10 měsíšní pobyt, aneb tříská to i s dospělýma kapitola 4

18. července 2009 v 15:00 | Mu~he.he |  Poezie a povídky
Jane

Ach ne… "Okamžitě slezte s těch stromů!" Zařvala jsem na kluky a docela mě překvapilo, že hned poslechli. Možná proto, že nevěděli, co ode mě mají čekat. Ale to už já i docela věděla. Kluci šli za mnou jako parta vojáků na druhou stranu budovy, kde z velkého kopce holky válely dolů sudy, na malé houpačce pro dva si jedny hrály na lanové centrum a pár z nich se za odborného dohledu kluků, pokoušelo štípat dříví. Možná si to jen namlouvám, ale jsme tady první den a už se to podobá blázinci. Kdybych byla puberťák řekla bych: "No, ty vole, tak to je maras." Ale jelikož puberťák nejsem, tak jsem se utěšovala faktem, že jsme tu teprve první den a navíc bez pravidel (jasně, mohli jsme je sepsat už předtím, ale kdo by se s tím páral, že), tudíž trošku uvolnily uzdu chování. (I když… né, že bych si myslela, že když pravidla mají, tak že je taky poslušně dodržují.To by bylo hodně naivní.)
Takže jsem je samozřejmě všechny "posbírala" (né pravidla, ale děcka), což taky chvilku trvalo, a když jsme konečně šly k budově, kdoví proč jsem se podívala za sebe a uviděla Petru s Janet a ještě jednou holkou, jak jsou totálně mokré. A kdo je vedl? Maruš.
Ze slušnosti jsem nechala děcka jít a na Maruš počkala, i když bych se od ní nejradši pakovala na světelnou vzdálenost, aby mi neruply nervy.
"Ahoj"
"Čau Maruš" Nešlo mi do hlavy, jak mohla být veselá a v dobré náladě. Ale to by jinak ani nebyla Maruš.

Francis odváděla fakt dobrej výkon, pokud se jednalo o přetvařování. Rozhodně jí muselo hodně záležet na tom, abychom se my ostatní nedozvěděli, že při představě, že tady stráví 10 měsíců s potrhlýma děckama, se jí dělají vředy. Ale jak jsem zjistila, když jsme ji s Tomášem probrali, jeho taky neoklamala. Tady jí šlo spíš o ty ostatní.
Ale vezmem to s tý druhý strany. Za chvilku měla přijít Petra a já vůbec nevěděla, jak bych jí otloukla o hlavu, že se opila.
"Čus, tak co si mi to chtěla?" přišla Petra do pokoje s drzým úšklebkem a já si jen v duchu řekla: "Panenko…"

Nesnáším hádky a to zvlášť s rodinou, jenže když si s toho dělala Petra srandu a ještě mi řekla, že to beru moc vážně a trapas má přece ona… Musela jsem s ní souhlasit. Ale hodně moc mě štvalo, že ona nebrala na vědomí žádné s těch pravidel, které jsem děckám spolu s dalšími kantory, řekla na přednášce.
"Tak sem jí řekla, že zavolám jejím rodičům… Ona se naštvala třískla dveřmi a odešla." Vyprávěla jsem právě Tomovi u baru tam, kde jsem předtím viděla ty ožralce tančit tango, jak dopadla naše dnešní hádka.
"Tos neměla…. Co oni s tím?"
"Nevím, ale říkám jí to vždycky,když sem na ní maximálně naštvaná."
"Takže teď pořád?" řekl Tom "líbezně" a ušklíbl se.
"Hele, nech si toho." Na provokativní řečičky sem totálně neměla náladu. Spíš sem měla chuť se sbalit a odjet. Jak by bylo super být zas doma v přítomnosti mýho rádia a oblíbených ploužáků. Zaposlouchat se do nich a vnímat ty slastné tony…
"Hele, co se tak tváříš?"
"COO???"
"Ses tvářila jak naivní magor!" chechtal se mi Tom. No, ale teď jsem tvrdla tady a ještě budu dost dlouho tvrdnout.
"Super…"
"Počkej, ale však nemusíš být hned nakvašená. Jasně, vychovávat Petru není kdovíjaké štěstí, ale na druhou stranu, tady je sranda!"
"Ech?" nechápavě sem se na něho podívala.
"Ale tak ji kašli!" řekl vychlamaně.
"Tome?"
"No?"
"Kde jsi přesně byl, když jsme v rodince probírali city?"
"Asi jsem to bulal jako obvykle."
"Aha, tak tím se to vysvětluje." ušklíbla jsem se na něho.
"Pche!" Odfrkl si Tomáš pohrdavě na náš kratičký dialog.
"Co bys dělal ty, v mojí kůži?"
"Vysvlíkl si jí a navlek si tu svojí."
"Ježiš, ty jseš úplný debil!" vyštěkla jsem na něho naštvaně. A fakt sem vůbec nečekala, že spadne z židle a vytřeští na mě oči. Začala jsem se mu šíleně smát.
"No tak dobré…" říkal otráveně když se škrábal zpátky a rovnal židli.
"Co bych dělal… řekla bych jí, že bude muset dodržovat pravidla, nebo ji znovu vymáchám v té vodě."
"Hm.. to není špatnej nápad…Ale nasrala by se tak jako tak!"
"To už je její věc!"
"Dík, ale já jí mám vychovávat, né na ní kašlat!"
"Ale prosimtě, učitelé taky mají děcka vychovávat a stejně na ně kašlou."
"Pf, no dík!"
"Není zač."
"Já už jdu radši spát, DOBROU!" zařvala jsem mu do ucha a odešla. Ne, nebyla jsem doopravdy uražená. Jen jsme to tak hrála, aby mu ty jeho urážky neprošly jen tak. U Tomáše, by bylo hloupé se urazit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kterou povídku tu chcete nejčastěji?

Metal Barbie 10.7% (12)
Frajlové a frajerky 11.6% (13)
Magic SUPERSTAR (S) 15.2% (17)
Zamilovaný příběh 11.6% (13)
Drzá Elsie a balík průšvihů 12.5% (14)
Morisovi 11.6% (13)
Lucius a Já 13.4% (15)
Princezna v Bradavicich 13.4% (15)

Komentáře

1 ♥terezka♥SBénko♥ ♥terezka♥SBénko♥ | Web | 19. července 2009 v 2:07 | Reagovat

hoJÍk

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama