Duben 2010

Rozhovor s Lamou

25. dubna 2010 v 1:52 | Mu~he.he |  Na vypsání...
Hej sem si ted vzpomněla na jednu nedávnou příhodu s naším španělštínářem alias lamo, kterou vám tu musím napsat xD

Jsme byli ve třídě (nečekaně... kdo by to býval tušil, že v hodině jsou děcka ve třídě...a lama xD) a on nám říkal jakou by chtěl holku a pak nám kreslil svojí kámošku, že má dlouhé vlasy a já na něho:

Já - "Hulí trávu?"
Lama - "Co?"
Já - "Nooo trávu znáte, ne?"
Lama - ukázal ven
Já - "Ale néé, tu trávu.... hulí jí hipís..."
Lama - "Co?"
Já - "Noo určitě znáte... San Francisco, dlouhý vlasy, marihuana..."
Nic
Já - "Noo maruška přece xD"
Lama - "Ne, Eva." 

No co dodat, prostě demence xD =D třída se válela smíchy... ale když jsme mu řekla drogy, hned s mu rozsvítilo xD ale prej je slušná =D to známe =D xD Ale tak omlouvá ho, že je to Peruánec XD =DD


Muhe

5. Kapitola - Příčná ulice

15. dubna 2010 v 20:19 | Mu~he.he |  Morisovi
Tak... Nová kapča je tu. Trvala mi moře času a je děsně dlouhá, tak si ji taky pořádně važte!xD  (ne na kila xD)  :D Jsou v ní někdy dost rušivý závorky pomalu za každým slovem, který ale nejsou k ději nijak potřebné, jenom jsme měla kapku šáhlou náladu, tak jsem tam psala co mě napadlo xD nemusíte je číst, ale já se docela chlamala, jak sem je četla druhej den :D

Jinak mam kvůli pětce z matiky co mi vychází dost omezenej komp - na tři hodiny denně, cožn je kruté minimum.... doufám, že víte, co to znamená... Ano, kapitoly nebudou přibývat tak často a.... MOMENT! Oni někdy často přibývaly? Hm, no nic...budu se snažit to nějak regulovat, když už ted mam i výmluvu, která není výmluva, proč povídky přibývají tka pomalu.... Jo, tak dost keců, pokud to někdo čte a užijte si KAPČU! Mimochodem je pro Sasanku, bo měla minulej týden narozky a já ji tuhle kapču slíbila.... No snad tě bude inspirovat :D =D


28.8 - 16:00

"Děcka, jedeme na Příčnou!"

"Ech?" Udělali jsme nechápavé obličeje. Mamka otráveně protočila oči. Tak co, kurva můžu snad za to, že nejsem vševěd!

"Mohla bys nám jako vysvětlit co to je?" Navrhla podrážděně Lousia.

"To je ulice, kde si koupíte vše, co potřebujete do školy - tady jsou dopisy!" Tatka nám je podal protože cítil, že se schyluje k hádce mezi mamkou a naší přidrzlou sestřičkou. Jo, přesně tak, vykašlali jsme se na mlčení někdy po čtrnácti dnech, kdy s toho rodiče vůbec nevšimli, nebo to alespoň úspěšně předstírali.

Pomocí letaxu jsme se přemístíli. Nejdřív Lousia, Cat, Moris, Dave, Gemma, Elsie… Hm, ted je řada na Mouses. Celou dobu jsme se schovávala za ostatní, aby mě nevybrali. Potom jsem uslyšela chrápání a šla se podívat, co to má znamenat - nebo spíše kdo to má na svědomí. No, kdo asi. Někdo, kdo svědomí pravděpodobně ani nemá. Moje ctěné flegmatické chrápající dvojčátko si už zase udělalo spací přestávku. To snad není možný, ta holka spí ve jednom kuse.

Honem jsem ji přivedla do obýváku at mamka zase neudělá bordel. Podpírala jsem ji zezadu - ještě pořád nebyla úplně probuzená, ono to je totiž celkem zázrak vzbudit takovýho spáče jako je Mouses.

Mamka ji honem popostrčila ke krbu a mě si ani nevšimla.

"Na, vezmi si letax!" Segra si ho vzala, nasypala a sebe a v rozespalé otupělosti řekla: " Křivá ulice!" A ještě si zíval.

"No, to jsem teda zvědavá kam ji to odnese…"

"Nejsi sama, mami," přikývla jsem.

"No konečně, tady jsi!" Popostrčila mě do krbu.

"Ne, já nechci!" Zavyla jsem.

"Nebud jako malá!" Rozkázala. Vzala jsem si od ní teda prášek, posypala se jím a řekla: "Rovna ulice!" Ne, já jsem to neřekla. Já to zařvala na celej krb.
Áááá, sakra! Klela jsem, když jsem si uvědomila, co jsme to zase kvákla.

"KURVA!" Zařvala jsem, když jsem se objevila někde, kde pobíhali samí králící. Taky to nechápete? No fajn, aspoň nejsem sama.

"Ehm, nepotřebuješ pomoct?" Zeptal se mě pobaveně nějaký kluk.
"Sem TAK ráda že se bavíš, ale už mě to sere!" Prskla jsme naštvaně. Sakra, ale taková je přece Lousia, né já… ÁÁÁ!!! No snad se nezačínám měnit na psychopatického magora…

"No tak promiň, jen jsem si myslel, že ses ztratila…" Ach, pořád se usmíval, i když jsem na něj řvala.(debil se pozná no) Je tak sladkej…. (až se mi lepí zuby..) Sakra, už mě to zas chytá! (no jo, je jaro! Teda léto, ale to je detail… holt má holka asi kapku zpoždění xD)

"Né, ty promiň, (bych řekla, že je za co se omlouvat! Tss aspoň, že ti to došlo…)
byla jsem naštvaná… (a ted nejsi? Celkem změna xD hele nehraj si tu na chudinku před tímhle frajerem, třeba to je Black… i když to ne, toho by asi poznala… sakra, proč z ní dělám takovou krávu!xD a prej že je drsná, jasně Sasy =D hmm no nic, jdem dál…) No jo, potřebuju pomoct (na to si přišla brzy!! Tleskám, že vůbec). Víš, (nevím, to je překvápko co) chtěla bych (kolik já toho chci… xD) se dostat (do prdele??? Hned za rohem, neděkuj, bylo mi potěšením…) do příčné ulice (neřiká se na? No, ale skoro… prdel, příčná… skoro nevidíte rozdíl, že =D)," vysvětlila jsem mu (no to teda jo, málem vyčerpáním padl, chudák, co si to za člověka!!! A vy asi za chvíli taky padnete z těch závorek co =D) a rozpačitě si namotávala na prst pramínek vlasů (pramínek vlasůůůů… ustřihnu ti potajíííí…)
"Na příčnou? (ne, krychlovou) Jo, to je hned tam!" Ukázal kamsik za mě (a mě taky, já tady jsem TAKY!!! No, tak nejsem no…)

"No a kde jsme ted?" (seš nějaká zvědává...)

"Říká se tomu Králice a je tady snad nejvíc zverimexů v celý Anglii," objasnil mi.

"A jaké tu prodávají zvířata?"

"Skoro všecky."

"Super! Nějaký koupím segře…" mnula jsme si ruce nad tím vychcaným plánem (jo, vidíš jaká seš potvora, STYD SE!!!)

"Fajn je tenhle obchod. Řekl bych, že má nejlepší výběr." Ukázal vpravo od nás.

"Ty se tu hodně vyznáš co?"

"Já tu bydlím," zasmál se (co je směšného na to, že bydlí v ulici s divným jménem s kopou zvířat? xD)

"Uhm… aha," přikývla jsem celá rudá. A věřte, že se mi to moc často nestává (simtě si nehraj na frajerku j xd).

"Chceš zajít do nějakého obchodu?" zeptal se a krásně mile se usmál. Byla jsem blahem bez sebe. Tohle se mi ještě nikdy nestalo! (všecko je jednou poprvé, holt ti je teprv třináct =D)

"Jasně!" Přikývla jsem nadšeně. Možná až moc. Snad si o mě nebude myslet, že jsem nějaká pitka, ale i kdyby - stejně je mi to fuk.

Zapadli jsme do toho krámku - nejlepšího z nejlepších. Měli tam skoro všecko. Samo, že moje požadavky splnit nemohli - slon, žirafa a žralok tam nebyly.


Za to tam byla spousta koček, myší, krys, psů a hlavně hodně nádherných mluvících papoušků. Líbil se mi jeden krásně bílý. Prodavačka říkala, že umí i zpívat. Moc jsem tomu nevěřila, ale stejně se mi líbil a třeba to je pravda. Segra bude mít krásný dárek k narozkám…. Sice je máme až za dva týdny, ale v Bradavicích bych něco ucházejícího asi už nesehnala. Dám ji to dřív…

Ten kluk byl moc milej. Zavedl mě až na Příčnou, kde jsem narazila na Lousiu.

"Kde jsi, prcku?! Všichni se po tobě shánějí, pohni!" Celá ona - milá až na půdu. Šla jsem za ní. Asi za půl minuty jsme potkali rodiče a vůbec celou famílii.

"No konečně! Už jsem si myslela, že budeme muset vyhlásit pátrání. Půjdeš s Mouses, Elsie a Davidem. Ty Lousio s Catherine,
Gemmou a Alexandrem," dávala nám mamka rozkazy.

"Sejdeme se u Floriána!"

"Hm, no super a kde ten Florián jako je?" Optala se drze segra.

"Prostě půjdeš rovně!" Zasyčela mamka.

"A kde je vůbec Mouses?!" Rozhlížela jsem se všude kolem, ale nikde jsem ji neviděla.

"Neotravujte s takovými zbytečnostmi!" Naštvala se matka a zmizela.

"No super. To je teda fakt bezva!" Nadávala jsem potichu a spolu s Elsie jsme šly teda ke k Gringottům - prej banka. (Davide nám zdrhl) Byla plná hnusných, nepřívětivých skřetů a divně to tam smrdělo.

"Radši si vyzvednem prachy a hned vypadnem," pošeptala jsem Elsie, zatímco si nás křet ode dveří měřil výhružným pohledem. Ta souhlasně přikývla.

Přistoupily jsme k jednomu skřetovi a ten povídá: "Máte klíč?" Elsie vypadala kapku poplašeně, ale já
začala hrabat v asi sto kapsách mých maskáčovích gatí. "Sakra, musela jsem si brát zrovna tyhle, zrovna dneska!" Nadávala jsem v duchu na svoje kalhoty.

"Hm….. Jo, tu je!" Vítězoslavně jsme ho položila na přepážku. Zkoumavě si ho prohlídl a pak zaskřehotal: "Boddy vás zavede k vašemu trezoru," ukázal na dalšího skřeta, který nevypadal o nic příjemněji. Šly jsme k němu. Otevřel nějaká vrata a za nimi byl vozík. Němě naznačil at do něho hupnem, tak jsme ho poslechly.

Naráz se rozjel rychlostí
snad sto kiláku za minutu.
Doleva, doprava, křižovatka otočka…. Blééé…
Bylo mi z toho špatně, ale nakonec jsme dojely. Vrtkavě jsme vystoupily a skřet odemkl trezor (po treeezoorůůů řerná dííráá …. Po děědoooviii… velký treeezooor oooceeeloooovýýý!!!Hit jak svina… jsem to tančila v převleku Káji Gotta na školním představení xD =D) Vzaly jsme prachy a šly. Zpáteční cesta byla snad ještě horší, jestli je to vůbec možné.

Když jsme vycházely, viděla sem Lousiu s Georgem a za nimi samotnou Cat a pak Gemmu. Gemma se k nám rychle přidala.

"Věř mi, není nic horšího než být s bandou nafrněných kokotů," sykla mi do ucha.

"Jo, to věřím," přitakala jsem.Chvilku jsme šly a mlčky sháněly věci, protože Elsie si četla dopisy.
Koukni se na ní, jak hopká!" Ušklíbla se Gemma a ukázala na El. Koukla jsem se. Elsie šla před námi. Kdy říkám šla, tak to nemyslím doslova. Na druhou stranu poskakování to nebylo. Měla jsem vztek na Gemmu, že ji nemrzí pomlouvat. A v tom jsem dostala nápad.

"Héj, co děláš?!" Vyjekla naštvaně Gemma a hopsala na jedné noze, a snažila se udržet rovnováhu.

"Ted hopkáš ty!" Zasmála jsem se a přešla k Elsie. (Jo, dupla jsem Gemmě na nohu)

"Od koho ty dopisy jsou?" Zeptala jsem se ji a čekala, že mi to řekne. El není tajnůstkářka.

"No, od nějakého kluka…" řekla zadumaně a ani se neobtěžovala vzhlédnout. Nechápavě jsem se zamračila.

"Od nějakého… takže ty nevíš, od koho přesně jsou?"
Ujištovala jsem se.

"Ne, nevím. Přišly mi dneska ráno spolu s dopisem ze školy." Podala mi jeden. Bylo tam, že ten "někdo" jí přeje všecko nej k svátku a že se moc těší, až ji znova uvidí ve škole. A ještě něco o tom, že se omlouvá jak blbě je to napsané. Byl podepsaný jako Regulus. (Jasně, Regulus by se asi neomlouval a nepřál ji k svátku na druhou stranu vemte v úvahu, že je mu 12, oka xD =D)

"Hm… Regulus… Ani nepotřeboval psát příjmení, kolik znáš Regulusů?" Prohlásila jsem zamyšleně. "A vlastně... kolik Regulusů dohromady tak může pobíhat po světě? Já myslím, že bys to spočítala na prstech jedné ruky," dodala jsem.

"Jo, jenže v poslední době jsem se seznámila s hrozně moc lidma a u žádného si nepamatuju jméno."

"Ale stejně… Reguluse by sis pamatovala ne?" Namítla jsem.

"Nooo… my se většinou ani nepředstavujem," zrudla. "Víš, prostě… no na co ti je jméno?"

"Tak jak na něho budeš volat… Ty debile?" Zasmály jsem se.Gemma s námi nebyla. Šly jsme k Madam Malkinové si koupit uniformu.

"Dobrý den! My bychom si u vás chtěly koupit uniformu a společenské šaty," hlásila Elsie.

"Jistě, děvčata, stoupněte si sem a já vás poměřím."
Stouply jsme si na stoličku . Jak nás měřila, povídá: "Jakou barvu šatů by jste si přály?"

"No, možná by jste nám mohla poradit, jaká by se k nám hodila," navrhla jsem.

"No… k vám určitě tmavě modrá se stříbrnými doplňky a vázáním," ukázala na mě. "A k vám by s nejlíp hodily lehce nažloutlé volně přecházející do citrusově zelené," ukázala na Elsie. Ještě jsme se s ní dohodly na detailech a vypadly.

Už jsme měly všecko nakoupené, když jsme uviděly nápis Florián. Zapadly jsme teda do té cukrošky a kecaly. Nikdo ještě nedorazil. Seděli jsme v poklidu.

"Tak kde kurva sou?" Vybuchla jsem a třískla do stolu.

"Nejspíš v Kotli," uslyšela jsem za sebou známý hlas. Otočím se a vidím toho černovlasého frajerskýho týpka co byl u Malfoyů a ještě nějaké 3 jeho kámoše.

"Čau Sirie!" Nadšeně ho zdravila Elsie.

"Nazdar El!" Pozdravil ji taktéž.

"Cos to kecal o tom Kotli?" Ptala jsem se ho.

"Děravej Kotel, neznáš?"

"Vzhledem k tomu, že jsme se nedávno přistěhovali z Ameriky… Ne."

"Jo tak… Chcete k němu zavést?"

"Jasně!" Vypískla El a přiběhla k nim. Já jsem jenom přikývla, tak jsme zaplatily a odešly.

V Kotli bylo narváno. Ale přece jsem tu našla Lousiu a Mouses s nějakýma chlapaka….a…. Carli! Moji nej kámo ze školy.

"Čau Carli!" Zavolala jsem na ní přes celej lokál mamutím hlasem (tot hlasitým). Všichni se na mě podívali. Co už ….

"Nazdáááár!!!" Zařvala Carli na oplátku a dupá si to ke mně jako sto slonů. Objaly jsme se tak, že mi skočila do náruče, protože je skoro o půl hlavy menší. Sranda co?

Vyběhly jsme ven a radostí ještě asi půl století. Kdy jsme se konečně pustili, řekla jsem: "Co děláš tady?"

"Přistěhovali jsme se a budu chodit do Bradavic!"

"Fakt? Carli! To je úžasné! Suprovní! BEZCHYBNÉ!!"

"JÁ VÍM!" Řvaly jsme, držely se za ruce a skákaly nadšením. Ani jsme si nevšimly, že nás někdo pozoruje.

"Ahoj, co tu děláš?" Zeptala jsem se toho kluka, kterej mě doprovodil na Příčnou.

"No, řekněme, že jsem šel náhodou kolem a nemohl jsem se nezastavit," odpověděl se smíchem. Já trochu zrudla. (Už zas! Čím to, že se v jeho přítomnost dočasně proměním v rajče? No ještěže jen dočasně ale asi tím, že se vždycky nevědomky chovám jako dement… To jsou ty geny, no co už, holt aspoň to mám na koho svádět xD) Koukla jsem se na Carli, která si ho se zájmem prohlížela.

"Hm… tohle je Carli," Představila jsem mojí nej a nějak mi ušlo, že jsem se ještě nepředstavila ani já sama.

"Já jsem Jake."

"Ehm… a já-ÁÁÁÁ!" Nestihla jsme doříct, protože kolem nás prosvištěli šílenci na skateu.

"Jé, sorry kočko!" Řekl šílenec číslo jedna a pomohl mi na nohy.

"Dík," řekla jsem a oprašovala se od případně špíny.

d

"Já jsme Dave!"
Vrhl na mě balící úsměv. Kývla jsem.

"Pojd Dave!" Řvali na něj jeho kámoši. 

"Ještě se uvidíme kočko!" Mrkl na mě, naskočil na skate a spolu se svojí šílenou bandou odjeli. Byl celkem hezký. Volný, džínový gatě, Adio křusky a obří zelenej hadr, což mělo asi představovat mikinu s vyhrnutými rukávy.

Stáli jsme tam a čuměli, ale v tom začalo pršet a tak jsme zdrhali jak o život, bo chcalo fakt moc.

Přehled postav

7. dubna 2010 v 17:18 | Mu~he.he |  Morisovi
Hl. postava -  Jméno ji zveřejnímv 10 kapitole xD :D

Povaha - Miluje ironii, nesnáší psychopaty viz 3. Kapitola a dál hoodně smíchaná =D
Funkce - Vypráví příběh. Story xD
Věk - 13 let.
Příbuzenské vztahy - Dvojče Mouses, sestra Morisů, co chodí do Bradavic.


Mouses

Povaha - Flegmoš až za hory. Co za hory, pohoří!! Má zalibu v černém humoru, spaní, provokování a odjebávání. Miluje, když se ostatní vzteknou.
Funkce - Dojebávat a odjebávat ostatní.
Věk - 13 let.
Příbuzenské vztahy - Dvojče hl postavy, sestra Morisů, co chodí do Bradavic.

Elsie

Povaha - Usměvavá, seznamující, pohodová, naivní, vtipkující. Miluje zábavu, společnost - zná hordu lidí, ale většinu z nich si nepamatuje jménem - viz. 4. Kapitola. Nadmíru inteligentní, ale nepozná se to na první pohled. S bláznivými nápady. Nenapravitelný optimista.
Fuknce - Rozdávat dobrou náladu, vracet lidem úsměv a chut do života. Seznamovat se.
Věk - 12 let.
Příbuzenské vztahy - Sestra Morisů, co chodí do Bradavic.

