10 měsíční pobyt, aneb tříská to i s dospělýma kapitola 2

16. července 2009 v 15:00 | Mu~he.he |  Poezie a povídky
Jane

Co si to dovoluje, tahle cácorka jedna… Teď už chápu, proč Francis chodí ze školy tak podrážděná.
Takže, po schodech do 1. patra, pak doprava a třetí pokoj. Jo, tak tenhle je učitelský. Sakra!
Proč já blbec tu jezdila… (Jasně, už vím. Protože jsem musela.)
"Hele lidi to neuvěříte co se mi stalo!"
"Co?"
"Jsem teď byla venku, a tam se mi naskytl BÁJEČNÝ pohled na to, jak kluci z 9.A a pár z 9.B a osmiček, lezou na stromy úplně v pohodě jako by se nechumelilo.Než sem tam stihla dojít s jedním znich, myslím, že na něho volali : " Ondro drž se!" rupla větev a on se tam houpal, než si mě všiml a nejspíš se příšerně lekl, protože zařval a spadl dolů.
"Ježiš a co se mu stalo?!"
"Buď v klidu Fran, spadl na kluky co byli pod ním, takže se mu nic nestalo."
"Jo, budeme jim muset dát přednášku co smí a co ne."
"Obávám se, že přednáška nestačí Any. A co máš takej vytlem, ještě jsem neskončila!"
"No tak dělej! Co se zdržuješ s tím, co se jim stalo a co ne!" Bylo to neuvěřitelný. Zatímco Francis, Lidka, Hanka a Sára byli absolutně vystresované s toho, co se stalo a co ze mě zas vypadne, druhá polovina, do který patří Anetka, (jak jinak) Ivča, Ali a Maruška se perfektně bavily a nejspíš by je ani v nejmenším nenapadlo přemýšlet nad zdravým těch kluk. Ale byla to celkem sranda.
"Po podívané kterou mi předvedli kluci, jsem šla na kopec. Naivně jsem si myslela, že tam bude klid. S Petrou a Janet rozhodně být nemohl. Už jsem byla skoro nahoře, ale Janet se zničehonic rozhodla, že shodí Petru dolů, nebo něco podobného, protože než jsem stačila cokoliv udělat, už sem válela sudy z kopce spolu s Petrou."
"A dole?"
"No, co. Dole se mi Petra omluvila svým obvyklým: "Jé sorry" a zmizela. Nejspíš zas na kopec za Janet. Po tomhle jsem se už vážně neměla chuť zdržovat venku. Jen jsem ve spěchu zahlídla pár ožralců, u toho baru venku, jak tančí tango. Radši jsem se ani nezastavovala a rychle jsem otevřela dveře. Hůř pro mě, že, bo sem nejspíš porazila nějakou holku a zakopla o ní, takže další pád na zem. Aby toho nebylo málo, tak jsem byla tak vykolejená s toho co jsem viděla, že jsem jí začala obviňovat a žádala po ní omluvu. A teď mi řekněte, proč jsme do tohohle blázince jezdily?" Zakončila jsem svůj proslov a podívala se na ostatní. Byli rozdělení do obvyklých skupinek. Jedna šokovaná, druhá měla buchec. A teď se zubila i druhá skupina.
"Hey, nesmějte se mi!"
"Promiň Jane, ale tohle akt nejde!" Vyjekla Ivča, než se začala znovu dusit smíchy.¨
"Dík no...", řekla jsem, ale ani ne uraženě. Při pohledu na jejich rozchechtané tváře se prostě nešlo nesmát, a tak jsme skončily v záchvatu smíchu nakonec všechny.
Jak jsme se uklidnily, tak Hanka řekla něco, co jsem si do té doby vůbec neuvědomila.
"Ti kluci o kterých jsi mluvila, tak ti tam ještě jsou?"
"Ale jo no Hana má pravdu, kdo více ty blbce ještě napadne. I kdyby tam nebyli. Oni snad jsou schopní ohrozit svůj život, i při hraní karet ne?"
"Tak strašné to zas není. Otravují ale někdy se s nima dá bavit."
"A kdy to někdy nastane Francis? Já myslím, že si na to ještě pár let počkáme."
"Mari ty mě bavíš!" Řekla Any.
"Chtěla sem být bavičkou, ale nenašla bych uplatnění."
"Ale ty bavíš! Jak nás, tak žáky. S tebou se nikdo nemůže nudit."
"Jane, s tvých historek taky nikdo nesune."
"Dík, tak já se na ně jdu podívat."
"Ty máš odvahu jo?"
"Jasně, že nemám, ale někdo je jít zkontrolovat musí a vy se k tomu nijak extra nemáte"
"Nemáme jo, ses nás ani nezeptala a tu legraci i užiješ sama!"
"Chceš si jít se mnou, Maruš si užít tu "legraci"?
"No jasně, že váháš."
"Tak se nepřizabijte"
"To řekni spíš klukům, Fran, neboť na ně nejspíš bude nasměrovaný náš přímí útok."
"Lovu na blbce zdar!"
Došlo mi, že Francis se sice směje, ale její veselí je povrchní. Přišlo mi to líto. Deset měsícu +, -, tady sice bude naše banda kantorů tvrdnout s těma potrhlýma děckama, ale nervy s toho budou určitě.
"No tak, co mlčíš?"
"Víš Maruš, ja mám strach, jestli to tu všichni zvládnou." Řekla jsem zamyšleně, když jsme si otevíraly dveře a modlila se, ať zase nějaký vykolejený magor, jako jsem předtím byla já, nevrazí do dveří.
"Prosím tě, já se teď bojím, aby zas někdo nevrazil do dveří!"
"Ty mi snad čteš myšlenky!"
"A víš, že to je docela lehký?"
Usmála se a …
"Jééé čáu, sem nevěděla, že si tu!!"
… a naštěstí jsme stačily uskočit před jiným magorem.
"Si normální?" Velice mě mrzí, že se mi mozek smrsknul na tak malou část, že jsem prostě nedokázala vyplodit nic jiného. Bohužel pro mě, protože jak jsem později zjistila, tuhle nerozvážnou větu mi moje "perfektní" neteř připomínala ještě řadu dnů.
"Já? A normální? Jak jsi na to přišla?"
Byla jsem totálně v šoku. Nešlo o její chování, ale byl z ní cítit alkohol! Ona snad byla opilá?!
Zatímco já jsem nebyla schopná dalšího slova, Maruš mě zachránila, a to doslova.
"Ty Petro a taky ty hm…Janet? A ještě ty, pojďte ven. Co budete dělat tady?"
"No my… my jsme chtěli jít za Charli… a ještě za Mishellin a víte, oni se prej hádaly a my... jim chceme pomóct!!!!" Janet byla opila taky.
"No dobře, tak pojďte!"
"Jano!" zašeptala na mě Maruš.
"Jdi se podívat na kluky a já tu holky chvíli zabavím, než vystřízliví."
"Dobré, kde budeš potom?"
"Víš jak je ten les? Tak za tím lesem je rybník. Holky tam trochu vymáchám, a ty budeš mít za úkol tam nikoho nepouštět jasný?"
"Ok drž se"
"To říkáš mě jo? Ale dík, tež se drž!"
Zvláštní… I když mi to hned nedošlo, uvědomila jsem si, že ta holka na kterou jsem bezdůvodně řvala, rozhodně opilá nebyla. Navíc je zvláštní, že jí neznám, když se kámoší s Petrou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | E-mail | Web | 16. července 2009 v 15:56 | Reagovat

začínám se ztrácet ale v půlce kapitoly mi došlo kdo to vlastně popisuje... už netrpělivě očekávám další kapitolu 8-)

2 Šílenej Šílenej | E-mail | Web | 16. července 2009 v 23:23 | Reagovat

jo to mi došlo ale když předem nevim kdo to je tak... chápeš ne? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama