Srpen 2009

Winnetou

30. srpna 2009 v 12:42 | Mu~he.he |  Na vypsání...
To je vždycky smutný... Lidi to nepřestane bavit, protože siv tim každý muže najít něco... i když disney to zrovna není že xD no prostě sme se na to ted díval s dědou a mamkou a je to děsně smutný... hm... :'( hlavně proto, že ten herec byl tak nádherný a sexy :D Ale děda to jako obvykle ulehčil.
"Když si představíš, jak vyskočí a padá do hospody na pivo, tak je ti hned líp!" :D a mamka.
"No jo, ale na to nejsmíš myslet, dkyž je smutný konec hrdiny..." ach...co na to jen říct - vždycky jsme byli romanciti :D :-*

A ještě take směšné vido na uvolnění atmosféry :D

Ohnivé Prdele aneb South park D

29. srpna 2009 v 11:14 | Mu~he.he |  Blbosti
tu je odkaz na seriál městečko soutpark :D:D:D je to bezvadný xD i kdyžvfilm je enahraditelný xD :D:D:D prostě zážitek na celej život... :D

Spřátelení s Hope

28. srpna 2009 v 20:05 | Mu~he.he |  SB
http://hopeinkypovidky.blog.cz/ jeji blog je uplně bezvadný a skvěle píše :) zbožnuju povidky -
Život není pohádka, Dvojčata z Nebelvíru a Který svět?, který jsem mimochoderm začala číst po shlédnutí videa :D

Diplom for you

diplom for me :)


dik :)

Pan K*a*p*l*a*n má stále třídu rád

27. srpna 2009 v 10:26 | Mu~he.he |  Na vypsání...
Tady je ukázka z knihy Pan Kaplan má třídu stále rád A je to naprosto senzační kniha - úplně ji zbožnuju :D nemáte ji někdo an pujčení, nebo na koupení? :))

Princezna v Bradavich kp.3 - Sevíkovi mastné vlasy

27. srpna 2009 v 9:29 | Mu~he.he |  Princezna v Bradavicích
"Ahoj všichni, jsem ráda, že budu zrovna tady!"pronesla na Zmijozel neobvykle nadšeně a hlasitě.
"To je fajn, ale my ne, pokud se budeš chovat jako nebelvářanka!" zavrčela na ni Bellatrix.
"Tak oukej, hele, už tě skoro umím. Všichni nečistokrevní jsou šmejdi a pár čistokrevných taky! Ouuu, já jsem nejlepší a nejhezčí ze všech a budu sloužit pánovi zla, až se mi bude od huby prášit!" pronesla Denny parodovaným hlasem Belly a strašně legračně hýbala boky a nakonec ještě pohodila vlasy. Rozesmála všechny, co ji slyšeli, což byl skoro celý Zmijozel a půlku Havraspáru. Bela pukala zlostí.
"Hele, tak mě napadlo... máte vy s bráchou stejně mastné vlasy?" ušklíbla se Bellatrix. Dennisa se na ni chvíli koukala a až potom promluvila.
"Né, to né. Víš to Sever pochytil ze stresu od vás." ted jsem pochopila, proč se tak výmluvně dívala. Nejspíš přemýšlela, jestli má ponížit sebe, nebo bratra. Podívala jsem se na kluka, jehož směrem se ted většina Zmijozelu dívala. Z jeho tváře se toho moc poznat nedalo, ale z jeho očí jsem vyčetla nepochopení a smutek.
A taky ryzí zahambení.
"Vidíš jak se červená! Je na to pyšný!" podpořila se Dennisa. Za hlasitého smíchu od ostatních se slavnostně posadila. Zřejmě ji právě přijali jako Zmijozelačku. Pohlédla jsem na Severa. Nejspíš nečekal, že první kdo ho letos ztrapní bude jeho segra. Smích utichl a pravděpodobně by se to už dál nerozmazávalo, když v tom jsem promluvila.
'Severe! Severusi!' volala jsem ho v myšlenkách. Asi neodvládá telepatii.
'SNAPEEE!!!' zařvala jsem v duchu, protože mi došla trpělivost. Poplašeně se na mě otočil.
'Co je?' zeptal se.
'Asi pondělí, ale to je fuk. Proč ses nebránil?' chvilku přemýšlel, než odpověděl.
'at už bych řekl cokoliv, stejně by mě nakonec zesměšnila dvojnásob. Radši se nechám zesměšnit jen jednou.' Jasně. Logika malýho sebevědomí.
'Jednou každý den? Nebo víckrát za den? a pořád se skrývat za maskou? Tiše snášet bolest a nechat do sebe narážet? Nebylo by lepší bojovat, at už bys riskoval ponížení dvojnásob? Měl bys naději, že to jednou skončí!' byla jsem si jistá, že to pochopí. Na druhopu stranu jsem ale věděla, že to je moc kruté a proto jsem neočekávala odpověd hned. Možná mi odpoví za dva,. tři dny... možná vůbec! Tak čitak mám naději, že si z toho něco vezme někdy to třeba zužitkuje.
'Nerozumíš tomu. Znám ji. Nikdy by mě nenechala vyhrát.' nalívala jsem si džus a vstřebávala informace.
'Znáš to přísloví?'
'Jo, znám. Nikdy neříkej nidky, ale...'
'Ne to nemyslím!' přerušila jsem ho pobaveně. 'Myslím to, kde se říká, že optimismus je jen nedostatek informací.'
'Jo, proč?' nechápavě se na mě zamračil.
'Takový optimismus ten nejspíš mám!' doufala jsem, že to pochopí a řekne mi k tomu něco víc.
'Takový je nejlepší.' hm... nechce se ztrapnit. Později si ho odchytím.
Seděli jsme všichni mlčky, než nějaká holka dostala nápad, že si bude říkat zážitky z prázdnin. To se mě netýká. Posledních patnáct let jsem měla volno pořád pokud nepočítám těch pár hodin se soukromým učitelem.
"A co ty?" žduchla do mě Denny."Kdes byla na prázdninách?"
"Vážně chcete, abych vám to všecko vyjmenovávala? Je to tak na sto let."
"Nevykrucuj se a dělej!" zavrčela na mě Bella. Pokrčila jsem rameny.
"Všechny státy Evropy kromě Turecka a Bulharska. V Africe Egypt, Tunisko. V Asii Čina, Indie, Japonsko, Rusko, J-S Korea, Taiwan, Filipíny, Hong- Kong, Makamo, Laos, Barma, Malajsie, Thajsko, Vietnam, Indonézie, Papua nová Guinea. V Americe Colorado, New York, Ohio, Texas, Mexiko, Pensylvánie, Iowa, J-S Dakota, Michigan, Lousiana, Nevada, Kalifornie, Washington, Montana, Illiois...hm... to je asi všecko... Jo, ještě Canada..." vzpomínala jsem, jestli mi něco nechybí . Podívala jsem se na ostatní. Jejich pohled byl víc než udivený.
"Noooo, teda... vlastně by mě to nemělo překvapovat když vím, že jsi dcera královny, ale jak si to všecko stihla?" ptala se nějaká blondýna.
"Měla jsem prázdniny posledních patnáct let, poked nepočítám hodiny se soukromým učitelem. Jsem ráda, že jsem tady, už mě to trochu nudilo." odpověděla jsem nevzrušeně.
"Pchm... tak to vážně nechápu. Já bych se stokrát radši nechala vyučovat doma, než dřepět tady v tom sídle mudlovských šmejdů." zavrčela.
"Představ si, že naši poddaní jsou taky mudlové."
"Cože?"
"Hm... mamka řnemohla najít žádného normálního. Žádný kouzelník nechce dělat jenom obyč služku."
"Chmp, to je bordel!"
"Já se jim ani nedivím!" zasmála jsem se a zvedala se odstolu.
"Jdete už někdo do pokoje?" zeptala jsem se. Bella se s blondýnou se zvedli.
"Myslím, že jsme se ještě nestihly představit, já jsem Cissa!"
"Těší mě." kývnu.
"Heslo?" zeptal se obraz nějakého strašného chlapa s černýma vlasama a vyblitě zelenýma očima.
"Zmijozel vede!" obraz kývl, otevřel se a my jsme mohly projít do společenské místnosti, která mimochodem vypadala, jako by jí přejel uragán.
"To tu máte pořád takový bordel?" zeptala jsem se holek pobaveně, když jsem se koukala na tu spoušt.
"Hm...asi se zas poprali Hollyovi." řekla znuděně Bella a vztoupila na točité schody z tmavého dřeva - nejspíš mahagon.
"Hollyovi jsou nehorší dvojčata z našeho ročníku - zažít jak se perou je zážitek na celý život a nijak pěkný." otřásla se znechuceně Cissa.
"Kluci?"
"Kluk a holka."
"Tak to už chápu. A jak často se takhle perou?" protože mi nějak nedošel význam Belliina slova - zase.
"Jo, holka, to tu máme na denním pořádku ..." nic jsem an to nedodávalas, jen jsem je tiše následovala k pokoji se zelnou cedulkou na dveřích.
"Tohle jsou naše pokoje. Bohužel s náma je v pokoji i jedna šmejdka. Nejradši bych ji seznámila s Avadou, ale to by mě ten ředitelský mudlomil vyrazil." zavrčela Bella naštvaně.
"To je až tak hrozná?" špitla jsem Cisse.
"To poznáš!"dala mi tajemnou odpověd. Podívala jsem se na cedulku, na které bylo napsané: "Illonia James Crockwerk, Bellatrix Black, Narcissa Black, Amélie Lyon, Artica Holly, Alena Fabián" četla jsem nahlas.
"Jo, tyhle s náma bydlí!" houkla Bella a konečně otevřela dveře. PRvní co jsem viděla bylokrásné okno zaliténoční oblohou, poseuo hvězdami. O vteřinu později jsem viděla zelené závěsy, když je nějaká holka naštvaně zatáhla.
"Pitomý hvězdy!" vražedně se dívala na okno, jako by za to mohlo. Pak se otočila a všimla si nově příchozích -nás.
"Ahoj, já jsem Illonia Crocwerková, ale můžeš mi říkat Ill. Máš postel támhle, jen prosimtě neroztahuj závěsy. Aspon né, dokud nebudu bezpečně v říši snů." ukázala na postel u okna.
"To ti fakt nezaručím. Možná, že je roztáhnu ve spaní. Jsem totiž náměsíčná." upozornila sjem je a sledovala, jak se jejich obličeje z klidných mění na vyjevené a jak se to snaží bezúspěšně zakrýt.
"Cože?" vykvikly všechny narás. Normálně bych se asi normálně rozesmála, ale protože jsem ve Zmijozelu - Big dissimulation, musím dělat jakože nic.
"To vás to tak překvapuje?" zeptala jsem se naprosto znuděně a došla k posteli, kde jsem si otevřela kufr a začala vybalovat. Až ted jsem si tu holku - Ill pořádně prohlídla. Měla řvavě červené vlasy podbarvené černou. Tlustě obtažené oči černýma linkama. Na sobě měla černou mikinu, z níchž ji čouhaly červené rukávy. Černé kalhoty - nahoře úplé, dole volné - se stříbrnýma řetězama. Vypadala jako rocková punkerka zkřížená s metalistou, který si spletl obchod s hadrama. Fakt zajímavý pohled.
"Jistěže ne!" zamlouvala to Ill. Ušklíbla jsem se nad tím, jak se honem dávaly dohromady z toho šoku. Rychle se rozeběhly. Bella se šla sprchnout, Cissa neznámo kam a Ill si šla vybalovat věci jako já. Po půl hodině jsem toho měla po krk. Já mám tolik oblečení, že by to nestačilo ani na pět těhle mini skříní co tu mají. Jsem zoufalá. Naprosto a kriticky. Ale postel s nebesy jsem si rozložila a postavila. A asi mám třísku. Ale neva no...Sice je trochu velká - ta postel, né tříska - a zabírá docela dost místa. No, snad to holkám nebude vadit. Ale s tím oblečením jsem to už domákla - krajní řešení, čily jsem si kouzlem zvětšila skřín.
"Vybal!" dala jsem rozkaz a oblečení se mi pomalu začalo skládat do skříně. Užitečné kouzlíčko. Kufr s ECV jsem si ani nevybalovala. To až zítra, dneska toho mám už plné zuby.
Šla jsem do společenky, která ted byla perfektně čistá. asi tu byl kolejní ředitel na inspekci, nebo něco podobného. Pomyslela jsem si a šla si sednou do jednoho měkce vyhlížejícího křesla. Půl minuty jsem seděla a v tom jsem uviděla přede mnou stát Snapea.To je moje chvíle! Pomyslela jsem si, honem vztala a zatáhla ho za závěsy. Překvapením skoro ochrnul. Čuměl se na mě jak vyoraná myš.
"Proč si nemyješ vlasy?"
"Éééé CO?" vyplivl ze sebe a spolu se slovy i nějakou tu slinu. Jak jsem si všimla s příměsí krve. Ten má nějaký nedořešený spory.
"Slyšels dobře! Proč si nemyješ vlasy?"
"Éééé, já..." koktal a viditelně zrudl. Tý jo, tak to bude na dlouho. Přesto jsem to však nevzdávala a propalovala ho mýma uhrančivýma očima. Ehm, teda snad mám uhrančivé oči.
"No... já..."
"Tak už se výmáčkni!" vyštěkla jsem na něj, když to trvalo už nejmín pět minut. Leknutím skoro nadskočil.
"Víš... nmm šmp." vyžbleptl bleskově."
"Cože?"
"Nmm šmp..." zopakoval jen o stupínek hlasitěji.
"Mohl by jsi mi to prosím ještě jednou zopakovat? Jako hlasitěji?" ted vypadal, že se o něho pokusí infarkt.
"Ty jsi... poprosila?" mířil na mě ukazováčkém, pusu otevřenou dokořán.
"No a co jako?" zeptala jsem se ho kapánek už podrážděně, protože jsem na tom neshledala nic šokujícího. Spíš víc než oprávněného, jestli z něj chci tu informaci dostat ještě toto století nenásilně.
"Hm..." na vteřinku nejspíš zapřemýšlel, jestli mi to má říct, nebo sdělit přez myšlenky, nebo se propadnout na místě.
"Nemám šampon." řekl tiše s očima přilepenýma na zem, do zeleného koberce. Já tohlencto obyčejně nedělám. Normálně bych mu nejspíš něco poradila, ale ted jsem byla jaksi pozmijozelovaná a proto jsem mu vybuchla smíchy přímo do obličeje. Samo, že hned zdrhl. Řehtala jsem se tak strašně, že jsem neudržela rovnováhu a spadla z toho závěsu před zraky ostaních, ale na mé chlamací náladě to nic nezměnilo. Všichni se na mě čuměli jako na exota, ale neexistovalo nic, opakuju nic, jak bych to mohla změnit.

