10 měsíšní pobyt, aneb tříská to i s dospělýma kapitola 5

19. července 2009 v 15:00 | Mu~he.he |  Poezie a povídky
Kapitola spis o nicem...

Petra

Něco vám řeknu. Usnout vážně není snadný, když se vy a vaše spolubydlící v pokoji, třesete zimou. Z té vody, jsme holt dostaly zimnici. A nejde jen od drkotání zubů. Kromě ostudy, že si o nás všeci myslí, až na pár vyjímek, že jsme děsné telata, co ani neprojdou kolem rybníků bez toho, aby tam nespadly, máme z naše flaškového výletu ještě tohle. Když si pomyslím, že jsem se ani nenapila a stejně je mi kosa, tak toho hluboce lituji. I když bych nechtěla mít opici jak Janet. A Peťa je na tom ještě hůř. Představte si, že celý dvě hodiny musela poslouchat kecy svojí tety Jane, jak jí vtlouká do hlavy, že je nevychovaný fracek. Aspoň takhle to prezentovala Peťa, když se s hlasitým nadáváním, vrátila zpět. Ale stejně se nezdálo, že by si z těch keců ostudy, kosy a opice, něco dělala. Docela otrlá! To já sem ani seřvunk nedostala a dokonce sem neměla ani tu opici! A už jsem bědovala nad svým osudem. I když je možný, že právě proto, že mají opici, tak si s toho nic nedělají.
To pro mě, se tenhle výlet mohl vyvíjet i líp. Jak jsem se totiž přesouvala do tohohle pokoje, slízla jsem "fajné" nadávky od svých tzv. kámošek, proč se jako bavím s těma krávama apod. Oni ať mi o tom něco mluví! Dokonce si tak ty pipiny říkaly, že je lepší být hodňoučkou a miloučkou barbínkou, kterou mají všichni rádi a sbalit nějakého toho pěkného učitele. Fakt krávy. A to jsme ještě před tím museli všichni nuceně podstoupit přednášku, o zásadách chování. Jestli se nepletu, tak o chlastu se zmínily třikrát. Že jim to za ty dvě hodiny žvanění stálo. Stejně to nebude nikdo respektovat. To jsme se mohli včas najíst a netrpět hlady. Jenže oni nejspíš jsou tak naivní, že si myslí, že když tam byl takový klid, tak všeci pozorně poslouchali. Ne neposlouchali. Spali. Aspoň teda většina, takže o přednášce bylo ticho, ale pak jsme se rozjeli a vypukl kravál podobný třetí světové. (Domýšlím si, že jestli nastane, tak bude hodně velký.)
No a takhle jsem usnula. S drkotajícíma zubama a pojebanou náladou. To vás mrzí co!

Francis

"Takže já jsem tady a…kde jsi ty?" ptala jsem se Toma na rozpis hlídání v noci těch malých smradů.
"Tu, vidíš? Mám hlídku až za týden."
"Se máš…"
"Jo a o víkendu přijede Marek."
"Cože? Si děláš srandu ze mě, ne?"
"Ne Fran, nedělám." No bezva, to mi ještě scházelo…
"Co ti na něm vadí? Měl jsem za to, že budeš ráda!"
"Nic mi na něm nevadí. No dobře.. teď ještě přijede Alan s Pavlou a René a Luboš a naše parta je kompletní." Řekla sem a zvedla oči ke stropu.
"Hele, nevztekej se!" řekl Tomáš a odešel a mě došlo, že tady můžu udělat to, co bych doma nikdy neudělala.
"AAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!!!!!!!!!" - vyřvat se.

Petra

"Janet, pospěš si! Táhneš se jako slimák!" smála jsem se jí.
"Hele, nebuzeruj! Po včerejšku jsem ráda, že žiju."
"Ale není moje vina, že jste se celé odpoledne až do večera honily s Petrou na zahradě kolem budovy."
"Jo, potřebovali jsme si vybít energii. Co je na tom špatného?"
"Nic. Tak si nestěžuj." Řekla sem zvesela. Ani se nezdálo, že už utekl týden od prvního, dost šíleného dne. Zítra podle Petry má přijet Marek, jejich kámoš. Mám takovej pocit, že jeho návštěva buď bude naprosto uklidňující, nebo se z ní na pár dní scvoknem. Ta první možnost je teda lepší.
"Zítra přijede ten Marek, že?"
"Jo." Odpověděla Petra na ní až neobvykle stručně.
"On pracuje jako diplomat, že? No, aspoň vás trochu zklidní." Jo, Janet měla pravdu. Petra se svojí tetou Jane, se k sobě chovaly, jako kdyby měly srdce z ledu. Nebylo to dobrý ani pro jednu, tak proč to dělaj? (ne v tom soukromým smyslu, jenom aby si někdo nemyslel) To je otázka, na kterou bych se ráda zeptala pana diplomata. Teda, jestli na to seberu dost odvahy.
"To není fér! Proč musíme chodit na túry každém den?" sem si mohla myslet…
"Ty by ses radši učila?"
"Jo." Překvapí mě Petra svojí odpovědí.
"Učit se budem příští týden. Jeden týden šplh po horách, druhej týden učení. Zapomnělas?" připomněla jí to Janet. Zdá se mi to, nebo je většina lidí podrážděných už teď?
"Holky vy to přeháníte!"
"Přeháníme? A co jako?" nechápala Petra.
"S tím stěžováním! Uběhl teprve týden! To si jako budete stěžovat pořád, nebo co jako?!"
"No, já si nestěžuju." Jáj….
"Když mám blbou náladu, tak jí přece nebudu skrývat! To po mě nechtěj."
"Pfff…" Sakra! Ted jsem měla pojebanou náladu i já! Nejradši bych Petru svlíkla s klže a upekla zaživa (ne, nejsem kanibal, fakt ne, jenom jsem byla naštvaná (!)) …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥terezka♥SBénko♥ ♥terezka♥SBénko♥ | Web | 19. července 2009 v 19:24 | Reagovat

máš u ěm dipÍk

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama