Prosinec 2009

Vanoce Vanoce uz odesly... ale new des je tu :D

25. prosince 2009 v 12:19 | Mu~he.he |  Na vypsání...

Tak lidi... vcera byli Vanoce, jak jste si asi stacili vsimnout, proto tu je tenhle novy design. udelal jsem ho uz ... hm... mno hodne davno xD asi mesic nebo dva... no to je fuk dulezity je, ze ho tu ted konecne davam :D

A ted... Jaky byly Vanoce? Co jste dostali? Pochlubte se, me se muzete sverit xD
  • Ja jsem dostala - Tyrkysovou mikinu s New Yorku
  • Knizky
  • dvoje sluchatka xD modry a cerveny
  • kalendar
  • trsatka
  • struny na kytaru
  • kapesniky xD ale co se hodi vzdycky ne :D
  • vuuune :-***
  • deos
  • kosmetiku
  • umelohmotne zelvy
  • prachy
  • tot vse xD hehe xD

zewlak a Mu~he.he

11. prosince 2009 v 16:57 | Mu~he.he |  Na vypsání...
jo lidi založily sme s kámoškou blog, tak tam chodteee xD

náš blog jsme teprve v začátcích, ale určitě se to brzo rozjede tak bye!

2. Kapitola - Skejt... Co to je? NEPŘÍTEL!

7. prosince 2009 v 16:29 | Mu~he.he |  Morisovi
Už jste se někdy cítili tak, jako byste vyšli z míchačky na maltu? Prostě tam strávili celou noc a ráno si v pohodě vypadli? Nebo vlastně né úplně v pohodě.
Došla jsem z mého podkrovního pokoje do obýváku, kde byl shon.
"Čau, co se to tu děje?" Oslovila jsem Davea.
"Tys zapoměla? Dneska se Mother's day! Přijede snad čtvrtka planety, co se pokládá za naší rodinu," oznámil brácha.
"Aha..."
"A víš kdo ještě příjede?"
"To fakt netuším," odpověděla jsme popravdě. Že bychom v rodině měli i nějaký to zvíře?
"Tetička Pepinda... "
"Co?" vykvikla jsem.
"Strýček Chose..."pusa mi zůstala otevřená.
"A bratránek Demage," vyjmenovával Davide, zatímco já se snažila popadnout dech z toho šoku.
"A...ale... to jsou mudlové!"
"To mě říkat nemusíš!" Pokrčil rameny a šel. To je teda ochota! Ani mi to nevysvětlí! A tak jsem šla do kuchyně, kde vládl mamka - právě vařila oběd. No jo, vstala jsem pozdě - už je půl jedenácté.
"No konečně jsi vstala Šípková Růženko! Honem se dej do pořádku. Za půl hodiny se začnou scházet naši hosté!" Uvítala mě mamka.
"A jak to je teda s naším mudlovských příbuzenstvem?" zeptala jsem se opatrně, jelikož naštvat mamku v kuchyni není příliš bezpečné - může na vás vylít horký olej. Né snad, že už by to někdy zkusila, ale u mamky je možné všecko.
"Jak by to s ním mělo být?" nechápala.
"Davide říkal, že mají přijít i tetička Pepinda, strýček Chosé a bratránek Demage!" Vychrlila jsem a ustoupila o pár kroků pro větší bezpečnost.
"A ty mu věříš?" Zeptala se skoro pohrdavě.
"No... ehm..." znejistila jsem, ale mamka mě nenechala domluvit.
"Nechápu, jak můžu mít takovou dceru," vrtěla hlavou.
"Proč jako?" zeptala jsem se ublíženě, mírně v šoku.
"Tak hloupou! Proboha vždyt je to oslava výhradně čarodějů, pozvala jsem ty nejvznešenější americké rody kouzelníků, proč by tam měli otravovat nějací mudlové?!" Vybuchla. Hm, dalo se to čekat.
Ale přišlo mi to strašně nefér. Tak hele, on ai tu rozšiřuje drby a já to pak schytam? Pch... Vážně spravedlnost toto, že já debil tomu debilovi věřila. Šla jsem celá naštvaná, že jsem se nechala seřvat pro nic za nic do pokoje, abych vypadala jako normální člověk - to znamenalo se HODNĚ moc snažit nezabít bráchu. Zabila bych ho v poho bez kouzel, klidně bych ho uškrtila. Ale co... Ve svých třinácti letech stejně nemůžu používat kletby, které se nepromíjejí.
Když jsem sešla do obýváku, sedla jsem si na pohodlné křeslo. Ještě tam nikdo nebyl.
"Hamiltenovi nepřijedou! Psali, že jestli se dostanou z domu v příštím století, tak se možná staví," ušklíbla se mamka.
"Co se stalo?" Zeptala jsem se, aniž mě to nějak zajímalo.
"Jejich dům hlídají smrtijedi s Voldemortemv čele," oznamila mi.
"Voldemort je debil..." řekla jsem otráveně. Ne proto, že napadá Hamiltenovi, ty jsem ani neznala, ale proto, že zas něco vyvedl.
"Já vím," přitakal mamka.
"Takl proč jsi pro něj sloužila?"
"Já u něj nesloužila, byla to dobrovolná výpomoc," opravila mě.
"A proto jsi zabíjela lidi? Abys mu VYPOMÁHALA?!" Nevěřila jsem svým uším.
"Né, mě to bavilo," odsekla podrážděně, tak jsem radši změnila téma.
"A proč vlastně jedeme do Bradavic? Já myslela, že z nás chceš mít smrtijedy!" Navodila jsem téma a napjaté čekala na máminu reakci.
"Neptej se tak hloupě, jsi jako malé díte!" Okřila mě.
"Co je špatného na to, že jsem se zeptala?"
"Všechno a ted jsi nahoru!" rozkázala. Radši jsem poslechla, abych neschytala nějakou kletbu.
Nešla jsem ale nahoru do pokoje, šla jsem trucovat na zahradu. Je dost velká a je tam hodně šikovných zákoutí, kam se člověk může schovat před nevítanými lidmi. V tomto případě Davide, mamka a Louisa už preventivě. Ale třeba Cat nebo Elsie bych potkala celkem ráda, jenomže ty prý ráno někam vypadly. Nejspíš oznamit kámošům tu strašnou zprávu. Já je nebudu děsit tak brzo. Však je to zbtečné, mám ještě fůru času! No... asi tři měsíce a půl... *Polk* ... I když čas dokáže utíkat nehorázě rychle, když nechci. Ani neřeknu famfrpál a už bude konec roku, začátek prázdnin a ... stěhovnání... Vážně mám ted náladu pod psa.
"Čau ségra, co kutíš?" Vybafla na mě Gemma, jak jinak že, se skejtem v podpaží.
"Trucuju..." odpověděla jsem popravdě kapku rozladně, že našla můj úkryt. Né, že bych byla přímo naštvaná, jen se mi nechce někde "projíždět" na skejtu.
"Chceš se projet?" zazubila se na mě vesele.
"Ne, dík. Nemám zájem se někde vymáznout," odmítla jsem.
"Ale ty se nevymázneš!" Presvědčovala mě.
"VŽDYCKY se vymáznu!"
"Tentokrát ne!" Trvala na svém.
"Ale ty přece nemůžeš za to, že jsem nemehlo..." odpověděla jsem těžce depresivně.
"Tak dost! Ty tu máš záchvaty těžké depky a já nemám hnout ani prstem? Tak to ani nahodou!" Prohlásila a rozhodně mě postavila na nohy, vzala za ruku a táhla před dům na cestu. Přede mě postavila skejt a rozkázala:
"Jeď!"
"Eéchch?!" Myslím, že můj vyděšený pohled mluvil za vše. Nebo je Gemma natolik inteligentní, že jí to prostě trklo samotnou.
"Ale no tak, neboj, zvládneš to!" povzbuzovala mě, bohužel zbytečně.
Snažila jsem se protestovat, jenomže Gemma postrčila a já stěží stihla vyskočit na skejt a nezabít se. A už jsem si to pádila vstříc průšvihům. Jela jsem a jela... a najednou jsem uviděla njakého kluka s čenými vlasy, jak zběsila mává at zastavím a já na něj zase zoufale signalizoval, že to neumím, div, že jsem se udržela a nespadla jsem.
Hoch už nestihl uhnout, takže jsem to napálila do něj plnou rychlostí. Chudák.. A Gemma to sledovala z povzdálí a smíchem se válela na zemi. Měla jsem chut vraždit. Vstala jsem z toho kluka, řekla sory a odpádila do domu rychlostí blesku. Dopelášila jsem do pokoje, tam si sedla na postel a s hlavou v dlaních říkala... Trapas, trapas, trapas, nehorázný trapas....
Měla jsem STRAŠNOU chuť vraždit.
Mezitím o kus dál.
Kluk došel k Gemmě. K ještě velice rozesmáté Gemmě.
"Ahoj, ty jseš její kámoška?" zeptal se mile. Gemma měla co dělat, aby mu vůbec odpověděla, ale nakonec se přeci jen vzpamatovala.
"Dá se to tak říct," kývla.
"Ona bydlí tady?" ukázal na nás dům.
"Jo, proč?" vyzvídala.
"A dáš ji prosím tě tohle číslo?" podal ji malý složený papírek.
"Až mi řekneš proč," založila si ruce na prsa.
"Hm... no, ona se mi totiž líbí ..." priznal stydlive.
"Tak dobre. A od koho?"
"Od Jamese."
"Okej!" Spiklenecki na nej mrkla a taky zapadla do domu.

1. Kapitola - Co? Ne?! SAKRA!

5. prosince 2009 v 18:11 | Mu~he.he |  Morisovi
Info - tu

Sorrrry ze sem nepridala zadnou kapitolu uz... no... HODNE dlouho... ted tu je tahle, nova, od ktere mam napsanych uz 8 kapitol, jenom je nacvakat do compu... no s touhle sem se parala dost dlouho, i kdyz sem psala jenom pulku - tu druhou sem mela uz napsanou - ale stejnak... doufam, ze se vam bude libit a snad brzy pridam kapitolu i k necemu rozepsanemu, aspon se budu snazit. Ale j mi blbe... fakt, ted se nevymlouvam... no ale sem hepy, bo sme dostaly mikulase :D no... tak fajne cteni...

1. Kapitola - Co? Ne?! SAKRA!

Moris přišel domů přesně o 3 hodiny a 47 minut později než já, to známená v 18:05. Matka ho děsně seřvala, jelikož dneska se měla konat slíbená oslava tety Angy a strýce Jouea na počest jejich zasnoubení. I když nechápu, proč ho tak sjela, kdyžse oslava stejně nekonala. No jo, ten štastný pár si pozdě uvědomil, že zrovna v tu dobu jsou na dlouhé plavbě přes Atlantický oceán.
A schválně - hádejt, kde brácha byl? Nevíte? Je to přece tak jednoduché a brácha tak providitelný... Mamce oznámil, že jde na návštěvu k jedné svojí kamarádce na doučování. V podstatě mluvil pravdu, akorát ho stoprocentně nedoučovala v tom, v čem si mamka představovala, že ho bude skutečně doučovat.No jo, brácha je pěkný proutník. A to pěkný nemyslim jenom jako "velký", ale fakticky je hezkej. Fakticky hodně hezkej. Kdyby to nebyl můj brácha jdu do něj - krásné vypracované tělo, opálená kůže tak akorát do hněda a uhlově černé, po krk dlouhé, věčně rozcuchané háro.K tomu ty nádherné modré oči. Fakt je totálně sexy a umí toho využívat. Totálně k sežrání... Ham xD mnam mlask...
Ale dost už o něm. Pak tady máme samozřejmě mojí sestřičku. Mojí krásnou, laskavou a něžnou sestřičku. Moje rozkošné dvojčátku Mouses. To je samozřejmě ironie protože moje segra je ten největší flegmatik, kterýho znám. Kdyby byla nějaká soutěž, "komu je všechno nejvíc *někde*" , Mouses vyhraje s asi tak 300 bodovým náskokem. A hlavně její obrovské plus - její hlášky a odjebace nevytaných lidí prostě nemají chybu.
A když už jsem u toho všeobecného představování celé naší famílije, nesmím zapomenout ani na Catherine a Lousiu - dvojčata, ale neřekli byste to do nich. Catherine je blondáta dlouhovlasá kráska. Má blondate vlasy po zadek a ráda si je zaplétá do malých tenoukých copánků. Použila jsem slovo "ráda"? Chyba. Né, že si je zaplétá ráda, ona je má zapletené prakticky od narození a v nich malé barevné korálky - vypadá to úžásně. Je umíněná - někdy až moc, tvrdohlavá, živá - neasi - a dokáže si získat koho chce. Je zábavná, kamarádská a milá. To Lousia je pravý opak. Je sebestředná, exhibionistická a celkem namyšlená. Je hodně sexy a už se vyspala snad s půlkou školy. Je taky krásná, ale trošku jiným způsobem, než Cat. Má černé, po prsa dlouhé vlasy. Modré oči jako celá naše rodina, která se na ně přímo specializuje. A taky na vlnité vlasy...
Má piercing v uchu a v nose. Poslouchá metal a nesnáší nás. Nás, jako komplet všechny. Jediný, ským dokáže vyjít je Elsie a George.
Elsie - mladší ségra. Bláznivá, ulítla, ale naprosto v poho - moje dost dobrá kamo.
George - starší brácha - má 19. Je založený na podobném principu jako Lousia, ale on je rocker tělem i duší.
Jo, ještě jsem zapomněla dodat, že Lousia dělala šerm a chodí do bojového umění - ted nevim název.
Aby vycházela s Gemmou, na to je moc pyšná. K Gemmě se dá říct jen jedno - skejty.
A poslední zakončující naší pošahanou, bláznivou rodinku je Davide. Normální sympaták. Kapku zakřiknutý, ale holky žerou jeho nevinnej sladkej úsměv.
A... já? chcete se dozvědět něco o mě? Takže...
Jsem svobodomyslná a všichni říkají, že se podobám Elsie a Cat. Teda až na tu výbušnost, kterou sem zdědila po tatkovi. Ale osobně si myslím, že jsem taková smíchanina všech dohromady. Snad až na Lousiu - doufám.
Mám ráda svoje kámoše, svoji školu a moji rodinu (eehm, samozřejmě existují vyjímky...) Mojí (naší) velice početnou rodinu. Stejně jako babička, mamka a tatka a děda - ti všichni pochází z velice početné rodiny. Začínám si myslet, že je ta počenost snad dědičná.
Ale vratme se zpátky k bráchově příchodu.

"Takže jsme se tu všichni sešli, abychom vám sdělili neco hodně důležitého." Mamka vrhla významny pohled na tatku a pokračovala.
"Jedná se o věc, která..."
"Nemohli byste si pohnout? Mám na práci i jiné věci, než tu poslouchat vaše žvavení, za dvacet minut mám být u kámoše!" vyštěkla Lousia.
"Tak to je mi opravdu líto a byla bych ráda, kdybys mě nepřerušovala," probodla ji zlostým, ledovým pohledem. Ale Lousie nesklaplo jako většině normálních lidí, kteří chtějí přežít. Ona se v pohodě hádá dál.
"Mě je líto, že tu tak zbytečně kecáš!" zasyčela vztekle. Kdyby se s ní mamka chtěla zabývat, tak ji odjebe něčím hodně ironickým. Ale jelikož se nechtěla hadat, řekla jen...
"Dobře, tak si jdi, když po tom tak toužíš, ale pak se nikoho neptej, co jsme tady probírali. Vy všichni máte zákázáno jí cokoliv říkat!" Změřila si nás výhružným pohledem. Lousia si pohrdavě odfrkla a skoro neslyšitelně sykla: "Jako by mě to zajímalo!" a hlasitě za sebou zabouchla dveře. ja si ale byla skoro jista, ze ji to stoprocentne zajimat bude. Kdyz si rodice dali tu praci nas shromazdit...
A byli jsme tu, světe div se, fakt všichni, dokonce i George a Moris. Aby bylo jasno, Moris je naše příjmení, jenom my si s bráchou tak říkáme, protože absolutně nenávidíme jméno toho druhého. Prostě si vždycky říkáme příjmením. Je to už zvyk a už i nepsané pravidlo. Doufám, že po mě nechcete, abych vám ho představovala, když jsem se mu tak úspěšně skoro celý život vyhýbala. Néé, prosím! No, tak dobře, nebudu dělat tyjátr, navíc by to vůči bráchovi bylo nefér....... Alexandr... Jmeno jako pro holku, že... taky mi to připomíná Alexandra Velikého... Ale dost trucování a stížností. Je načase zase začít poslouchat mamku než zjistí, že jsem prostě vypla a promění mě v mrtvolu, což bych vážně nerada. Téda, ale o čem tak důležitém tak asi může kecat? A to je to tak důležité, že proto shromáždila celou rodinu, která se naposledy shromáždila při mistrovstvím světa v hokeji, přesně před rokem, kdy jsme hráli finále? Teda přesně o den, protože je sobota a mistrovství je v neděli. Sice to nebude tak zajímavé, když nehrajem my, ale co už...
"A proto bych vás chtěla seznámit s..." blablablablabla.... Na chvíli jsem zapnula mozek abych zjistila, že se mamka pořád ještě nedostala k tomu hlavnímu. Ale stejně je divný, proč má tak dlouhý proslov, když většinou řekne všecko hned na rovinu a nepárá se s tím.
"...přestapujete do Bradavic." Ukončila svůj monolog a vytrhla mě tak z přesvědčení, že vlastně kecá o ničem. No jo, život dokáže být pořádně krutý...
"Kdy?" žasla Cat.
"Letos v źáří, kdy jidny!"
"A to se jako budeme stěhovat?"
"Jo, ale to je zase jiná kapitola..."
"No počkat, ale..." Všichni se jako na povel zvedli a začali přes sebe hulákat na mamku s tatkou všelijaké nadávky a prostesty.
Všichni, kromě mě, Lousii, Morise a Mouses.
Upřesním to, ano? Doted jsme my, děti, seděli na maxi pohovce v obýváku, zatímco mamka stála před vypnutou LCD a tatka se válel křesle. Teda až do doby, než mamka pronesla slovo "stěhovat" v souvislosti s námi. A ted důvody: Lousia nevstala, protože tady není a až se to dozví, bude zuřit k nepříčetnosti, pokud se to teda dozví. Jak znám mamku, ta má nervy z ocely. Morisovi je jedno, kde bude balit holky a flirtovat s nima atd... Mouses je všecko jedno už od narození, prej to bylonesmírně tichý dítě. Se nedivím, když má všecko u prdele... A mě... mě to prostě nedochází. To za prvý a za druhý mi stejně případají nějaký prosty úplně zbytečný, protože tu všichni řvou tak šíleně, že bych pořídila na nějvýš tak hovno. A navíc, rodiče svůj názor nezmění... A tak jsem jen vyšla ven a nechala je, at si klidně vyřvou hlasivky.