10 měsíční pobyt, aneb tříská to i s dospělýma kapitola 1

16. července 2009 v 0:24 | Mu~he.he |  Poezie a povídky
Lidi, tohle sem začala psát někdy minulej rok v říjnu a je to moje úplně, historicky první povídka, takže prosím mějte slitování a hlouposti první kapitoli si nevšímějte jasný? :D jo a nenechte se tím odradit... druhá a třetí... no a prostě potom už to bude lepší, jenom mi na začátku nebylo úplně jasný, jak to začnu... no a začla sem tím prvním co mě anapdlo úplně bezmyšlenkovitě. Že se z toho vyvine tay roman sem netušila xD tak ale DOST KECU
TU JI MAT :D budou přibývat pokud možno každej den i potom co odjedu.


Petra

"Tohle je spojka, no víš ne to, co vede k těm trapným věcem."
Úžasné vysvětlení…
"Mishellin!"
"Co… co je?" Zakoktala zmateně.
"Ty mě snad vůbec neposloucháš!"
"Já…. CHÁPU!"
Tak a dost. Měla jsem po krk trapnýho vysvětlování, kterým nás Zoe oblažovala snad už celý odpoledne.
"Hele, Zo, já ti na to kašlu. Jdu ven."
"Jé a já myslela, že o to stojíte… No tak fajn, nevěděla jsem, jak to ukončit."
"Něco mi uniklo, nebo si tak naivní?"
"Charli no tak! Okřikla jsem Charlottu, jen pro případ, že by se Zo naštvala a Charli skončila jak rozplaclej kus Eidamu.
"Děvčata, co se tu děje?"
"Dějou se tu samé nudné věci pane učiteli. To by vás nemělo zajímat."
"A to je co, Charli?"
"Zojina nudná technická přednáška…" zamumlala jsem. Vážně mi nešlo do hlavy, jak může bandu holek zajímat zrovna tohle… Jak já teď lituju, že jsem se nepřidala k Janet a neteřince. A zřejmě nejsem sama. Potěšující zjištění.
"Jo a nevíte náhodou, kde jsou Petra s Janet?"
"Šly na kopec. Jinak se stačí podívat s okna a budeš na ně mít přímý výhled."
"Děkuju pane učiteli jste velice laskav."
"Potěšení na mé straně milá Charlotto."
Vážně to nechápu. Vůbec nevím jak to je možné, ale pan učitel Tomáš Tříska a Charlotta Sherolignová se k sobě chovali spíše jako lidi, co se do sebe zamilovali a teď se provokují.
"Charli, to tě vážně baví s ním takhle naoko flirtovat?" Zeptala jsem se jí.
"Vůbec nechápu o čem to mluvíš" řekla Charli a zamávala dlouhými řasami.
"No tak nelži!" Zakořenila se Zoe.
"Neříkej, že se ti nelíbí!"
"To bych lhala, ale na žádnej dlouhej vztah to sním není"
"Myslíš, že by o tebe stál jo?" Fakt to byl vážně hloupej dotaz. Charlotta dostala každého kluka, kterého chtěla. Navíc vypadala dost vyspěle a člověk by jí nehádal 15.
"Už jsem někdy neměla kluka, kterého bych chtěla?"
"Dobře tak se s tím furt nepředváděj"
"Nepředvádim se, je to pravda"
"Trochu skromnosti ne?!"
"Mischel, každý nemusí být jako ty!"
"Ale já nechci, abys byla stejná jak já, to rozhodně ne!"
"Tak chceš být mnou" Usoudila s velkou nadsázkou Charli.
"To není pravda!!!"
V tomhle souboji jsem musela (ač nerada) zastat Charlotty. Misch jí opravdu záviděla… Jen doufám, že to neřekne.
"Misch, vždyť jsi nám to říkala, tak o co jde!" Ach ne … Zoe…
"O to, že jste děvky!"
"Misch" Zavolala jsem, protože mi to vůči ní přišlo nefér. Nehledě na to, že to je taková citlivka.
"Peťo, tak ji nech. Když se chce urážet a zapírat, jeto její věc." Jo to vím, ale stejně mi to přišlo od holek hnusný.
"Jdu za Peťou a Janet." Řekla jsem malinko uraženě.
"Za těma fiflenami? Si děláš srandu ne ?!"
"Jsou to fajn holky a teď jste se zase chovaly hnusně vy k Mishelle."
"Jestli je hnusný říct pravdu, tak jo."
"Ne to ne. Je hnusný jí provokovat s tím co jí vadí."
"Není z cukru"
"A ty nejsi královna světa!"
"Jo, jen královna všech kluků." Řekla Charli nadneseně a já jen zakroutila hlavou. Jak může být někdo tak namyšlený? Říkala jsem si v duchu. Věnovala jsem letmý pohled oknu vedle mě, abych se ujistila, jestli tam mý normální kámošky ještě jsou, sebrala mikinu s opěradla židle vedle skříně za stolem a namířila si to ke vchodu budovy. Po schodech dolů o dvě patra níž. Za letu jsem si oblékla mikinu. Sakra, ale co to jako má být?! Přemýšlela jsem a zatím jsem došla k botníkům, kde jsem si rychle nazula boty. Už jsem držela kliku, ale naráz je někdo otevřel a nahrnul se dovnitř. Nebo spíš nahrnula.
"Hey ! Co děláš?! Stačila jsem jen vyjeknout, než jsem spadla na zem a o mě zakopla i pí.uč. Jane Cowbergová.
"Sakrááá" zařvala až mi málem zalehly uši.
"No!" Odpusťte, ale neměla bych se spíš vztekat já?! Pomyslela jsem si, zatímco jsem se sbírala ze země.
"Jak jako no! Slovíčko omlouvám se neznáš?"
"Já jsem vás neshodila! To vy jste mě porazila svým rychlím otvíráním!"
"Mám se ti snad omlouvat já? Ty tu děláš neplechu, a pak to na mě shodíš!"
"Považujete snad za neplechu si obouvat boty?" Zeptala jsem se jí důrazně.
"Radši už ztichni!"
"Nápodobně!" Zavrčela jsem.
Tak… Teď odcházela s rozčíleným výrazem a nevěřícným kroucením hlavy zase tahle učitelka. No… Považovala jsem jí za chlup milejší…
Můžu si stokrát vyčítat, že jsem to dělat neměla, a že jsem si řekla, že prostě nebudu drzá, ale tohle nešlo.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kterou povídku tu chcete nejčastěji?

Metal Barbie 10.7% (12)
Frajlové a frajerky 11.6% (13)
Magic SUPERSTAR (S) 15.2% (17)
Zamilovaný příběh 11.6% (13)
Drzá Elsie a balík průšvihů 12.5% (14)
Morisovi 11.6% (13)
Lucius a Já 13.4% (15)
Princezna v Bradavicich 13.4% (15)

Komentáře

1 ValliSnow ValliSnow | Web | 16. července 2009 v 11:21 | Reagovat

lol super jinak jo ráda spřátelímuž si tě jdu přidat :D

2 Šílenej Šílenej | E-mail | Web | 16. července 2009 v 12:46 | Reagovat

to by mě zajímalo co z toho vyleze... :-P

3 Wojtěch Wojtěch | E-mail | Web | 1. března 2012 v 9:20 | Reagovat

Tak jo makame

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama