a já jsem šla kolem a našla vás tady, jasný?!"
"Ale já opilá nebyla!" vztekala jsem se na naší "zachránkyni".
"Tak promiň. Jdeme!" Už jsem radši mlčela a ne jen já. I Janet s Petrou. Teda pokud nepočítám klepání zubama, jaká nám byla děsná kosa.
A jak jsme tak šly k budově kolem lesíku, všimla si nás Jane Cowbergová. Právě odváděla do budovy kluky a všechny opozdilce co je byli venku. (V šest jsme měli sraz ve velkém sále v hlavní budově.) No, zhrozenějším pohledem se na nás snad ani podívat nemohl, a ačkoliv jsem v mnoha věcech ohledně tohohle pobytu neměla jasno, sdílet pokoj budu určitě s Petrou a Janet. Myslela jsem si, když jsem vybíhala nahoru po schodech se převléct, a taky si přesunout věci o "pár" pokojů vedle.

Byla sem na HP 6

16. července 2009 v 21:57 | Mu~he.he |  Na vypsání...
no a bylo to...no... nevim jak bych to přesně popsala... jako líbilo se mi to, ale celkově to bylo takové přehnané a umělé a kdyby se mi celkově nelíbil ten příběh nebo ty klasické výhony klasických hercl, kteří to zachránily... a ještě ten Draco byl dobrej :D překvapilo mě, kolik tam bylo vtipných scén, na to, že z toho David Yates chtěl mít horor tak to fakt ne :D spíš bych řekla, že to je skoro lepší, jak komedie... Sem tam šla s kámoškou, kerá nejdřáív nechtěla a furt řikala jaká to bude nuda, ale šla a nakonec se jí to líbilo skoro víc jak mě a řehtala se skoro celej film a tím mě aji nakazila, takže byla fakt prča :D:D:D:D hlavně jak tam nakonci vylízají z toho moře ty mrtvoly, tak se začala uplně řehtat :D:D:D:D no a já na ni furt: "Nesměj se, to je vážné!" a ona se rozesmála ještě víc a mě nakazila, takženc sme tam byly jak dvě debilky co se řehtají u té asi nejvíc strašidelné scény :D a celkově tam měla také hlody k tomu, že se nešlo nesmát :D:D:D

No nic, to je vše :D

Vaše rozesmátá Mu~he.he :D

10 měsíční pobyt, aneb tříská to i s dospělýma kapitola 2

16. července 2009 v 15:00 | Mu~he.he |  Poezie a povídky
Jane

Co si to dovoluje, tahle cácorka jedna… Teď už chápu, proč Francis chodí ze školy tak podrážděná.
Takže, po schodech do 1. patra, pak doprava a třetí pokoj. Jo, tak tenhle je učitelský. Sakra!
Proč já blbec tu jezdila… (Jasně, už vím. Protože jsem musela.)
"Hele lidi to neuvěříte co se mi stalo!"
"Co?"
"Jsem teď byla venku, a tam se mi naskytl BÁJEČNÝ pohled na to, jak kluci z 9.A a pár z 9.B a osmiček, lezou na stromy úplně v pohodě jako by se nechumelilo.Než sem tam stihla dojít s jedním znich, myslím, že na něho volali : " Ondro drž se!" rupla větev a on se tam houpal, než si mě všiml a nejspíš se příšerně lekl, protože zařval a spadl dolů.
"Ježiš a co se mu stalo?!"
"Buď v klidu Fran, spadl na kluky co byli pod ním, takže se mu nic nestalo."
"Jo, budeme jim muset dát přednášku co smí a co ne."
"Obávám se, že přednáška nestačí Any. A co máš takej vytlem, ještě jsem neskončila!"
"No tak dělej! Co se zdržuješ s tím, co se jim stalo a co ne!" Bylo to neuvěřitelný. Zatímco Francis, Lidka, Hanka a Sára byli absolutně vystresované s toho, co se stalo a co ze mě zas vypadne, druhá polovina, do který patří Anetka, (jak jinak) Ivča, Ali a Maruška se perfektně bavily a nejspíš by je ani v nejmenším nenapadlo přemýšlet nad zdravým těch kluk. Ale byla to celkem sranda.
"Po podívané kterou mi předvedli kluci, jsem šla na kopec. Naivně jsem si myslela, že tam bude klid. S Petrou a Janet rozhodně být nemohl. Už jsem byla skoro nahoře, ale Janet se zničehonic rozhodla, že shodí Petru dolů, nebo něco podobného, protože než jsem stačila cokoliv udělat, už sem válela sudy z kopce spolu s Petrou."
"A dole?"
"No, co. Dole se mi Petra omluvila svým obvyklým: "Jé sorry" a zmizela. Nejspíš zas na kopec za Janet. Po tomhle jsem se už vážně neměla chuť zdržovat venku. Jen jsem ve spěchu zahlídla pár ožralců, u toho baru venku, jak tančí tango. Radši jsem se ani nezastavovala a rychle jsem otevřela dveře. Hůř pro mě, že, bo sem nejspíš porazila nějakou holku a zakopla o ní, takže další pád na zem. Aby toho nebylo málo, tak jsem byla tak vykolejená s toho co jsem viděla, že jsem jí začala obviňovat a žádala po ní omluvu. A teď mi řekněte, proč jsme do tohohle blázince jezdily?" Zakončila jsem svůj proslov a podívala se na ostatní. Byli rozdělení do obvyklých skupinek. Jedna šokovaná, druhá měla buchec. A teď se zubila i druhá skupina.
"Hey, nesmějte se mi!"
"Promiň Jane, ale tohle akt nejde!" Vyjekla Ivča, než se začala znovu dusit smíchy.¨
"Dík no...", řekla jsem, ale ani ne uraženě. Při pohledu na jejich rozchechtané tváře se prostě nešlo nesmát, a tak jsme skončily v záchvatu smíchu nakonec všechny.
Jak jsme se uklidnily, tak Hanka řekla něco, co jsem si do té doby vůbec neuvědomila.
"Ti kluci o kterých jsi mluvila, tak ti tam ještě jsou?"
"Ale jo no Hana má pravdu, kdo více ty blbce ještě napadne. I kdyby tam nebyli. Oni snad jsou schopní ohrozit svůj život, i při hraní karet ne?"
"Tak strašné to zas není. Otravují ale někdy se s nima dá bavit."
"A kdy to někdy nastane Francis? Já myslím, že si na to ještě pár let počkáme."
"Mari ty mě bavíš!" Řekla Any.
"Chtěla sem být bavičkou, ale nenašla bych uplatnění."
"Ale ty bavíš! Jak nás, tak žáky. S tebou se nikdo nemůže nudit."
"Jane, s tvých historek taky nikdo nesune."
"Dík, tak já se na ně jdu podívat."
"Ty máš odvahu jo?"
"Jasně, že nemám, ale někdo je jít zkontrolovat musí a vy se k tomu nijak extra nemáte"
"Nemáme jo, ses nás ani nezeptala a tu legraci i užiješ sama!"
"Chceš si jít se mnou, Maruš si užít tu "legraci"?
"No jasně, že váháš."
"Tak se nepřizabijte"
"To řekni spíš klukům, Fran, neboť na ně nejspíš bude nasměrovaný náš přímí útok."
"Lovu na blbce zdar!"
Došlo mi, že Francis se sice směje, ale její veselí je povrchní. Přišlo mi to líto. Deset měsícu +, -, tady sice bude naše banda kantorů tvrdnout s těma potrhlýma děckama, ale nervy s toho budou určitě.
"No tak, co mlčíš?"
"Víš Maruš, ja mám strach, jestli to tu všichni zvládnou." Řekla jsem zamyšleně, když jsme si otevíraly dveře a modlila se, ať zase nějaký vykolejený magor, jako jsem předtím byla já, nevrazí do dveří.
"Prosím tě, já se teď bojím, aby zas někdo nevrazil do dveří!"
"Ty mi snad čteš myšlenky!"
"A víš, že to je docela lehký?"
Usmála se a …
"Jééé čáu, sem nevěděla, že si tu!!"
… a naštěstí jsme stačily uskočit před jiným magorem.
"Si normální?" Velice mě mrzí, že se mi mozek smrsknul na tak malou část, že jsem prostě nedokázala vyplodit nic jiného. Bohužel pro mě, protože jak jsem později zjistila, tuhle nerozvážnou větu mi moje "perfektní" neteř připomínala ještě řadu dnů.
"Já? A normální? Jak jsi na to přišla?"
Byla jsem totálně v šoku. Nešlo o její chování, ale byl z ní cítit alkohol! Ona snad byla opilá?!
Zatímco já jsem nebyla schopná dalšího slova, Maruš mě zachránila, a to doslova.
"Ty Petro a taky ty hm…Janet? A ještě ty, pojďte ven. Co budete dělat tady?"
"No my… my jsme chtěli jít za Charli… a ještě za Mishellin a víte, oni se prej hádaly a my... jim chceme pomóct!!!!" Janet byla opila taky.
"No dobře, tak pojďte!"
"Jano!" zašeptala na mě Maruš.
"Jdi se podívat na kluky a já tu holky chvíli zabavím, než vystřízliví."
"Dobré, kde budeš potom?"
"Víš jak je ten les? Tak za tím lesem je rybník. Holky tam trochu vymáchám, a ty budeš mít za úkol tam nikoho nepouštět jasný?"
"Ok drž se"
"To říkáš mě jo? Ale dík, tež se drž!"
Zvláštní… I když mi to hned nedošlo, uvědomila jsem si, že ta holka na kterou jsem bezdůvodně řvala, rozhodně opilá nebyla. Navíc je zvláštní, že jí neznám, když se kámoší s Petrou.

10 měsíční pobyt, aneb tříská to i s dospělýma kapitola 1

16. července 2009 v 0:24 | Mu~he.he |  Poezie a povídky
Lidi, tohle sem začala psát někdy minulej rok v říjnu a je to moje úplně, historicky první povídka, takže prosím mějte slitování a hlouposti první kapitoli si nevšímějte jasný? :D jo a nenechte se tím odradit... druhá a třetí... no a prostě potom už to bude lepší, jenom mi na začátku nebylo úplně jasný, jak to začnu... no a začla sem tím prvním co mě anapdlo úplně bezmyšlenkovitě. Že se z toho vyvine tay roman sem netušila xD tak ale DOST KECU
TU JI MAT :D budou přibývat pokud možno každej den i potom co odjedu.


Petra

"Tohle je spojka, no víš ne to, co vede k těm trapným věcem."
Úžasné vysvětlení…
"Mishellin!"
"Co… co je?" Zakoktala zmateně.
"Ty mě snad vůbec neposloucháš!"
"Já…. CHÁPU!"
Tak a dost. Měla jsem po krk trapnýho vysvětlování, kterým nás Zoe oblažovala snad už celý odpoledne.
"Hele, Zo, já ti na to kašlu. Jdu ven."
"Jé a já myslela, že o to stojíte… No tak fajn, nevěděla jsem, jak to ukončit."
"Něco mi uniklo, nebo si tak naivní?"
"Charli no tak! Okřikla jsem Charlottu, jen pro případ, že by se Zo naštvala a Charli skončila jak rozplaclej kus Eidamu.
"Děvčata, co se tu děje?"
"Dějou se tu samé nudné věci pane učiteli. To by vás nemělo zajímat."
"A to je co, Charli?"
"Zojina nudná technická přednáška…" zamumlala jsem. Vážně mi nešlo do hlavy, jak může bandu holek zajímat zrovna tohle… Jak já teď lituju, že jsem se nepřidala k Janet a neteřince. A zřejmě nejsem sama. Potěšující zjištění.
"Jo a nevíte náhodou, kde jsou Petra s Janet?"
"Šly na kopec. Jinak se stačí podívat s okna a budeš na ně mít přímý výhled."
"Děkuju pane učiteli jste velice laskav."
"Potěšení na mé straně milá Charlotto."
Vážně to nechápu. Vůbec nevím jak to je možné, ale pan učitel Tomáš Tříska a Charlotta Sherolignová se k sobě chovali spíše jako lidi, co se do sebe zamilovali a teď se provokují.
"Charli, to tě vážně baví s ním takhle naoko flirtovat?" Zeptala jsem se jí.
"Vůbec nechápu o čem to mluvíš" řekla Charli a zamávala dlouhými řasami.
"No tak nelži!" Zakořenila se Zoe.
"Neříkej, že se ti nelíbí!"
"To bych lhala, ale na žádnej dlouhej vztah to sním není"
"Myslíš, že by o tebe stál jo?" Fakt to byl vážně hloupej dotaz. Charlotta dostala každého kluka, kterého chtěla. Navíc vypadala dost vyspěle a člověk by jí nehádal 15.
"Už jsem někdy neměla kluka, kterého bych chtěla?"
"Dobře tak se s tím furt nepředváděj"
"Nepředvádim se, je to pravda"
"Trochu skromnosti ne?!"
"Mischel, každý nemusí být jako ty!"
"Ale já nechci, abys byla stejná jak já, to rozhodně ne!"
"Tak chceš být mnou" Usoudila s velkou nadsázkou Charli.
"To není pravda!!!"
V tomhle souboji jsem musela (ač nerada) zastat Charlotty. Misch jí opravdu záviděla… Jen doufám, že to neřekne.
"Misch, vždyť jsi nám to říkala, tak o co jde!" Ach ne … Zoe…
"O to, že jste děvky!"
"Misch" Zavolala jsem, protože mi to vůči ní přišlo nefér. Nehledě na to, že to je taková citlivka.
"Peťo, tak ji nech. Když se chce urážet a zapírat, jeto její věc." Jo to vím, ale stejně mi to přišlo od holek hnusný.
"Jdu za Peťou a Janet." Řekla jsem malinko uraženě.
"Za těma fiflenami? Si děláš srandu ne ?!"
"Jsou to fajn holky a teď jste se zase chovaly hnusně vy k Mishelle."
"Jestli je hnusný říct pravdu, tak jo."
"Ne to ne. Je hnusný jí provokovat s tím co jí vadí."
"Není z cukru"
"A ty nejsi královna světa!"
"Jo, jen královna všech kluků." Řekla Charli nadneseně a já jen zakroutila hlavou. Jak může být někdo tak namyšlený? Říkala jsem si v duchu. Věnovala jsem letmý pohled oknu vedle mě, abych se ujistila, jestli tam mý normální kámošky ještě jsou, sebrala mikinu s opěradla židle vedle skříně za stolem a namířila si to ke vchodu budovy. Po schodech dolů o dvě patra níž. Za letu jsem si oblékla mikinu. Sakra, ale co to jako má být?! Přemýšlela jsem a zatím jsem došla k botníkům, kde jsem si rychle nazula boty. Už jsem držela kliku, ale naráz je někdo otevřel a nahrnul se dovnitř. Nebo spíš nahrnula.
"Hey ! Co děláš?! Stačila jsem jen vyjeknout, než jsem spadla na zem a o mě zakopla i pí.uč. Jane Cowbergová.
"Sakrááá" zařvala až mi málem zalehly uši.
"No!" Odpusťte, ale neměla bych se spíš vztekat já?! Pomyslela jsem si, zatímco jsem se sbírala ze země.
"Jak jako no! Slovíčko omlouvám se neznáš?"
"Já jsem vás neshodila! To vy jste mě porazila svým rychlím otvíráním!"
"Mám se ti snad omlouvat já? Ty tu děláš neplechu, a pak to na mě shodíš!"
"Považujete snad za neplechu si obouvat boty?" Zeptala jsem se jí důrazně.
"Radši už ztichni!"
"Nápodobně!" Zavrčela jsem.
Tak… Teď odcházela s rozčíleným výrazem a nevěřícným kroucením hlavy zase tahle učitelka. No… Považovala jsem jí za chlup milejší…
Můžu si stokrát vyčítat, že jsem to dělat neměla, a že jsem si řekla, že prostě nebudu drzá, ale tohle nešlo.



New design

13. července 2009 v 19:45 | Mu~he.he |  Na vypsání...
Jo, lidi je zelenej... (neasi-modrej) a líbí se mi. dala sem pryč zprávu autorovi a taky je písmo menší, ale zdá se mi,ž e tomu něco chybí, akorát nemůžu přijít na to, co... Jestli vás něco napadne pište - vyhrady, pochvaly....

JO, a sme dneska byly s kámoškou na koupáku a byla sranda všecko ale ty vole. děcka, já se spálila, že vypadam jak růžové prase... skoro se nemůžu hýbat!... ne dobre, přeháním... ale bolí to... hlavně obličej...nechápu, jak sem takhle mohla chodit po světě. Když sem si to zkoušela mazat, byl to DĚS! Štípalo a štípalo... xD
a NAVÍC! mi praskla přeskal u bot na podpadku, takže sem musela jít boso... teda skoro celou cestu no... no jo, holt xD to je život xD


spálená Mu~he.he

Lucius a já - první kapča

10. července 2009 v 11:00 | Mu~he.he |  Lucius a Já
"Takže já pojedu poprvý do Bradavic?" ujistila sem se mámy. Je mi 11. Sem holka a mojí hlavní starostí je, že mi nerostou prsa. Sem blbá, priznávám to, ale to je v mém věku každej, takže to nějak nežeru.
Hupsla sem s kufrem do auta a už sme svištěli.

"Přes tohle se jako mám dostat?" pochybovačně sem kopla do stěny mezi nástupištěm děvět a deset, ale nebouchla sem se, jak sem předpokládala. Noha mi tam zustala.
"Sakra, moje noha!!" začínám hysterčit. A nesmějte se! Vy byste taky hysterčili, kdyby vám uvízla noha ve stěně a potom...
"ÁÁÁÁÁ" stačila sem zaječet, než sem přepadla, na druhou stranu zdi, jak mě tatka strčil. ZA to bude pykat! A moment... nebude, protože mi právě ted hodil kufr na nohu...
"AUUUUU!" zavyla sem bolestí a začala hopkat po nástupišti jen na pravé noze. A jak tak hopkam, strčim do jednoho kluka. On do mě tež drcl na oplátku.
"Sakra sory!" zařvala sem na něho naštvaně. Tak jako fotr mi hodí na nohu kufr, strčí mě a ještě si bude dovolovat tenhle debil ne? Ts, to tak! A navíc tu trpim a nikdo na to nebere ohledy! TO je teda vychovanost... pchm...
"Hele, ty peroxide, nežduchej jo?!" vyjela sem na něho
"Co si myslíš, krávo blbá!" nenechal si to líbit.
"Já a peroxid? Se podívej na sebe!" uchechtl se a ušklíb. Podívala sem se na kus svého pramenu. A fakt! Já mam peroxid vlasy! No, tak to je hnus naprostý.
"Blééé..." xichtila sem se na svoje vlasy a on se tlemil.
"Co se tlemíš ty kokote! A vůbec, co si to dovoluješ mít stejné vlasy jak já?! Nevíš, že to je nesvéprávný, kámo?!"
"Ty mi tu nebudeš poroučet o nějaký nesvéprávnosti, beztak seš mudlovská šmejdka co!"
"Tak hele! Nevim co to je, ale určitě to nejsem, za to ty by ses měl pořádně podívat za sebe!" nejdřív mi nevěřil, kokot, ale pak se podíval a za ním stál nějaký chlápek a přísně se na něho díval.
"Co se tu děje?" zeptal se ten chlápek stojící za ním se stejnou peroxid hlavou.
"Éééé, tati... vůbec nic!" zkusil to. Já se samolibě usmívám. Hahaha. Tohleto sem teda vyhrála! Ale moment... to se mi vůbec nelíbí... ten kokot se dívá škodolibě přímo za mě...ÁÁÁÁÁ sakra.... citím, jak mi někdo šahá na rameno. Někdo, jako...
"Samantho, co se to tady děje?!" začala přísně máma.
"Echm... proč by se tu mělo něco dít?" otočila sem se k ní a vrhla na ní zářivý úsměv. Nevšímá si toho, ale kdovíproč se usmívá na toho chlapa za peroxidem, čily na ještě většího peroxida a tak nějak mamce jiskří oči... bych ráda věděla proč...
"Hele, co se to tu děje?" vybalila sem na mamku. Ta se okamžitě přestala usmívat a vrhla na mě přísný pohled. Já se ovšem nedám tak snadno. Přimhouřila sem oči, jako když se podíváte do slunka a na chvilku vás oslepí, takže nemůžete pořádně otevřít oči. Ale jak to tak vypadá, mamce to jednoduše nedochází.
"Co se čumíš tak debilně?!" vyjela na mě. Uslyšela sem za sebou hihnání. Takže bud se moc pletu, nebo se peroxid náramně baví! Hajzl...
"Synu, pojd!" otočila sem se za sebe vidim, jak větší peroxid popadá toho malýho. Úsměv mu rychle zmizl! Haha, patří mu to. Hovado jedno malé. Ještě se ten větší peroxid podíval na mojí mamku tak zvláštně a potom odešel.

Stojim tu jak tvrdý Y, matka už odešla za fotrem a já svůj kufr, nemůžu zvednout...Musim se aspon pokusit.
"Uf... sakra... ufafuf... za chvilu dostanu kýlu...UÍÍÍ...GRR...!" mumlala sem si pro sebe, jak sem strašně zoufalá z toho kufru.
Tak... takhle by to nešlo. Přísně sem se na kufr zadívala.
"Nejsmíš zlobit, pomněnko, nebo ti dám jíné jméno!" vyhrožovala sem kufru. Rozhodla sem se ho táhnout. To snad zvládnu.
"UF! UfuFUJ!" není to tak lehké, jak sem si myslela...Ale není to zas tak těžké, jak to nošení. A kurva, ted schody... Proč musí existovat!!!
"UUUUUUUUUFFFFFFF!" zavyla sem skoro na slunko.
"Čus, nechceš s tím pomoct?" přišel ten blondák.
"Otec mi řek, at ti du pomoct, tak du..." řekl znechuceně.
"JO, aspon že to přiznáš. Jasně že chci pomoct. Vypadam snad jako člověk, tkerý nechce pomoct?"
"Ukaž..." na tu mojí poznámku nic nedodal. Vzal kufr, hodil ho do vlaku, ja nestačila říct ani bů a šel.
"BŮŮŮŮŮ!!" volam za ním, jelikož sem dement.
"Eh?" otočil se s naprosto nechápavým výrazem.
"Teda dík! HAHAHAHAHAHAHA!" rozesmála sem se svoji blbosti. Málem sem spadla z vlaku, jak sem se řehonila. Všeci se po mě ta nějak divně koukají... No radši zalezu...
"Je tu volno?" zalezla sem do jednoho kupé.
"Ne, čekám ještě svoji rodinu."
"Hahaha, to musíte být početní!"
"To teda sme a jestli se nepřestaneš smát a hned nevypadneš, rozbiju ti hubu!" vyhrožovala nějaká holka. Kdyby sem chtěla, poperu se s ní, ale zrovna nemam náladu, tak to seru. Vycouvala sem a pár minut bloudila, než sem našla volné kupé. Položila sem si věci a vytáhla si zrcátko...zmenim si podobu! To je moje nejmilejší zábava! Je to strašná sranda! Mimochodem, už sem se vám zmínila, že sem metamorfomág? Jestli ne, zminuju se ted.
Tímhle sem se bavila asi půl hodiny, než sem konečně byla spokojená. Přes žluté, oranžové a červené vlasy, sem nakonec došla k perfektně tyrkysovým, které perfektně ladí s mýma kalhotama a přes zelené, modré a hnědé oči, sem nakonec došla k černým, který mi ladí s mým černým trikem, na kterým je nápis: "Im not stupid BARBIE!" drsné, co! V těch tyrkysovým vlasech mam ještě blondaté pramínky, který mi ladí se světle žlutýma converskama. Je to docela krutá kombinace... ale zajímavá.
Zrovna jak sem se na sebe dost vykoukala a schovávala zrdcátko, přišla do kupé jedna blondýna.
"Čauvec, můžu si přisednou? Moji bráchové sou děsně nudnií, furt se baví o famrpál, už sem to nemohla vydržet. Sem Lucy! Mimochodem, drsý háro!" zvedla pochvalně palec.
"Jasně, že si můžeš přisednout. Já sem zas děsně ráda, že nesedim se svojí starší segrou, furt kecá o líčidlách a kdo se s kým rozešel atd. Fakt děs..Já sem..." chtěla sem se už přdstavit, ale někdo vtrhl do kupé.
"Čus holky, můžu se tu schovat? Honí mě banda debilních zjevů, pro které je sranda mi co nejvíc rozcuchat vlasy." otrásl se odporem.
"Hey, nejsi náhodou trošec přiteplený?" uchichtla sem se.
"Ts..."ohrnul jakože urážlivě nos.
"Náhodou, rozcuchaný vlasy sou u kluka sexy!" namítla Lucy.
"No to jo, já vim, že na to holky letí, ale nepočítá se s tím, že ti potom do vlasů nalijou tolik gelu a laku na vlasy, že si to nerozčešeš nejmín týden a máš na hlavě rozcuchaný háro s tvrdýma bondlinama jak ježek. To FAKT hezky nevypadá." znechuceně se na nás podíval a my sme mu to oplatily.
"No a proč tě vlastně tak otravujou?" zeptala se zvědavě Lucy.
"Mladší bráchové... Kdo je nemá, nikdy nepochopí."
"Jo, kdo by to mohl chápat líp že já. Představ si, že jednou mi..."a už málem začala vykládat o těch všech kravinách, co jí udělali, ale já sem ji skočila do řeči.
"Moment, řikal si... MLADŠÍ bráchové?" ujistila sem se.
"HM... proč?" nedochází mu to furt.
"Hele ale... o KOLIK jsou mladší? Jestli ty máš jedenáct a to sou maly spratci, tak to znamená, že..."
"Jo, že by neměli bejt ve vlaku! Moji bráchové sou mladší o tři měsíce... bohužel." souhlasí se mnou Lucy. No aspon někomu to došlo. A jak se zdá, jemu už taky, bo Frajer-Gay zrudl jak rajče.
"Ehm... no oni mě honily do vlaku a...a pak už se zavíralo a oni nestihli vyjít no... ehm."
"A není to trestné?!" vykvikla šokovaná Lucy.
"Prosím tě, co by na tom bylo trestného? Myslíš snad, že by do Bradavic přijel zástup policejních hlídek zkoumající, jestli se do hradu nedostaal někdo, komu ještě nebylo 11? Trapárna..."
"Hele, chlapče, ty ses mo často díval na Kobru 11 ne?" ušklíbla sem se.
"Často... no ani ne... ale proč mi řikáš chlapče sakra?!"
"Bo ses mi ještě nestihl představit?"
"HM... jo jasně... sem Jack. A... vy?"
"Já sem Sam"
"Já Lucy!" hlasila hned.
"Těší mě!" kývl na pozdrav.