Jednorázovka o hladu, aneb moji kámošce :D

25. srpna 2009 v 23:09 | Mu~he.he |  Blbosti
Byla nebyla jedna holka jménem Karin Pink, ale říkalo se jí hladna, protože měla pořád hlad. Jednou si tak zase stěžovala doma, že nemá nic na jídlo, a že žije v dementní rodině. Na to ji její matka seřval, protože je dement. "Ty mě tu seřváváš a já tady trpim!" namítla a měla slzy v očích. Matka se na ní podívala lítostivým pohledem, ale potom zařvala jako na lesy. "Nezdržuj mě takovýma blostma!" a tak se Karin nasrala, třískla dveřma a šla ke svojí kamarádce. Chvilku si tak kecali, ale pak nastala hlavní otázka. "Nemáš nějaké žrádlo?" zeptala se Karin. "Hm, jestli se ti bude něco zamllouvat v ledničce, tak si to vem, ale jsou tam samé nekalorické hnusy!" upozornovala ji její kamarádka - anorektička. "Tím líp!" houkla karin do pokoje odpověd. O půl hodiny později se vrátila s plnou náručí jídla. Anorektička na tu kupu vytřeštila oči. "Tty tttto ss níš?" koktala otázku, neschopná spustit z jídla oči. "Jasně, že jo!" odpovídala jí Karin už s plnou pusou. Vteřinu na to anorektička omdlela. Karin se na ní překvapeně koukla. "To má z toho, že tak málo jí!" řekla si vesele a jedla dál. Když všecko snědla, šla domů.
Doma byla nuda. Brášin okupoval komp a matka s fotrem notebook. Karin se nehorázně nudila. Aby si tu nudu aspon trochu zkrátila, zavolala svojí kámošce Lucce, jak se má u babky. "Píp, páp, píp, zavolejte prosím později!" ozvalo se z mobilu. "To je na nic!" zařvala a praštila s mobilem o postel. Chvilku seděla a čuměla do blba, ale potom ji napadlo si něco napsat do svého starého deníčku. A tak psala, až se jí od průpisky prášilo. Když svoje mistrovské dílo dokončila, začala číst: "Byla nebyla jedna holka jménem Karin Pink, ale říkalo se jí hladna, protože měla pořád hlad...

Grrr jste mě nasrali!

25. srpna 2009 v 21:43 | Mu~he.he |  Na vypsání...
Normalně víte co se mi stalo? Sem dneska hlídala segru a sme měly plněné papriky a nám to nechutnalo, tak sem to vyhodila, bo sem nevěděkla co s tím a hey normálně oni mi chcou dát hladovku, jako chápete to? Jak sem měla asi kurva vědět, že jim to bude tak šíleně vadit? Beztak by se to stejnak nechalo zkazit a nikdo by to nežral! A prej, že sem jim měla zavolat! Jasně,budu se je ptát, co mam dělat s nedojezenýma plněnýma paprikama! TO je uhozený! Já se jich neptám na všecko, jak matka otce!
No a tak nakonec dostanu prej jenom den bez večeře, bo kdybych dostala hladovku na celej den, tak by si to neměli jak kontrolovat!
Grrr dementi...

Spřátelko s Christienkou

25. srpna 2009 v 20:55 | Mu~he.he |  SB
Její blog je tady a její povídka Faith and Regret-Víra a Lítost, je úžasná :) dík za spřátelení :)


Princezna v Bradavicích kp.2 - Sázka

24. srpna 2009 v 22:16 | Mu~he.he |  Princezna v Bradavicích
"Lyonová Amélie!" zvolala a já se pomalu šinula do Velký síně. Moc se mi nechtělo, s holkama se kecá skvěle a měla jsem trochu strach, že se nedostanu do Zmijozelu, jak jsem si vysnila. Koukla jsem se na všechny čtyři stoly a pak v nich našla ty, co znám a usmála se. Přátelsky na mě kývli a Lily mi dokonce zamávala. Samozřejmě Sirius nevynechal svůj okouzlující úsměv.
Nakonec jsem usoudila, že at už se dostanu do jakékoliv koleje, bude to fajn. SAle i s tímto přesvědčením, jsem nemohla vypnout divné chvění, které mnou procházelo.
"Dobrý večer, madam!"
"Jéé!" vyjekla jsem, protože se přede mnou objevil duch. Hm, tak to asi bylo to chvění.
"Už vás nebudu déle rušit. Hodně štěstí madam!" uklonil se mi a odešel. Konečně jsem došla ke stoličce, tak jsem si na ni sedla.
Seděla jsem a vyčkávala, co se bude dít dál. Všichni ve Velké síni se na mě dívali. Najednou mi co si zakrylo výhled. Někdo mi zřejmě nasadil klobouk.
"Čekal jsem, že vás tu co nejdříve uvidím. Nejlépe v den vašich jedenáctých narozenin. Škoda, že jste tu tak pozdě."
"Ale no tak, nezahazujte flintu do žita, když to já rozhodně nedělám. Mám spoustu času si to vynahradit. Koneckonců budu tady dva roky a jestli propadnu, tak ještě dýl!"
"Ale no tak, proč byste propadala? Jste přeci chytrá lava po své matce!"
"Nejpřejdeme už k věci? Chtěla bych vidět své přátele!"
"Takže chcete jít do Nebelvíru?"
"Ne, to nechci. Chci jít do Zmijozelu."
"Ale na to s vůbec nehodíte!" protestuje.
"Nezačínejte s tím i vy. Myslím, že je jedno, kam se hodím. Pokud tam opravdu budu chtít, dokážu tam zapadnout. Nemluvě o to, že já zapadnu všude." přesvědčuju ho.
"Ano, to jistě. Ty zapadneš opravdu všude, i když mezi náma - hodně ti k tomu přispívá královský původ, že ano?"
"To jo, ale nemyslim si, že nějak extra. Je to prostě tím, že se dokážu dobře zaklimatizovat."
"Ou to ano. To máš naprostou pravdu. Tak kam? Jsi chytrá, o tom není pochyb. Ráda se zastáváš svých přátel. Jsi velice společencká, ale také hodně flegmatická. Hodně věcí ti je úplně jedno, že ano? Ale o co ti opravdu dje, za to se dokážeš rvát jako lev. Jseš velice dobrá kandidátka na Nebelvír."
"Nemusíš mi vykládat, co sama vím, když víš, že chci do Zmijozelu je to zbytečné- Já své rozhodnutí nezměním a to ty víš." odbyla jsem ho. Klobouk nic neříkal, jenom si povzechl, tak jsem pokračovala. "Ale tím předchozím tématem jsi mi vnukl nápad."
"Jakým" zajímá se.
"Takže ty nevěříš, že bych byla tak oblíbená, kdybych byla z obyčejné rodiny?"
"Kdybys byla mudlovského původu, tak by se s tebou Zmijozeláci nebavili. A dokonce i kdyby si byla čistokrevná a bavila se s takzvanýma mudlovskýma šmejdama, byla by si pro ně taky naprostý vývrhel ze společnosti. Aspon z jejich společnosti."
"Ano, ale jestli mi vidíš do hlavy, tak i vidíš, čeho všeho jsem schopná!" v hlavě jsem už kula plány.
"Hm... trošku se to stydím přiznat, ale k tobě do hlavy nevidím tak ajsně jakodo všech jiných. Jsi prostě naprosto uzavřená!"
"Vím a to mě těší. Ostatní lidé ví jen to, co potřebujíé vědět, nebo co jim poskytnu za informace." spokojeně jsem se zaculila.
"Tak to máš perfektní kamenou masku, i když jsi vlastně hodně otevřená. Manipulujeě s lidmi jak se ti zachce, ale nevyužíváš toho pro svoje dobro, aspon větinou ne...Ci ty jsi Amélie vlastně za člověka?" pobaveně jsem se zasmála.
"Ale to ty přece víš, ne? Ted jsi to řekl!"
"Slovní přestřelky s tebou pořádat nebudu a vím, co by se stalo, kdyby si neskončila tam, kde chceš, tak je to tedy..."

Mezitím u Nebelvírského stolu

"Určitě bude v naší koleji!" zamumlal rozhodně sirius a nespouštěl Amy z očí.
"Copak, chcš sbalit jedinečný kousek - princeznu? Kámo ta bude dvrdý oříšek!" drcl do něj jeho nejlepší kámoš James.
"Přece mě znáš ne?" vrácnul mu drcnutí a spokojeně se na něho zašklebil.
"Sorry brácho, ale na tu nemáš ani ty!" provokoval ho Potter.
"Že ne? Chceš se vsadit?" zvážněl.
"Že váhaš! O co?"
"Když vyhraju, požádáš Luciuse o ruku, jasný?" ušklíbl se na Pottera významně. "Ale musí to být v celé aparádě, abysme se pochcali smíchy a přede všema musíš říct že si gay, a že ho miluješ!"
"Éééé!" znejistěl Potter, ale v mžiku na to zapomněl a přikývl. "A když vyhraju já, tak musíš Amy sbalit do 2 týdnů..."
"Počkej, to je málo!" zarazil ho Sirius. "Aspon dva měsíce!" pemlouval.
"Dobře, ale ty odvoláš to přede všema jasný?"
"Okej..."povzechl si Siri. Těšil se, že to udělá ve Velký síni.
"Tak tedy dva měsíce. A když prohraješ, domluvim tirande na dva měsíce s nejhnusnější holkou v okolí!" ušklíb se Potter a zabloudil očima ke konci stolu na ošklivku Brendu, jak ji řikali. Siri se zhrozil.
"A co s ní budu muset dělat?"
"To, co s Lyonovou!" ušlíbl se.
"Ne, tak to ne. Líbat se s ní nebudu a rozhodně ne s ní chrápat!" zděsil se.
"Zdá se, že ti to nějak nedošlo Pottere!" ozvala se kousavě Lily Evansová, která seděla vedle Remuse.
"Ech, a co jako?" nechápal.
"No, jestli ji Black nesbalí, tak s ní přece nebude dělat nic, takže ani s Brendou nebude muset nic dělat kromš dlouhých procházek." ušklíbla se Lily nad jejich tupostí.
"Aha no..." povzdecl si zklamaně, že před holkou svých snů zase udělal debila. "Tak teda snižuju na jeden měsíc a nemusíš s ní dělat nic kromě těch romantických procházek, ale ten měsíc nesmíš spát s žádnou holkou!" přesnil Potter podmínky.
"Měsíc bez sexu? To mi nemůžeš udělat!" vrhl na něj zoufalý pohled.
"Ale tonic, ty ji přece sbalíš, nebo už si nevěříš?" zkoušel ho James.
"Jasně, že věřim, ale tady Remus nebo Lily ji to vyzvoní!" Lily s Remusem na sebe vrhli tázavé pohledy a potom se otočili na Siriuse.
"Nic ji neřekneme." řekli unisono.
"Tak dobře..." povzdechl si. Plácli si na znamení souhlasu a obrátili pozornost zase k Amy. Klobouk právě vyslovoval jméno budoucí koleje.
"ZMIJOZEL!" zakřičel na celou Velkou sín a Siriusovi se propadalo srdce níž a níž hluboko pod dřevěnou podlahu.
To snad není pravda, jakou mám smůlu! proběhlo mu hlavou. Tak tohle bude fuška...

Zase Amy

"Zmijozel!" zaznělo celou síní a já si šla spokojeně senou k mým novým spolubydlícím.
"Ahoj, myslela jsem si, že budeš v Nebelvíru!" podivil se Malfoy.
"Víš kolik lidí si už myslelo?" usmála jsem se na něj přívětivě a sledovala zařazování.
"Malfoyová Ariadna!" klobouk ji ani pořádně nenasadila na hlavu a už vykřikl jméno mé koleje. Znuděně přišla k nám a přijímala gratulace. Zvlášt od svého bratra Luciuse.
"Snapeová Dennisa!"
"Jestli skončíš v Nebelvíru, tak si mě nepřej!" mumlal jeden černovlasý klučina.
"Zmijozel!" zaznělo opět Velkou síní a Denny si to štastně pádila k nám.

Spřátelení s Alexej

23. srpna 2009 v 17:23 | Mu~he.he |  SB
http://alexeja.blog.cz/ - a je tam moooc senza povidek :D ale nevic žeru Diana královna pomsty, , NHN a Pouto krve :) určitě se tam zajděte podivat jasne xD

A tu maš ode mě diplom :D


Princezna v Bradavicích kp.1

22. srpna 2009 v 14:44 | Mu~he.he |  Princezna v Bradavicích
"To je ta holka, je to ona!" začali si všichni šeptat a poštuchovat se. Musela jsem se pro sebe usmát. Tohle prostě je jasný úkaz toho, jak jsou lidi povrchní. Jenom proto, že jsem dcera Anglické královny. No není to trapas? Stoupla jsem si před červeno-černou kouřící se lokomotivu. Kufry jsem nastavila tak, aby byly ve vyhlídce mojí střáži, která se za mnou loudavě šinula. Jedním krátkým pohybem bez námahy ho vložil do vlaku, což se celkem divým, protože jsem si tam narvala skoro celý pokoj i s mojí postelí s nebesy. Druhý kufr, tentokrát na kosmetiku už nebyl tak těžšký, ale pro holku co měří 153 centimetrů a váží 41 kg, je jeho zvednutí namáhavé. Přesto jsem ho však uchopila do ruky sama, jelikož v něm jsou velicé křehké materiály-viz sklo. Celá jsem se prohla pod jeho tíhou, ale nepustila. Něco křuplo. Uchch... to budou moje záda. Opatrně jsem si prohmatala nějakou kost, nevim kerou - biolka není moje silná stránka - a když jsem zjistila, že je celá, zase jsem se narovnala. Ošem zbledla jsem v tu ráno kdyx mi došlo, co přesně prasklo - byl to můj nejcenější přípravek na vlasy, ocenovaný vším možným. Trvalo mi dost dlouho, než jsem ho sehnala a ještě dýl vymánit s mamky tolik prachů. Nakonec mi ho dala k narozenínám. V příštích pár vteřínách jsem nebyla schopna ničeho jiného, než zděšeného pohledu na vytékající zářivě červenou barvu z mého bílého kufru. Ano bylo to tak. To osudné "křup" bylo prasknutí mého Fashion Special on Hair, když jsem narazila do schodu a nevšimla si toho.
A kurna, připravěk za 1000 liber je v čudu.
Nástupištěm se rozlíhá můj rozzuřený ječák.
"Jste v pořádku madam?" ptá se mě Viktor, jeden z mojí střáže.
"Jestli jsem v pořádku? Hloupěji načasovanou otázku jsem neslyšela. Odneste ty kufry do nějakého kupé." Rozkázala jsem jim. Ted už to je jedno...
Vyšla jsem ze dveří a rozhlížela se kolem. Většina kluků se na mě dívala. Holek jen minimum, ale stejně jsem věděla, že se o mě všichni baví. Pečlivě jem si každého prohlídla, než jsem se rozhodla, koho oslovím.
Co třeba támhleten kluk? Je úža krásný! Ale ne, je to děvkař a frajírek. Těch jsem měla spousta... A nebo ten jeho kámoš s blond vlasy! Ou, to asi není jeho kámoš, když mu vrazil facku. Jé, to je holka! Hm... tak nic. A co tamta holka, co se tváří, jako by jí ulítli včely? Né, ta ne, je moc pesimistická. Tak potom jedině tamta rusovláska, je celkem pěkná, milá a vypadá v pohodě.
"Ahoj!" pozdravím ji s vědomím, že se nejspíš představovat nemusím.
"Ahoj...Jsem Lily." pípne nesměle.
"Těšíš se do Bradavic?" zkusí otázku.
"Celkem jo. Už mě nebavilo být zavřená doma, jako vězen!" zasmála jsem se. Jí asi došlo, že po ní se chce to samé a tak se nerozhodně přidala. Za deset minut kecání průvodčí oznamoval, že se máme uráčit nastoupit, tak jsme šly.
"Chceš se mnou být v kupé?" zeptala jsem se jí narovinu. Co s tím budu dělat nějaké problémy. Přikývla.
"Budu ráda!"
"Fajn..." Cestou jsme potkali bandu jakýchsi takýchsi podivných existencí. Mezi nima byl i ten kundák.
"Kdo to je?" zeptala jsem se se zájmem.
"Ten černovlasý? Sirius Black... největší děvkař na škole..." řekla znuděně.
"Jo, to mi došlo." ušklíbla jsem se, ale na něho jsem se mile usmála.
"Čau krásko!" vypálil na mě. Vrhla jsem na něho překvapený pohled. Ten teda rozhodně není ostýchavý nebo zdrženlivý.
"Nazdar kene!" oplatila jsem mu. Vypadal kapánek zdrceně, že jeho finta krásné oslovení a úsměv filmové hvězdy nefungují. Ale co, to přežije. Jdeme teda dál a potkáme Lilyinu kámošku.
"Ahoj, nechcete si sednout k nám?"
"Promin, ale už máme své vlastní kupé!" omluvně se usmála.
"To byla Teodorka, jeden z nejmilejších tvorů v Bradavicích!" špitla mi do ucha, protože kolem nás právě procházel chumel dobře vypadajících, celkem sympatických lidí.
"Ááá, kohopak tu tady máme? Mudlovská šmejdka s čistokrevnou princeznou!" zahlaholil hlasitě a jedovatě ten nejvyšší z nich. Ihned mi přestal být sympatický, ale fascinovalo mě, jak při mluvení otvírá hodně pusu. Tý jo, to je snad žabbák, nebo čáp! A proto jsem si význam jejich slov hned neuvědomila, jen jsem mu neslušně civěla na pusu. O dvě sekundy později, jsem ale přestala vnímat jeho obrovitánskou pusu a zapnula část mozku, která zpracovává urážky. Podívala jsem se na Lily. Vypadala, že jí fakticky štvou,ale asi se taky kapku styděla, že jí tak oslovili zrovna přede mnou. Zklamaně odvrátila hlavu a nejspíš čekala, že se s ní přestanu bavit: Koukla jsem se po frajírkovi Velká Pusa. Nevypadal, že by ho nějak rozhodilo Lilyino chování, nebo moje civění a mlčení. A zatímco na mojí kámošku se díval s opovržením, i zbytek jeho party, mě věnoval falešný úsměv.
"Jakže se jmenuješ?" sladce jsem se usmála.
"Lucius Malfoy." řekla chladně a nátáhkl ke mě pravou ruku. Nějspíš čekal, že mu ji stistknu, odejdu s nimi a budrm kámoši na celý život. To se ovšem spletl. Ve mě neumí nikdo číst a jsem na to pyšná.
"Tak tedy, Luciusi. Posmívá se ti někdo, že máš holčičí jméno?" ještě sladčeji jsem se na něj usmála a naklonila hlavu nalevo. Pár lidí co kolem nás šlo, vyprsklo smíchy. hodil po nich vražedný pohled a bylo vidět, že kdybch tam nebyl já, tak by je zmlátil.
"Já.. já nemám holčičí jméno!" na jeho bílé kůži se objevilo něco hodně podobného ruměnci.
"Aha, takže zřejmě, ne. Tak jestli nechceš, aby se někdo dozvěděl, jaká je holčičí obdoba tohoto jména a začali se ti kvůli tomu posmívat, tak nech moji kámošku na pokoji ano?" podívala jsem se na Lily. Vypadala hodně překvapeně a zahanbeně, že se jí - šedé myšky - zastává princezna.
"Jo, ted jsi to dostal, Malfoy!" zašklebil se na něho Sirius.
"Siri, být tebou bych si dávala pozor na to, kam šlapu!" upozornila jsem ho sekundu předtím, než skončil na zemi, když mu někdo podkopl nohu.
"Který kretén!" zavrčel naštvaně. Kolem něho s hihnaním proběhla parta blondýnek. Ale Black byl nejspíš moc naštvaný na to, aby po nich vrhl svůj klasický balicí pohled. nějaká černovláska se na něho ušklíbla.
"To si vypiješ Bellatrix!" zavrčel na ni hrozivě.
"Nemá co!" rozesmála jsem se, když jsem mu pomáhala na nohy.
"Jakto myslíš?"
"Smál ses jim a Bella ti za to podkopla nohy, jste si quit!"
"Tak to v žádném případě jsme spolu ještě neskončili!" řekl výhrůžně s se svojí partou odešli.
"Už se celá třesu!" zavolala za ním a ironicky se zasmála. Ostatní na mě zaraženě civěli. Nejspíš nejsou zvyklí, že jim někdo pomáhá.
"Fajn, tak se mějte!" kývla jsem na ně a spolu s Lily jsme se vypařily.

"To bylo fantastické!" chválila mě rudovláska, když jsme konečně seděly.
"Naprosto si je odrovnala! Celou Malfoyovu partu s Blackem!"
"Jo, já vím." přikývla jsem nevzřušeně. Tohle dělám běžně. Teda, když mám příležitost, samozřejmě. Mezi služebnictvem to moc nejde... Něco mi říkalo, že si tady užiju ještě spoustu zábavy. A hlavně v Bradavicích, né jen ve vlaku.
"Jo a dík, že ses mě zastala..." poděkovala dívajíc se na zem. Okouzleně jsem sledovala, jak její obličej nabírá barvu jejích vlasů.
"V pohodě. A nečervenej se tak!" usmála jsem se. Zrudla ještě víc. Možná, že dkyž se na ni přestanu soustředit, tak její bličej nabere normální zdravou barvu jako předtím. A tak jsem si vytáhla svojí askustickou kytaru a zahrála pár lidovek. Po chvíli mě to přestalo abvit, tak jsem vytáhla elektrickou, a zahrála mojí oblíbenou písničku - Are you gonna be my girl od Jet.
V půlce písničky k nám do kupé přišlo pár fanoušků a začali zpívat. Všichni jsme se pohupovali do rytmu a řvali na celý vlak. Ale byla sranda. Moje dlouhé hnědé vlasy mi padaly do obličeje, jak jsem házela hlavou, až jsem si skoro vykloubila krční obratel. Když jsem skončila, tak jsem málem ohluchla z toho hpřívalu hlasitého potesku.
"Ještě jednu, ještě jednu, ještě jednu!" skandovali. Bavilo mě to, tak jsem jim vyhověla, ale že si vyberu vlastní písničku, kterou jim zahraju.
"Znáte tuhle?"zeptala jsem se jich a přitom jsem hrála. Nadšeně ječeli a řvali text.
"HARD ROCK HALELLUJAH, HARD ROCK HALLELUJAH!
Rock 'n Roll angels bring thyn Hard Rock Hallelujah
Demons and angels all in one have arrived
Rock 'n Roll angels bring thyn Hard Rock Hallelujah
In God's creation supernatural high!!!!"

Byli jsme skoro u konce písničky, čily největšího řvaní, když do kupé někdo vtrhl.
"Laskavě se zklidněte! Jde to slyšet přes celý vlak a řidič už si na vás stěžoval!" tn "někdo" byla jakási upjatá ženská.
"A jaká písnička se líbí vám?" zeptala jsem se. Překvapeně zamrkala a trošku zrudla.
"To asi neznáte, je to hodně staré..." vymlouvala to.
"To nevadí, třeba to budu znát!" přesvědčovala jsem ji. Všichni se ted na ni dívali.
"No, mlžeš zahrát Satisfaction od Rolling Stones!" navrhla. Nadšeně jsem přikývla. Tohle zbožnuju.
"Jasně!" spokojeně odcházela.
"Kam jdete? Vy si to nechcete poslechnout zblízka?" Když došlo na slova, zařvala jsem.
"A ted všichni!" a všichni začali nadšeně zpívat, kromě té profesorky, či co.
"No tak, zpívejte!" povzbuzovala jsem ji. A faktr začala zpívat. Sice falešně, ale o to opřece nejde. Skoro všeichni tam zpívali falešně. Jde hlavně o to, že už neprudila a parádně jsme se bavili.
"I can't get no satisfaction
I can't get no satisfaction
'cause i try and i try and i try and i try
I can't get no, i can't get no, I can't get no, oh no no no
Hey hey hey, that's what i say!!!"
Po zpívání jsme lapali po dechu. Hlasivky vyřvané, vlasy rozcuchané, moje ohoblované, ale bylo nám to fuk!
"Tak fajn, za chvilku budeme na místě, tak se převlékněte, ano?" přikázala zadýchaně profesorka a odešla. Ještě chvilku jsem si tam s nima kecala.
Byl tam Remus, Sirius, James, Petr, Mates, Gucciana, Lara, Daisy, Teodorka, Lukas, Alex, Mona a ještě pár lidí, co se nestihlo představit.
Nakoenc ale všichni odešli. Přece se ještě musíme převlíct. Hábity tu ale nemají nic extra. Čekala jsem aspon víc barev a ona je to jenom nudná černá s kolejníma barvama.
Konečně vlak zastavil a my se mohli nadechnout čertsvého večerního vzduchu.
"Ty asi pojedeš s prváky v lodce!" pokrčila jsem rameny. Ale to už mě volal nějaký obr.
"Ty půjdeš s náma." nasedla jsem do lodky a jeli jsme. Byla jsem v lodce s jednou o rok straší holkou a nejmín a o dva roky mladší holkou, než jsem já.
"Čau!" pozdravila jsem je.
"Vy jste tu nové?"
"Jo." přikývla ta mladší. všimla jsem si, že ta s náma zpívala.
"Jsem Dennisa Snapeová!" přikývla jsem věnovala pohled té starší.
"Já Ariadna Malfoyová." představila se znuděně.
"Jo, ty si segra Lucky!" vypískla Denny. Ari na ní vrhla vraedný pohled a jedním dobře mířeným chvatem jí poslala se vykoupat. Jinak řečeno -jí shodila z lodky.
"Umíš plavat?" zeptala jsem se Denny, která rychle vyplavala a chytila se okraje lodky.
"Echrm, prsk, prsk, tfuj!" chlustla místo odpovědi na Ari kus lopuchu. Ta si ho znechuceně sundávala. Musela jsem se smát.
"Dobrý, vy tam?" křikl na nás obr ze předu a o pár minut později jsme už vylízaly a šinuly si to k hradu. Hrad byl celkem v pohodě. Vypadá docela tajemně a v noční obloze s rosvícenýma pár věžičkama vypadá fakt docela dobře. Ale na náš dům stejně nemá. Uvnitř jsem se musela opravit. Má. Dokonce ani náš dům není tak krásný jakoprostory hradu. A to jsem viděla zatím jenom dvě místnosti. Vstupní halu a Malou sín. Ted jsme čekali na Gonagallovou, než si prej něco zařídí. Povídali jsme si o tom, kam bysme chtěly do kolejí. Po aktivním přemýšlení, jsme se všechny shodly na Zmijozelu, i když holky namítaly, že se tam nehodím. Ale copak mě to zajímá? Chci se bavit s celou školou a kdybych se dostal do Nebelvru, Zmijozel by se se mnou moc nebavil. Ale nebelvířani jsou víc povolnější, tak se se mnou bavit budou. Ale na druhou stranu ve Zmijozelu znám 4 lidi, z toho dva potenciální. V Nebelvíru nejmín šest. Navíc v Nebelvíru by nejspíš byla větší sranda, ale možná, že ve Zmijozelu to taky nebude úplně k zahození. Přinejhorším si je vemu do parády a budem zpívat T.N.T.
Než jsme stihly říct cokoliv dalšího, nebo aspon zabučet, přišla McG a kecala něco o tom, že kolej bude naše rodina a že nás bude vyvolávat do Velké síně podle abecedy.
Chvilku jsme tam jenom tak čekali, než řekla moje jméno.
"Lyonová Amélie!"

Přísloví trochu jinak

20. srpna 2009 v 11:37 | Mu~he.he |  Blbosti
Tohleto je nejlepší prostě :D:D:D


*Kdo jinému jámu kopá, je u něho na brigádě
.
*Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu
, až někdo dojde pro pivo
.
*Kdo se směje naposled, ten má dlouhý vedení.
*S poctivostí nejdřív pojdeš.
*Neodkládej na zítřek, co můžeš odložit na pozítří.
*Život je pes a pes je nejlepší přítel člověka.
*Tak dlouho říkal hop, až mu přeskočilo.
*Lež má krátké nohy a pravda ještě kratší.
*Láska i nemoci přenáší.
*Optimismus je způsoben nedostatkem informací.
*Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra.
*Kdo se nesrovnává s chlebem, nesrovnává se s příjmem.
*Lepší tchýni v hrsti, než-li oheň na střeše
.
*Kdo jinému jámu kopá - je hrobař.
*Ty po mne kamenem, já po tobě cihlou.
*Malá dávka alkoholu neškodí v jakémkoliv množství.
*Alkohol je nepřítel lidstva. Nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme.
*Každá vykouřená cigareta je jeden hřebík do naší rakve. Tak hodně kuřme, ať z té rakve nevypadneme!
*Každá práce se udělá sama, jen se jí musí na to nechat dostatek času.
*Ranní ptáče dál doskáče, víc sežere a dřív chcípne.
*Problém, který se do třiceti dnů vyřeší sám, si nezasluhuje pozornost.
*Tělo ponořené do vany způsobí, že začne zvonit telefon.
*Co se dá rozbít, to se rozbije, co se nedá rozbít, to se rozbije taky.
*Murphyho optimistický zákon: Usmívej se! Zítra bude hůř … a pozítří možná už ani nebude.
*Zákon Murphyho dědečka: Člověk se nenaučí nadávat, dokud se nenaučí řídit auto.
*Nikdy se nepři s blbcem. Někdo by si nemusel všimnout, že je mezi vámi rozdíl.
*Je lepší být krásná než chytrá, protože průměrný muž lépe vidí, než myslí.
*Dokud nepotřebujete odbočit vlevo, je silnice téměř prázdná.
*Murphyho zákon o nocování v přírodě: Zvířata
jednají pudově, což znamená, že po vás pudou …
*Silniční zákon: Vedlejší jízdní pruh jede vždy rychleji.
*Zákon vyplývající ze života: život je řada průserů po sobě nepravidelně jdoucích.
*Na životě miluju zejména tu rozmanitost… Každý den mě nasere někdo jiný …
*Povídá žena muži: "Nebýt tebe, tak bychom byli ideální pár!"
*Kdysi jsem býval velmi namyšlený, ale teď už jsem úplně bez chyby!
Nikdy neříkej, že něco nejde, protože se najde blbec, který neví, že to nejde a UDĚLÁ TO !

A ještě pár bezvadných smajlů :D

- tohohle uplně zbožnuju :D
- tenhle mi silně připomíná Markétu xD

- tenhle je maso xD - klasika xD :D


0 people like this post.

Mazane zrdcadlo

17. srpna 2009 v 10:38 | Mu~he.he
To je jeden z příběhů Ostravaka... Je to taka blbost, co mě napadla, když sem se nudila na přehradě. Je to napsané z mužského pohledu a ten chlap má něco kolem dvaceti až třiceti, věk moc neřešim.
Tak jděte číst xD


No tož - vám budu vyprávět příběh, ktorý so mi stal sotva pred dvoma dny.
Byl som normálně pred zrdcadlom a som sa upravoval a faral grimasy a česal sa a take ne, a normálně co moje bulvy nevidi!
Prede mnou stal taky chory kokot a poveda.
"Tak čo synku!" ja se na něho pozeram skor jak na debila a pravim.
"No čo! Čo tu robiš ty buzerante?! Ted som tu ja!" a on zas.
"Buzerant jo? A to je zas čo?" ušklíb a zaxichtil sem sa na něj, jak nejhůř umim a povedam.
"Tak hele, kokot, esli si myslíš, že sem vtrhneš a budeš si zo mna robit forky, tak to sa velice myliš!"
"Robit forky? Děláš si za mna prdel? No to by mna ani nenapadlo!" zvedol som důležitě oboči. A on.
"Pot dr mnou!" No tak som si řikal č, nebudu problémy, tak som išel. A najednou - zjevil se pred náma taky placeka ten chlop zdrhl za nom. Sedol som si na naky pařez a čumel do blba. A tu som uviděl ineho kokota, ktory vyzeral fak ako gay - no nebudem zly, ale tohle bylo moc aj na mě! Ja tak mily ku všem som sa začal řehtat, až sa zem otřásala. Až som sa dost vychlamal, išol som k němu a bo sem od přírody hodny, povedam mu.
"ej ty buzerante, vyzeraš ako kokot! Si kup paruku, nebo si encha nrust vlas, bo pleška ti nesluši!" se na mna pozeral ako bych sa zblaznil azvedl nějaky kus dreva. Zeptal sem sa ho.
"Robiš ohen? Necu ti radit, ale z jednim klackom toho moc nezrobiš!" Sevřel klacok v rukeako by to bola ocelova pest a vražedně se na mě pozera. Zvedol som oboči - moja znama grimasa a nakrčil nos, bo něco strašně pachlo. Pozeral som sa vedle sebe, pak pode a faktis! Šlapl som do hovna! Znechuceně som zvedal nohu.
"No fuj, to je rychna!" zacpal som si nos, pre větši zdurazněni. Ten kokot si myslel, že to řikam jemu a debilně zvedol klacok.
"Avada..." čo to je za kokota?
"Chlope, to je Abraka dabra, ale nechapem, úprečo si tu hraješ na nějakýho zrmagika?" skočil som mu do reči. Nechapal.
"Máš dluhe veděni?" zeptal som sa.
"Avada Kedavra!" zvedl klacok. Strelil po mna nake zelene svetlo. UDělal sem krok a vyhl so mu. No to nw" To si nebude dovolovat, kokot, po mna vrhat nake zelene svetla, nesom naka svetluška, no ni? Ted mě fakt nasral. Povedam.
"Čo robiš hajzol! Chceš zbit?!" ukazal som mu pest. Ztichol a vypařil sa.
"Ej, ty! Čo sam tu mal přesně robit?" zeptal som sa toho kokota, co ma sem privedl.
"Nič, už pot." a tak som zas poslušně išol, zas som sa objebil v kupelněpred zrcadlom.
No a to je všecko. Dufam, že už toho krypla neuvidam. Tot konec!


Tak co xD Poznali jste, kdo byl ten: "Keremu plešlka nesluša?" :D jestli to uhadnete, tak si mužete vybrat, k čemu chcete dalši kapitolu :)

Sen

15. srpna 2009 v 23:27 | Mu~he.he |  Na vypsání...
Lidi, dneska se mi zdál strašně krásno-strašný sen. Já nevím, ale prostě jak jsem se vzdbudila, tak jsem si myslela, že je úplně krásný, ale ted už o tom nějak pochybuju. NEmějte ale falešné představy, že jsem nad ním přemýšlela celej den - to fakt ne.
Takže o čem byl.
Zdálo se mi, že jsme byli prvního, nebo druhého září v naší staré škole s naší starou učitelkou češtiny, která nám cosi vysvětlovala. Seděla jsem na svém obvyklém místě, v první lavici u dvěří a vedle mě jako obvykle seděla Markis. Za mnou jako obvykle neseděl nikdo a vedle nikoho jako obvykle seděla Jiřule. Byli jsme jako obvykle v naší starý třídě. Jenžwe potom se za náma objevily schody a prošel někakej kluk. Ani nevim jak, ale dala jsem se s ním do řeči a on říkal, že jde na Ekonomické lyceum. O chvíli později prošel zas a řekl mi čau Já se na něho překvapeně dívala. Napověděl mi.
"Přece ten Ekonomák!"
"Jásně, já jsem tě nepoznala!" řekla jsem a začala se strašně smát. Začali sme kecat a on si přisedl na prázdné místo vedle Jiři. Jmenoval se Kuba a byl celkem hezký. Takový světle hnědý vlasy, dobrej účes, ale mám podezření, že byl menší než já.
Pokračovala hodina a zase jsme byli v naší starý třídě jako obvykle. Ostatní asi poslouchali výklad češtínářky ale my rozhodně ne. (jako obvykle xD) A nedělali sme nic, bo sme se vymluvili na to, že nemáme sešity. A tak sme si kreslili :D a přitom kecali 8-) ale to už nevim co x( Já nakreslila Kubovi vlasy a on si to vzal a přimaloval si k tomu obličej. A my sme se tak celou dobu posouvali a, že Jiřa nakonec seděla na Kubově místě, Marki skoro vedle Jiři a já nechutně vystrčená venku z lavice xD (no dobre zas tak enchutný to bylo xD jen trochu :)) A potom se začali Fira s Fakinem honit po třídě a aj přes naší lavici. No tak Fira přese mě proletěl jako první ale Fakinovi sem nejspíš hodně zavazela. Bo sem čekala, že mě obejde nějak, ale rozhodně sem nečekala, že mě začne škrtit, jak se snažil dostat přes moji židli a nakonec mě z ní aji schodil na zem před tabulí. No a v tomhle momentě to bylo celkem děsný a strašidelný, protože jak mě odstrčoval, tak na mě nechal svoje prsty, které sjem měla přilepené na tom krku, takže sem nemohla skoro dýchat. No a tak sem si ty prsty s námahou sundala a lapala po dechu a všichni se na mě dívali, dokonce i Fakin s Firou a já se postavila a doklopýtala ke Kubovi a potom sem najednou spadla, protože jsem neměla dostatek dechu na to, abych stála a jak sem spadla na podlahu a lapala po dechu, viděla jsem přres ty nohy stolů a židlí, jak se na mš všeci čumí a hlavy mají uplně u podlahy, to bylo strašně vtipný :D:D:D
No a pak teda úča seřvala Fakina a já se na něho vražedně dívala, zatímco sme si s Kubinem kecali.
Tot vše :D jako, mě se to děsně líbilo hlavně kvůli Kubovi, který vypadal a jmenoval se jako ten, se kterým jsem kdysi chodila, ale zas to byla hrůza kvůli fakinovi....

Mu~he.he

Magic SUPERSTAR (S) 3 - Výběr

14. srpna 2009 v 15:49 | Mu~he.he |  Magic SUPERSTAR (S)
Sedím na posteli, čumím do zdi a přemýšlím, jak bych se mohla vyvklíknout ze superstar. Musím se hlavně vyhnout snídani, protože po snídani si každý vybírá lísteček, s kým bude zpívat.
"Pojd!" Ale to by nesměla existovat Ania, která mě táhne do Velké síně.
Sedíme na snídani. Čumim z okna. Toustů s marmeládou jsem se ani nedotkla. Většina lidí ve Velké siní je na tom podobně. Nikdo nechce být s nikým s jiné koleje.
"Tak a ted si každý vybere jméno svého singového partnera." zavelel Brumbál. Já se k tomu táhla jako na popravu. Jak sem vybírala jméno, úplně se mi sevřel žaludek a myslela jsem, že se pozvracim. Ještěže jsem nic nejedla - to by dopadlo. Přímo vidím titulní stranu denního veštce: "Superstar v Bradavicích se nekonala kvůli jedné slečně, která pozvracela lístky...Brumbál tuto zprávu neunesl a dostal infarkt. Slečna byla zavřena do Azkabanu mezi nehorší vrahy. Tato slečna se jmenuje...
"Christine! Dělej!" strčila do mě Ania. Trochu jsem se při té představě oklepala a vybírala. Pomalu šmátrala a šmátrala mezi lístky, které nebraly konce. Byla jsem v moři různých jmen. Snažila jsem se je škvírou přečíst a vybrat si nějaké normální, ale nešlo to. Musela jsem zvolit náhodně. Jeden jsem držela. Zmítal se, ale já nepustila. Pomalu jsem ho vytahovala nahoru....
"Uch!" přečetla jsem si lístek a zbledla. Nic horšího se mi stát nemohlo. Umřu. Vím, že jo. Proč, proč proč PROOOOČ! Já nechci. Skáču z okna! Chjooo!
"Né! Já chtěla Davida Martineze z Havraspáru, a nenějakého pošahaného Roger Davisona. Vždyt ani nevím, kdo to je?! Ale jedno vím jistě, je ze Zmijozelu. Je tu zelená čárka, vidíš?" ledabyle jsem se koukla na lístek. "Co když to je nějaký hnusný, povýšený debílek?"
"David Martinez je taky povýšený debílek." připomněla jsem ji.
"Jo, možná, ale aspon je hezký!"
"Co na tom že je hezký, když to je absolutní debil." podpořil mě James.
"A koho máš ty Jamesi?" zeptala se ho Ania.
"Mám tu trapnou Zmijozelačku Syenu Snapeovou." brblal. Došli jsme do společenky, kde si všichni sdělovali s kým budou a tak dále. Chilku jsem je poslouchala, ale pak jsem to ze samého zoufalství vzdala. Do konce i Mishelle Weaslyová dostala normálního Taylora Craweye z Mrzimoru. Jediná Enriquea Black na tom byla stejně hrozně jako já, protože musela být se svým nenáviděným dvojčetem ze Zmijozelu.
"A koho si dostala ty?" zeptala se mě Enriquea, které jsem vyjádřila svou soustrast.
"To ani nechtěl vědět." zamumlala jsem a doufala, že jí to bude stačit. Nestačilo.
"No tak, Christine, nenech se přemlouvat, všichni sme to řekli!" přemlouvá mě Eny. Ted už jsem upoutala pozornost všech.
"Neřeknu vám, to..." místnosti se rozeznělo nesouhlasné FŮŮŮŮJ!
"...budete muset hádat." místností se rozléhali výkřiky hádajících, ale většinou šlo o samou vodu...
"Thomas Franklin!"
"Alan Lestrange!"
"Feargal O'Leary!"
"Berry Romane!"
"Onan Longes!" radši jsem to ukončila, protože to nikam nevedlo. Potom ale Enriqua řekla svůj poslední typ, při kterém mě zamrazilo.
"A nemáš náhodou Damiena Malfoye?"

Hlásněte pleas :D

14. srpna 2009 v 11:56 | Mu~he.he
už je tu druhé kolo, tak jestli se vám astále líbí povídka frajlové a frajerky můžete hlásnout xD

Spalená čočka a beautiful dream....

14. srpna 2009 v 11:54 | Mu~he.he |  Na vypsání...
Čus lidi. Už se vám někdy zdál tak krásný sen, ze kterého se nechcete probudit? Tak krásný sen ve kterém jste konečně s ním. Jste uplně štastní a si řikáte, že to je všecko uplně dokonalé! A potom se probudíte... prostě konec, the end. No, tak to se stalo mě. A následky? Asi se ejště půl roku budu vracet do reality, že skutečně není pravda a nikdy nebyla. Béééé :'(

No nic. Tak sme si pobrečeli :D hm...předvčerem sem vařila čočku. No, dopadlo to katastrofálně! :D To už bylo lepší, jak sem dvě hodiny vařila špagety s rajskou omáčkou, připálila sem dva hrnce, polovina se vyvařila, takže rajské omáčky nezbylo skoro nic a a pak se mi slepily i nudle xD ale chut to mělo dobrou xD
Jenže tuhle čočku sem vařila od půl druhé do půl čtvrté. Taky dvě hodiny, takže čas stejný. Dala sem por tři lidi asi 8 hrnku vody celkově, bo se to připalovalo, pak to bylo s jíškou moc syrové a a neslané, tak sem tam přidala celej bujon a sůl. Přidala sem tam další vodu a pak to vařila, mezitím sem se dívala na Sabrinu mladou čarodejnici xD Pak sem to vypla a konečně to mělo správnou barvu a tak, tak sem to řekla segře at si jde nandat.
NO asi po pěti minutách sem se jí zeptala jaké to je a řikala, že to je STARŠNĚ slané. Moc sem jí nevěřila, tak mi dala zkusit. No FUJ! Chlustla sem to do koše a dala tam dva hrnky vody, aby se to vyvařilo. Zhruba po pěti minutách sem to chodila míchat, bo se to nebezpečně připalovalo. Pak sem se zpět vrátila ke Camprocku xD ale najednou sem ucítila podezřelý smrad připalované čočky, tak sem letěla do kuchyně. A bylo to spálené. Volala sem mamce, že je půl čtvrté, spálila sem čočku a mam hlad. No a tak byl smažený sýr s bramborama xD
Máte i VY nějaký katastrofální zážitek holedně vaření? :D nestydte se a připište ho! :D

Nechuchařská, snová Mu~he.he

Lucius a Já druhá kapča

13. srpna 2009 v 14:13 | Mu~he.he |  Lucius a Já
Vzbudilo mě až, jak se mnou někdo silně zatřásl.
"Co děláš vole!" zařvala sem na něho ospale a zívla.
"Máme vystupovat!" řekl nějakej kluk s černýma vlasama. "A neříkej mi vole, tež ti neřikam krávo." dodal.
"Tak hele, mladej, já si budu řikat co budu chtít a kdy ot budu chtít je ti to jasné?!" hvrčim na něho výhružně aby věděl, že se mnou at si nezahrává. šak stačí, že mě na nástpišti nasral ten hajzl, že má stejné vlasy ne?
Mladík se nadechl aby mi nejspíš něco odpoveděl, ale v tom ho zarazí Lucy a táhne mě z vlaku.
"Mhmmmm, já chci jenom spááát!" zívnu.
"Bezva, to můžeš v hradu." zafuněl Jack a vyšel. Mě Lucy táhne až ke dveříma přitom nadává.
"Proč ty si sakra tak těžká, nemůžeš zhubnout?" funěla a funěla.
"Ehm....nééé tam NÉÉÉÉ!!!" stačim vyjeknout a o sekundu později už prdelí přistávám v hnědé, velké bahnaté louži.
"A KURVA!" zanadávám si a snažim se vstát. Chvilku to zkouším bez pomoci, ale po pátém neuspěšném pokusu si říkám, že na to seru a volala o pomoc.
"Jacku, Lucy!!! POMOOOOOC!" hm.... smůla. Právě nastupují do loděk.
"Néééé! Nenechávejte mě tady!!!!!!!" ječim z poloprázdných skoro vyzdušněných plic, protože sem zadýchaná jak osel, jak se snažim z toho bláta zoufale dostata a zoufale mi to nejde!
Snažim se jít po kolenou co nejrychleji k lodkám. Ušoupu takhlenc nanejvýš dva metry a pak zas padám xichtem do bláta. Ani nemam sílu se zvednout, tak tak ležim.

"Sem rád, že nejsem jedinej zoufalec!" slyším za sebou hlas, tak vytáhnu hlavu z bahna a otočim se.
"No to já ted taky!" vypadá to, že ten kluk je na tom stejně jak já, takže nejsem nejhorší.
"Si prvák?"
"Jo, ty tež?"
"JAsně."
"Jak se ti to stalo?" ptám se ho překvapeně.
"Pozdě sem vyšel z vlaku, bo sem usnul a kámoši se na mě vyfklákli, tak sem zdrhal na lodky, jenže sem zakop a spadl do bláta. A tobě?"
"No mě kámoška tahala z vlaku a pak mě pustila do bláta a tež se na mě s Jackem vyflákli." přiznám trpce.
"S Jackem? Nejste vy náhodou ta trojka, co vykouzlila obřího pavouka a až potom jim došlo, že se jich bojí a zdrhali přes celej vágon?" rozchechtaně se usmál.
"Nebyli to tři exoti?" ptám se se zájmem.
"Jasně."
"Tak to budem my..." ten kluk se rozchechtal ani nevěděl jak a čemu.
"Ten řev se nedal přeslechnout, slyšel to celej vagon!" řekl, když se konečně po pěti stoletích v blátě dosmál.
"To je perfecto!" řekla sem ironicky.
"Hm, no to je. Jak se dostaneme z toho?" nahodil, a oba sme hodnou chvílu dumali, až sme přišli na...
"Myslim, že sme v řiti." ... velké hovno. Promluvil ten kluk.
"Já si to nemyslím, já to vím..." oba sme zoufale hleděli na bláto, jako bychom ho mohli zhypnotizovat, aby rychleji vyschlo. Mnohem rychleji.
"Sakra! mě se tu nechce trčet do prvních slunečních dní!" vztekám se a bušim do bláta, jak malej smrad, kterej chce hračku!!!
"No a co myslíš, že mě... ale počkej, dostal sem nápad..."
"Jaký?!" upírám na něho dychtivý pohled.
"Kdyby sme si lehli, možná bychom dosáhli na tamten strom!"
"HM... no nevim... ale lepší než nic, tak pojd na to!" rozhodla sem, tak sem si lehla před ním a on za mnou, protože jsem byla blíž stromu. Natahovala sem se ze všech sil, co mi zbyly, až sem se toho stomu nakonec chytila.
"Můžeš!" zasípala sem na toho kluka, aby se me chytil nohou, zatímco já se budu snažit se posouvat od bláta.

za nějaký ten čas...

"Konečně..." oddychuju si... KONEČNĚ sme se dostali na suchou trávu! Oh štástný lidu radujte se...
"Ale..." zamumlá ten kluk s očima přilepenýma na tmavé noční obloze z níchž vykukuje pár hvězd. Teda... doted vykukovalo.
"A sakra..." zamumlam taky, protože začíná pršet!!!!
"Oh NÉÉÉÉÉ!!!" zaječim a nehledě na to jak sem unavená se ženu do hradu protože za NIC NA SVĚTĚ!!! bY MĚ NIKDO nepřinutil tu hrůzu opakovat znova! Těsně v závěsu mam toho kluka.
"Jak se vlastně jmenuješ?" prám se ho děsně udýchaná v bezpečí hradu.
"Alejandro. A ty?"
"Sam. Ty si ze Španělska?"
"Sem."
"Hm...." jak smysluplný rozhovor!
"Hele, slyšíš to?" šeptam Alejovi, když dorazíme k nějakým vélekááánskýýým dveřím, za kterýma se ozývá parádní hluk.
"Jasně, ale co to asi tak může být?"
"Já myslím, že to je jídelna!" zašeptám mu zpátky. Alejo souhlasně přikývne.
"Tak dem!" zavelám a už držim kliku, když v tom mě Alejo zarazí.
"To tam chceš jít TAKHLE?" ukáže na mě. HM... skoro sem zapomněla na to bláto.
"No... né, ale co budem děláááÁÁÁÁÁÁÁÁT!" zaječim, protože nějaký krypl otevře dveře a já padám dovnitř. Jako na něho.
"Co je?" zvolá šokovaně. Po krátkém průzkumu zjištuju, že to je starý známý černovlásek.
"Proč si tak špinavá?" prohlíží si mě od hlavy až k patě a pak s hrůzou zjištujě, že je na tom podobně jak já...
"Ehm..." kvíknu nerozhodnou odpověd a sleduju stopy od bláta, které sme s Alejandrem vytvořili.
"Co se to tady děje?" vkročí tam nějaký starý dědek.
"NOm... em... víte... my sme přišli pozdě, protože sme se nemohli vyhrabat z bláta..." přiznávám.
"HM... no dobře. Jděte do koupelny, ty jsou vlevo rovně a pak doprava."
no tak jdem no...

Po nádherné vyživující koupely

"Co mám asi kutit?"
"Nenadávej!" ozývá se s vedlejší sprchy Alej. Nevim, jestli tu maj sprchy rozdělené na holky a kluky, no bo mi sme zapadli do první kerou sme uviděli a ani sme si nestačili (aspon já teda ne) kuknout na panáčka, nebo na nějaký znak.
"Ehm, jasně!" pronesu a zuřivě se pokouším dostat z osušky, do kere sem se děsně zamotala.
"Jííí! Do....NĚČEHO!!!" zařvala sem na celou sprchu, bo sem PROHRÁLA boj s osušokou, zakopla a spadla sem na studenou kachličkovanou bílou podlahu.
"Není ti nic?" houkl na mě Alejandro.
"Ale NIIC! Teda až na to, že ležim zamotaná v osušce na zemi a nemam žádné čisté hadry je úplně v pohodě..." řikám s vééélkoooou dávkou ironie.
"No, já taky nemam oblečení!" To je mi novinka!
"Takže ted si musíme hlásnout o to, kdo půjde v ručníku pro kufry!"zubatě sem se usmála jako to dělám vždycky, když mam průšvih.
"TY!" vykřikli sme oba najednou.
"No, tohle, bude složitý..." říkám suše.

mezitím ve velké síni u Nebelvírského stolu

"Kde je?" ptá se vystrašeně Lucy.
"Já nevím! Kdybych to věděl, tak sem štěstím bez sebe!" pění Jack.
"Ty, Siri, neviděl si ji náhodou?" ptá se Lucy
"No....nejsem si úplně jistý, jestli to byla ona, kdo na mě spadl a zablátil mě od bahna." zavrčel naštvaně Black.
"Od BAHNA?" vykvikli Jack a Lucy společně a se zadívali na sebe a pak na Blacka, co to žvatlá.
"Nooo!" protáhl Black obličej. "Byla s nějakým klukem."
"S KLUKEM?!" zase vyděšeně vykvikli, zděšeně se na sebe podívali a běželi do sprch. NO, oni spíš letěli...
A co já? Ptáte se co JÁ? Ehm... tak moje situace se nezměnila.

"Víš co, pudem oba." rozhodl právě Alejandro a mě asi nezbyde nic jiného, než souhlasit, že se oba vyplížme do pokojů.
A tak sme šli. Nápadní jak tresky na poušti, v ručníkách sme se plížili a dělali co největší kroky a co nejmenší hluk.

po půl hodině neúnavného plížení...

"Ehm... řekl bych, že sme..."
"Co!" upřela sem na něho zděšený pohled. Prosím, že sme se neztratili, prosím, že sme se neztratili, prosím, že sme se neztratili!
"... se ztratily." Grrr....
"Alejadro! Říkal si, že víš, jakým směrem máš jít, protože tady studuje tvůj starší bratr, který ti dal podrobný popis!" zavrčela sem na něho STRAŠNĚ, ale opravu STRAŠNĚ NAKVAŠENÁ!
"No... asi sem si to nák spletl..." špitl skoro neslyšně. Ale né neslyšně pro mě, která od něho stojím sotva dva centimentry.
"ALEJANDRO!" zařvu na celej hrad mohutným hlasem a chystám se ho uškrtit.
"Jééé!" vypísknu, protože když sem se přestala soustředit na přidržování osušky, tak ta normálně spadla. Honem sem si jí zase navlíkla, ale Alejandro měl stejně možnosti zahlídnout mě na mikro sekunda, jak stojím v hradě na Evu....
"Wau!" pronesl obdivně. Kopla sem ho za tu drzost do mezi.
"Jáááuuuu!" zavyl na měsíc. Spokojeně sem se ušklíbla.
"To ti nedaruju!" zavrčí vztekle a taky se mě snaží kopnout. Já ovšem útok odrážím svou druhou nohou. Ale jeho ruka taky nelení a snaží se mě trefit. Já sem mazaná nedám se jen tak! No a tak se začínáme prát akorát v bílých osuškách s nazelenalým nádechem, zoufale ztraceni uprostřed hradu...

Po pár minutách boje...

"Ehm....asi... bysme... toho... měli.... nechat.... uFFF!" navrhne Alej, když oba v předklonu, sotva chytáme dech.
"Myslíš?" nadhodim jízlivě.
"Uffff jo!"
"Tak teda JO!" konečně se narvonám, osušku pevně přidrženou. Už nehodlam nic riskovat!

"Tak tady jste! Hledáme vás nejmín půl hodiny po hradě!" volá Lucy a oba k nám přibíhají.
"U MERLINA!" vykříkla Lucy.
"Ehm... co je?" podívali sme se na ní s Alejem a Jackem, jako na blbce. Nebo možná ani né jenom jako.
"Ty... ty... ty máš..." ukazovala na mě.
"EHm, no jo.Sem v ručníku, bo sem nemohla najít hadry a..." vyprávim kapku uražená.
"NÉ! Ty máš... CHLUPATÉ NOHY!"
"CO?!" vytřeštim oči a dívám se na svoje nohy.
"ÁÁÁÁ SEM CHLUPATÁ ZRŮDÁ!!!!" panikařím. Podívám se na Jacka a na Aleje co si o tom myslí, ale ti se začínají nebezpečně dusit smíchy.
"Co je na to SMĚŠNÉHO?!" zařvu a tyčím se nad nimi jako nebezpečný blesk...

po chvíli, kdy se konečně dosmějí a Jack si utírá slzy smíchu, řiká...

"Promin Sam, ale ty si vypadala tak... smešně!" vykvikne a zas se řehtá.
"Pojd, Sam! S těma neandrtáslkýma hovadama, si nebudem kazit náladu!" ohrne Lucy pohrdavě nos a popadá mě za ruku a táhne mě pryč. Za náma ještě slyším.
"My, že sme neandrtálský hovada! JÍÍÍÍCHACHACHACHA!" tý jo, Jack teda umí být vtipný! A taky má strašně ale STRAŠNĚ, nakažlivej smích!
"Chichichichichi!"
"Co je Sam? Snad se, nesměješ?!" udiveně a pohoršeně se na mě dívá.
"muCHECH! Jistěže nééé!" vychechtnu, ale koutky neposedné huby mi stejné pocukávají.

Metal Barbie 4 – První průšvih

11. srpna 2009 v 10:39 | Mu~he.he |  Metal barbie
Metal Barbie 4 - První průšvih


"CRRRRRRRRRRRRRRR!!!" zvoní budík. Dívám se na hodiny.
"PŮL PÁTÉ?!" řvu nevěřícně a následně vyhazuju budík z okna. "Blbý vtipy!" zavrčim a spim dál.


9:08

Kurva. Nikdo mě nevzbudil. Všichni odešli na vyučování a nechaly mě zaspat. Kurvy… No co. Ale když se rozhlídnu, je všecko jinak. Spolubydlící zaspaly se mnou, protože sem jediný budík prohodila oknem.
A to sem chtěla stihnout tu srandu, co sme s dvojčaty přichystaly. No nic no, si akorát můžu políbit řit. Aspoň mi budou vyprávět. Ted už ani nemá cenu chodit na vyučování. Zpátky si lehnu a spim.

12:00

"ÁÁÁÁÁ!" rozhlídnu se a vidim Maaru jak řve.
"Drž hubu, tady se spí!" zavrčim na ni.
"SPÍ? Zaspala sem o 6 HODIN!"
"No a? Ses aspoň prospala tak neřvi a bud ráda." Namítnu.

"Budeme mít všecky průšvih." Poznamená jedna blondýna, co má postel naproti mně.
"A ty si kdo?" ptám se jí.

"Jennifer."

"No, tak teda Jennifer. Nemůžeš řikat menší kokotiny? Koho tady nějakej průšvih zajímá?"
"MNĚ!" řekli všeci kromě mě Maary a jedné holky co spala jak zabitá.


"Tady je to marný." Mávla sem rukou a lehla si.
"Co blázníš? Ty chceš spát?" zeptala se mě jiná blondýna.
"Ne, skočit z okna." Odpověděla sem ji s těžkou ironii. Všimla jsem si, že Jennifer už zapadla do koupelny a ta druhá blondýna tam zběsile pobíhala.
"A o co jde tobě? To tě tahle Akademie tak změnila?" ptám se Maary.
"To víš že ne, na vyučování seru. Ale měla sem domluvený sraz s jedním pěkným klukem ze sedmičky v pět na zahradě…"


"S Nicolsnem?" zajímá se nějaká hnědovláska.
"Jasne!" přitaká Maara.
"Tý jo… a tys zaspala… Vykašle se na tebe." Říká hnědovláska.
"Se nedivim! Čekat na někoho dvě hodiny, na to bych se mohla vysrat." Přidala sem se do hovoru.
"Hm… ale třeba budu mít to štěstí, že taky zaspal." Neztrácela naději Maara.
"A i když jo, tady je dost hezkých kluků. Třeba David…" zasnila se hnědovláska.
"To je debil…" zavrčela sem.
"Ty ho znáš?" vrhla na mě zkoumavý pohled.
"Tak trochu. Je z našeho ročníku ne?"
"Jo."
"Tak to je ten šprt." A máme jasno.
"No a! Je chytrý!" snažila se ho bránit.
"A baví se se samýma nudnýma šprtama."
"HM… to možná jo…" připustila.
"A sám je taky nudný."
"Takže ho neznáš." Vypadala spokojeně a šla do uvolněné koupelny. Jennifer s tou blondýnou šly dolů.

Na obědě

"Kde furt seš Susann? Jak to žes nebyla na vyučování?" sesypaly se na mě dvojčata. Ted jsem je poznala podle triček. Jas měla modré a Er černé.
"Polovina našeho ročníku nebyla na vyučování!"
"Hm… no jo. Celej náš pokoj zaspal."
"Kdyby jenom váš… Z holek byl na vyučování jenom náš pokoj."
"Se nedivim… kdo by se obtěžoval učit…"
"Jo, jenomže učitelé si myslí, že to je spiknutí.Máme průšvih."
"Kteří učitelé?"
"No hlavně náš třídní pan Atkinss." Řekla Jas.
"Je strašně hezkej, ale je to hajzl."
"Daly nám ho, protože sme nejhorší ročník…"
"A on je nehorší učitel."
"Ale je tááák hezkej…"
"A je to HAZJL!!!"
"NO A? To mu nebrání být hezkej!" vyčerpávající informace. Fakt už sem v tom ztrácela přehled, ještěže se ted hádají a já se můžu v klidu najíst.
"Colemanovi a Halonenová ke mně do kabinetu!" zazněl jídelnou přísný hlas pana Atkinsse. Fakt je strašně hezkej…
"No, tak se asi nenajím." Řekla sem rozmrzele a s dvojčaty jsme šly s ním.

"Tak děvčata. Máte tohleto na svědomí?" ukázal na tabuli v učebně OPČM.
"Jak jste na to přišel?" řekla sladce Jas.
"Z rozboru." Začala sem se smát.
"Tak z ROZBORU jo? Cha cha cha!"
"Je t něco k smíchu slečno Halonen?"
"To sou otázky! Kdyby nebylo tak se nesměju ne?" přestala sem se smát.
"No, takže máte zákaz vycházení ze školy na týden, dále to uklidíte ručně a máte trest. Hlaste se v osm hodin u pana Dennise. Můžete jít!" vykázal nás a my se rozmrzele šouraly zpátky na oběd. Nevim jak holky, ale mě už hlad přešel…kokot…

" To je ale hajzl!" nadávala sem na něho, když sme šly s holkama na lektvary.

"Jo, já ti to řikala…"
"No jo, Er… hele,co musim udělat, aby mě vyloučily?" zeptala sem se nevinně.


"Když se chceš nechat vyhodit, tak proč si tu vůbec chodila?" zeptala se Jas na rovinu.
"Já tu musela… ale Krásnohůlky fakt není škola pro mě!"
"Jo, jo… to je poznat!" ušklíbla se Er.
"Musíš dělat naschvály tak hrozné, až tě vyhodí!"
"Ale nesmí to být nic malého!"


"Musíš být vynalézavá!"
"A nesmíš se opakovat!" doplnovaly se a radily holky.
"No tak nic… já myslela nějakou rychlovku, todle vim taky. To by se Oktan posral, kdyby mě vyhodily za týden!"
"Kdo je Oktan?" ptala se Jas.
Sedla sem si o lavici za ně a vedle mě si sedla Maara.


"Kámoš."

"A je hezkej?" zeptala se dychtivě Jas. Tamara se hystericky rozesmála.



"Není hnusnej, ale žádnej model." Odvětila sem a loupla naštvaně po Maaře.

"Tak utište se!" vstoupil do třídy pan Dennise

"Vidím, že mezi námi máme novou tvář!" pronesl při pohledu na mě. Byl celkem hezký a měl tmavě šedé oči.


"Hm…sem Susann." Představila sem se pro jistotu, že nebyl na zahajování a tím pádem ani neviděl můj výstup. Všichni si začali šeptat.



"Tak vás tu vítám slečno Halonenová. Měla jste na bývalé škole lektvary?"




"Jo, ale moc sem z nich nepochytila."

"Jakto, byla jste nemocná?" optal se naivně.
"Nemocná?" vyprskla jsem smíchy. Ne, kašlala sem na to, lektvary mě fakt neberou." Skoro se mi zdálo, že pan Dennise zkameněl.

"Takový začátek by se vám nemusel vyplatit slečno. Na téhle škole jsou pravidla."




"Myslíte ty, co nikdo nedodržuje?" zkusila sem to sladce nevinně.

"Na rozdíl od vás, tu jsou žáci, kteří si plně uvědomují svou dospělost."

"Prvňáčci."


"A DOST! Nebudu se tady s vámi dohadovat, máte školní trest!"






"No konečně, toto trvalo!"
"Vy jste ráda?" vypadal překvapeně.

"Mě to je fuk!"


"Dobrá! Tak vám tedy vůbec nebude vadit, když budete mít trest celý měsíc každý den." Jízlivě se ušklíbl.




"Ne, protože na ně nepříjdu."
"COŽE? Ven do ředitelny!"
"Fakt musim?" zeptala sem se znuděně. Celkem mě to začínalo bavit a ted tohle! Ti učitele fakt nic nevydrží, to je hrůza tohle…
"VÉÉÉN!" no co řikam… debil.

Metal Barbie 3 - Dvojčata

10. srpna 2009 v 22:09 | Mu~he.he |  Metal barbie
Metal Barbie 3 - Dvojčata

"Metal Barbie! VSTÁVEJ!" řve na mě Maara mojí přezdívkou ze všech škol, kam sem kdy chodila. Do Norské Akademie, Ruské Akademie, Kruvalu a ted do Krásnohůlek. Doopravdy ale pocházím s Finska. Divný co? Bohužel ve Finsku ještě žádnou čarodějnou školu nikdo nepostavil. Sem hodně talentovaná na jazyky. Umím Finsky, Norsky, Anglicky, Rusky, Francouzsky Španělsky a Bulharsky. Nechápu, jak někomu nemůžou jít. Já s nimi mlvím úplně automaticky.
"Nech mě…"zavrčela sem na ní.
"Dělej ty princezno!" ne jenom ironicky. Moje mamka je Královnou Finska a já po ní mám prej zdědit trůn. To sem fakt zvědavá, jak to chcou udělat. Dobrovolně do toho totiž nepůjdu. To ani ve snu!
Jestli vám jde o to, jestli sem čistokrevná, tak popravdě nevím. Moje mamka je vystudovaná čarodějka, to byla i moje babička a tak dále… z téhle větvě rodokmenu to je jasný, i když mamka to nepoužívá a jako by se toho zřekla. Koneckonců, to ani nemůže, když je hlavou státu. Za mudlu má manžela, to jo, ale za něho se vdala teprve před třemi lety, co se poznali.
Mého pravého otce neznám. Prej si vzal do výchovy mého bráchu Roye. Nejspíš bráchu nikdy neuvidim, ale to mě - světe div se, nemrzí. Jsem ráda jedináček. Na všech školách sem byla za hvězdu. Byla jsem něco jako hlava podsvětí. (A to i v nejmenším věku, vždycky sem byla dost dominantní a dokázala sem si lidi obmotat kolem prstu, i bez prozrazení mého královského původu.) Abyste rozuměli - Kruval všeci znají po názvem: Škola smrtijedů, ale u Norské a Ruské to skoro nikdo neví, jelikož nejsou tak známé. U Norů, je to skoro stejně hrozné (dobré - vyberte si) jako v Kruvalu a Rusové na vyučování chodí věčně zkalení a totálně na to serou. Nejvíc se mi samozřejmě líbilo v Kruvalu, ze kterého jsem musela bohužel odejít, protože mamku už za mě nebavilo hasit průšvihy.
"Však je sobota ne? Tak sklapni!"
"Jo, ale je už půl jedné zlato!" usadila mě. No super…
"No a co, neotravuj!" odjebala sem ji a zachumlala se zpátky.
"Mám novinu! Madam Maxime řikala při snídani, že přijedou děcka z Bradavic - šestý a sedmý ročník.
"Úžasné… a co jako?" zavrčela sem.
"Budou tu čtrnáct dní a potom pojedou zpátky. A mě napadlo, že bysme se k nim mohly vetřít a jet s nimi do Bradavic."
"A proč jako? Já chcu do Kruvalu a ne do nějakých praštěných Bradavic!"
"Furt lepší, než být tady."
"Hm… no to je možná fakt, ale já se vsadila s Oktanem, že mě vyrazí, takže až mě vyrazí, tak tam v pohodě přestoupim."
"Zas ten Oktan! Vyser se na něho!" přemlouvá mě.
"No, to určitě, vyser si oko." Oplatila sem jí to a šla se převlíct, bo bych přitom jejím kecání stejnak už neusnula. Maara mezitím odešla.
Vzala sem si růžový kalhoty, černý, pyramidový pásek, černé kozačky na podpatku a černé triko se stříbrným nápisem: "I´m NY QUEEN!" vlasy sem si nechala volně rozpuštěné, ani sem si je neuhladila, nenažehlila nebo tak, což je u mě dost velkej nezvyk. Šla sem se projít po hradě.

"Čau krásko! Je fajn vidět tě v normálu, když nejsi mokrá jak myš a rudá od vzteku!" usmál se na mě nějakej kluk.
"Nazdar. No jo, to víš. Kdybys byl holka, chápal bys to."

"Možná. Pojď, seznámím tě s partou!" "seznámil" mě se samýma nudnýma šprtama a šprtkama.
"To jste tu všici tak slušní? Není tu nikdo bláznivej, nebo… neslušnej?" zeptala sem se jich na rovinu. Vypadali znechuceně.
"Jo. Támhle jsou známé výtržnice. Dvojčata Jas a Er Colemanovi."
"Hm…" přikývla sem na znamení, že slyším. Měly dlouhé blondaté dokonale rovné vlasy (kurvy . já chcu tež), světle modré oči a modré iniformy. Změřila sem si je pochybovačným pohledem.

"Nevypadají jako výtržnice. Spíš vypadají, jako hodnoučké holčičky." Sdělila sem jim svůj poznanetk. Všichni mručeli.
"To jo, ale jsou špatné do morku kostí."
"Proč bych ti měla věřit?"

"Jestli nevěříš mě, zeptej se jich. Pojd, zavedu tě k nim."
"Holky, tohle je ta nová. Nevěří, že jste nejhorší studentky, jaké kdy akademie měla." Řekl jim ten kluk.

"Jo, Eriku, my víme. Na její včerejší výstup nikdo nezapomene!" ušklíbla se ta - nevim která. Prostě některá z nich.


"Kdybyste se včera schlastaly do němoty, měly byste ted pořádný okno." Prohlásila sem.
"Ty už ses takhle schlastala?" udiveně se na mě podíval Erik, který nejspíš neměl nikdy víc chlastu, než skleničku piva.
"Tak neasi."
"Eriku a cosi pil ty? Od zrození doted jenom mlíko?" zeptala se ho zas některá z nich a obě se hystericky rozesmály. Erik ohrnul nos a uraženě řekl.

"Sem abstinent. Máte proti tomu něco?" Ale my tu druhou větu přeslechly, bo sme řvaly smíchy. Konečně se vypařil.

"Já sem Susann!" představila sem se se smíchem.



"Já sem Erika a tohle je Jasanice, ale řikej nám Er a Jas."
"Možná, že si vás občas spletu."


"Jako každej tady!" řekla Er.




"Ale stejně nevěřim, že ste nejhorší, co kdy akademie měla." Prohlásila sem a vystavila je přímému pohledu.

"Dobře, dokážeme ti to."

"Jak?" pochybovačně sem se na ně podívala. Jak by tyhle krasotinky mohly udělat nějakej přestupek?
"Pojd s náma." a tak mě vedly snad po půlce školy a já měla možnost si ověřit, že je fakt tak hnusná, jak sem si myslim
Došly sme do nějaké učebny. Prošly sme jí a došly ke dveřím zamčeného kabinetu.

"Alohomora!" řekla Er nebo Jas a vstoupily sme.
"Tak, sme tady!" prohlásila a podívala se na mě. "Jaký máš ráda barvy?"

"Růžovou a černou."
"Fajn." Pošeptala něco svojí segře. Zvedly hůlky a zařvaly: "COLOROSIMO!!!" a ještě: "Blaoinkes!" a učebna s zbarvovala na černou a růžovou jak holky hýbaly s hůlkama, tak se na zdi tvořili srdíčka a nápisy a tak dále. Nakonec stůl, podlaha a židle a sklonily hůlky.
"Zabralo nám to skoro půl hodiny, ale myslí, že to stojí za to!"
"Souhlas Jas."
"Tak, jak se ti to líbí?" podívaly se na mě.

"No, není to špatné!" vrhly na mě tázavé pohledy.

"Nejste nevinátka, ale něco tomu chybí."
"CO?" zeptaly se obě naráz.
"Výjimečnost." Není to poprvé co obarvujete kabinet že?"
"Nooo jednou sme obarvovali učebnu, ale to jenom tak na zkoušku. Potom sme dělaly nápisy ve vzdchu, to je podobné kouzlo. Jak to myslíš? Myslíš tím, že nemáme styl?"
"To neříkám. Každém grázl se zabývá něčím jiným, ale v kruvalu byste s tím neuspěly:"
"Tys chodila do Kruvalu? Jaké to tam je?"
"S tímhle bys tam nepřežila.Dělají se tam mnohem složitější kouzla a horší naschvály, než je obarvení učebny, ale na druhou stranu na Krásnohůlky jste výtžné dost."

"Dobře, čím bys to vylepšila řekla některá z nich kapku uraženě." Zvedla sem hůlku a napsala tam velkým černým, krvavým písmem.
"NASERTE SI KRÁSNOHŮLKY!!!"
"Je to hotovo. Voilá!" obě se rozesmály.
"Tak tohle sedí!" potom sem přišla do učebny k tabuli a napsala nesmazatelnou křídou.
"KDO TOHLE ČTE, MUSÍ OKAMŽITE VYLETĚT ZE TŘÍDY, NEBOŤ TENTO NÁPIS JE SILNĚ VÝBUŠNÝ!"

a dvojčata na druhou stranu připsala: "
KDO UČÍ, TEN MUČÍ, KDO SE NECHÁ UČIT NECHÁVÁ SE MUČIT!!! NEPODPORUJTE VEŘEJNÉ MUČENÍ!" podívaly sme se na to větší dálky a musely sme se smát. Pak sme si spokojeně plácly a šly na večeři, jako by nic.
"Co se v té učebně vlastně učí?" zeptala sem se dvojčat u večeře. Měly sme párek s bram. kaší a vařený hrášek.
"OPČM, zítra to máme hned první hodinu!" uchechtla se Jas.
"Tak to se máme na co těšit!" uzavřela sem to a slavnostně sem si nabrala pořádné sousto




konečně sem to sem přidala, bo sem na notebooku. Další části tady přibydou zítra a pozítří.