po hodině cesty

"Uch, můžu si přisednout?" vběhl do kupé nějaký klučina a než sme stačili přijmout, nebo zamítnout jeho návrh, přibouch kupé a udýchaně si sedl.
My s Lucy na něho čučíme jak na zjevení z jiný planety, zatímco Jack se ujímá slova...
"Taky tě honí nějací kokoti?" ptá se ho chápavě. Jen rychle přikývl.
Seděli sme a očumavali se tak dobrých pět minut, než už mě to nebavilo.
"Tak co, hochu. Řekneš nám jméno, nebo žádné nemáš?"
"Jo... sem Severus." Lucy vyprskla smíchy a já taky mam namále.
"Co je špatné na mém jménu?" urazil se.
"Vůbec... uchm... nic... hahahahahahaha, sorač! vyprskla na něho Lucy, která sedí přímo naproti němu, sliny do xichtu.
"Jo, sorač... moje kámo se necítí dnes zrovna nejlépe, protože ... no protože její rodiče jsou fakt hrozní a zakazovali se jí celé prázdniny smát. Víš, oni jsou strašní buzeranti a proto se nesmíš Lucy divit, že se ukaují abstinenční příznaky a směje se naprosto všemu...
"HÁÁÁÁHAHAHAHAHAHÁÁÁÁÁÁÁ" řehtá Lucy. Ale, páni... ten její smích je děsně nakažlivej!
"Um... echm..."zkusila sem si odkašlat, jestli to ještě nějak nezamaskuju, ale jakmile sem vrhla pobavený pohled po Jackovi, bylo po mě. Sklouzávám do výbuchu smíchu taky a hned po mě i Jack.
"Fajn, jestli sem vám k smíchu, můžu jít." A zvedl se a šel ke dvěřím.
"Ahoj!" vyjekly jsme s Lucy unisono a hned zas propadly šílenému chichotu. No jo, bláznivky se nezapřou. Na to že se známe tak krátkou chvíli, máme celkem hodně společnou řeč. No řeč ani ne...
"Chichichichi" já a Lucy.
"No dobře, už sem klidná." prohlásila sem upřímě a vážně se zadívala a Lucy a Jacka.
"Hele, sem Jihus!" vypískla Lucy.
"Ne, ty nejsi Jihus. Ty si ZÁPADUS!" opravil jí vychlamaně Jack. Najednou se oba otočili na mě.
"No... možná, že je to přece jenom trochu dětinský smát se jménům." snažila sem se o vážný ton i tvář ale vážně to nešlo. Né s Jackem a Lucy, kteří nasadili tak obdivuhodně odporné a nechápaví xichty, že by za to měli dostat medajli.
"Hihi! Um... teda... že máš pravdu." prohlásila Lucy.a v očích jí hraje, jak přemáhá výbuch smíchu. Nejspíš jí nedošlo, že to myslim vážně. Páni... moje PREMIÉRA! To by se mělo oslavit! POPRVÝ něco myslim vážně! Hm.... i když to není k ničemu platný.
"Lucy, NECH TOHO!" okřikla sem jí, ale koutky mi cukaly tak strašně, že sem měla pocit, že se mi rozletí kadžý jinam. Jeden na Jih a druhý na Sever -us. Tak takhle představa mě dodělala. vybuchla sem smíchy tak strašně, že sem asi vypotřebovala celoživotní zásobu slin, jak sem Lucy poprskala. Naštěstí jí to ale envadí, protože se směje stejně jako já.
A najednou sem si všimla Jacka. On nás vůbec neposlouchá, ani nevnímá! Jediné co dělá je, že čučí zkoprněle jako socha, upřeně, bez jediného zamrkání na jedno a to samé místo na stěně za mnou. Honem sem se otočila, který že duch tam je, ale byl tam jenom...
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ POMOOOOC PAVOUUUUK!!!" vyjekla jsem, vyskočila ze sedačky a tcrdě dopadla na zem, ze které sem se snažila dostat co nejdál od něco.
"uÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ" zavřeštěl Jack a šokovaně se čuměl střídavě ze mě na pavouka, zatímco si vší silou držel svbojí sedačky jako klíště. Nejspíš sem ho fakt příšerně vyděsila, protože takový skřek už sem dlouho neslyšela a doufám, že dlouho neuslyšim. Asi soustředil veškerou mozkovou a celotělní energii na záchytný bod na stěně a celý svět pro něho přestal existovat, protože se ho nejspíš snažil zhypnotyzovat at zůstane tam, kde je. Ten mi teda přeje...
Lucy sme taky parádně vyděsili, protože se na nás čumí s jistými pochybnostmi jestli se má smát nebo brečet. Nakonec si teda vybrala.
"Lucy, tohle není k smíchu!!!" vyjekli jsme s Jackem společně a probodli jí pohledem.
"No jo, klídek, něco vykutim..." klidnila nás, vytáhla si hůlku, elegantně se vyhoupla na sedačku a stoupla si na ní. Nejspíš pro větší efektnost. Zamířila na pavouka na protější stěně a něco zamumlala. My s Jackem se na ní nejsitě díváme, protže nevímě, co PŘESNĚ máme očekávat a jestli vůbec něco máme očekávat. Stojíme uprostřed mezi pavoukem a Lucy ale tak, abychom nebránili výhledu a sledujem je jako míček. Ze strany na stranu... Vlevo, vpravo, vlevo, vpravo...
"Lucy, to nemá žádný účinek, však vidíš!" přesvědčovala sem jí, ale ona ani Jack mi nevěnují ani tu nejmenší pozornost, jelikož se čumí na pavouka stejně, jako... předtím... Jack... pomoc
O p a t r n ě sem se tam koukla a velmi p o m a l u a vidím pavouka, co se pořád zvětšuje...
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" zavřeštěli sme s všichni společně zběsilě se hanli ke dvěřím, protože ten pavouk vyrostl po tom Lucyině kouzle tak, že se zvětšil nejmín stokrát a je přes ppůlku kupé a to ještě nevím, jestli se prosím zvětšuje.
Běžím, běžíš, běžíme. Jo, my tři a nemůžem se zastavit ze strachu, že nás to třeba sleduje, nebo to vyroste do takové velikosti, že nás to všecky zavalí...
"Lucy, sakra, já tě ZABIJU!" vyhrožovala sem udýchaně.
"Přesně!" zavrčel Jack. Zapadli sme do jednoho kupéčka až nadruhé konci vlaku, honem přibouchli dveře a úlevně si oddychli.
"Co tu děláte, tohle je naše kupé!" vypískl jeden malý tlustý kluk. A pak začalo představování a tak dále a mě to nebavilo, tak sem si sedla k oknu a dívala se na krajinu. ......
A jak se tak dívám na krajinu,najednou se mi tak nějak klíží oči a..... chrrrrrr

Totaly new STORY xD

2. července 2009 v 12:39 | Mu~he.he |  Zajímavosti
HEHEHE xD právě připravuju... no píšu, takou uplně blbost :D jakože nění to blbost, ale hm... je to blbost xD ale v jiném smyslu... že to není blbost jako taková, spíš to je taková... trochu měkčí blbost... jako jestli mi rozumíte :D (což asi těžko xD)

Výlet na Magagaskar s hořící prdelí xD

2. července 2009 v 0:04 | Mu~he.he |  Na vypsání...
Lidi, normálně ted píšu povídku ne a mě napadalo, jak sem psala slohovku na téma: "Můj nejsilnější zážitek z loňského roku." normálně nechápu, jak sem to mohla odevzdat... take hovna tam byly uplně hey...
Prostě sem napsala, jak sme jeli s rodinkou na Madagaskar. Předtím ještě ty kecy o nudě a tak jako vždycky :D no a pak že sme šli daleko od letiště, až sme jakože zabloudili, ale tatkovi to ani trochu nevadilo, spíš byl rád a rozdělil úkoly. Já sem měla prozkoumávat krajinu... teda myslim.. možná sem měla hledat dřeva... ale tak či tak, sem se na obojí vysrala, bo sem došla až a na poušť, kde sem potkala svoje kámoše, jak táboří a mají rozdělaný oheň a opíkají párky a mají za sebou velkou lod. Já sem teda z té party znala jenom jednoho, ale aj tak sem k nim šla si pokecat ... no a ted už nevim co sem tam psala, nebo co se stalo, ale prostě sem spadla do toho ohně a začla hořet a tak sem tam tak splašeně pobíhala, až sem omylem zapálila les... potom mě teda konečně napadlo jít do vody, tak sem se tam schladila... V té slohovce sem nehořela celá, jenom moje prdel.
A jak sem se uhasila, tak sem si tam s nima pak kecala pohoooda že... no samo až do noci, kdy byla děsná tma a všeci šly spát a ja sem tak v duchu nadávala, že se na mě uplně vysrali a co mam jako ted kutit, když sem bez baterky sama chudáček v pustině... No ale nakonec se na mě nevysrali upe všeci, ten můj kámoš přišel s baterkou a tak nějak sme to našli za deset minut, nebo tak, tak sem si lehla do stanu a spala sem. NO a ráno sem se probudila a tož žádnej stan nade mnou. Si řikam kterej kretén, a normálně zjistim, že nám nějací kokoti v pustině šlohli věci a všecko, aji nás vysypali ze stanu a ty nám šlohli tež. Tak co nám zbývalo že, sme se vrátili domů.
Tak co, je to hovno :D xD