Alexandr alias Moris

Povaha - Provokující, popichující, rošták s bláznivými nápady, nemá úctu téměř k ničemu a nikomu a je to poznat. Bere věci s nadhledem - někdy až moc, ale to ho - jak by řekl - nesere.
Funkce - Spát s holkama, hádat se s Luciusem Malfoyem, provokovat profesory, popichovat se nazvzájem s hl. postavou.
Věk - 17 let.
Příbuzenské vztahy - Bratr Morisů, co chodí do Bradavic.

George

Povaha - Nezabývá se pro něho nezajímavými lidmi. Arogantní s urážlivými poznámkami. Rocker tělem i duší.
Funkce - Prozradila bych kus děje, tak až potom... ale jinak klasicky - provokovat, vést sexuální život, odjebávat jemu nesympatické lidi.
Věk - 19 let.
Příbuzenské vztahy - Bratr Morisů, co chodí do Bradavic.

Lousia

Povaha - Mrcha, jak má být. Sebestředná, exhibionistická, předvádivá, namyšlená. Nesnáší  všechny z rodiny kromě Elsie a Geroge. Poslouchá metal.
Funkce - Vést bohatý sexuální život, dělat konkurenci Belle, znepřijemnovat život nebelvírským, ale všude se najdou výjimky.
Věk - 15 let.
Příbuzenské vztahy - Dvojče Catherine, sestra Morisů, co chodí do Bradavic.

Catherine - Cat

Povaha - Umíněná, tvrdohlavá, dokáže si získávat lidi, informace. Zábavná, kamarádská, milá - ale vždy existují výjimky.
Funkce - Obmotávat si lidi kolem prstu, spát s klukama, hádat se s Lousiou.
Věk - 15 let.
Příbuzenské vztahy - Dvojče Lousie, sestra Morisů, co chodí do Bradavic.

Gemma

Povaha - V kolektivu ne moc oblíbená, přesto však pohodová holka, co má svůj svět, styl, názory a do ničeho si nenechá kecat. Kamarádí se spíš s klukama.
Funkce - Jezdit na skateu, nutit do toho hl. postavu.
Věk - 14 let.
Příbuzenské vztahy - Sestra Morisů, co chodí do Bradavic.

Davide - někdy jen David, Dave

Povaha - Stydlivý, kamarádský, milý. Těžko se seznamuje, moc nevyniká z davu, ale dkyž ho někdo objeví, hned si ho oblíbí a rozhodně toho nelituje. Radši se baví s holkama, není to typický kluk.
Funkce - Těžko říct xD no, dosud neznáma. Asi kamarádit se s holkama... xD
Věk - 11 let.
Příbuzenské vztahy - Bratr Morisů, co chodí do Bradavic.



No, snad v tom máte o trochu víc jasno xD :D Příbuzenské vztahy ještě doplním a na hl. postavu si holt budete muset udělat názor sami :D :-)

4. Kapitola - Mluvení přísně zakázáno

5. dubna 2010 v 9:09 | Mu~he.he |  Morisovi
Táák a dalšííí!! A přímo na Velikonoční pondělí :D Tak si ji užijte ;-) Jestli je co si užít :DD

Dny utíkali rychle. Ono se to nezdá, ale když člověk nechce, čas běží mnohem rychleji, než obvykle. Aspoň mě se to tak zdálo. A nejspíš i mým sourozencům.
0:12 …. Je poslední den - teda pardon, zítra bude poslední den školy a my se půjdeme rozloučit…
Nechci si přiznat na jak dlouho, protože vím, že to bude nejspíš navždy. Nevím, kam přesně se stěhujeme a tak jim nemůžu dát ani adresu, na kterou by se mohli případně přemístit. Achjo, chci to loučení už mít za sebou…

"Achjo…" vzdychla Gemma, když jsme balily. Jo, aspoň někdo tady má city jako já. Mouse je to fuk, i když to nechápu. Elsie je věčný optimista a těžkou hlavu si nedělá asi z ničeho.
Pro Cat a Lousiu nejsou dva roky moc a George si z toho dělat hlavu nemusí vůbec. Davida jsem ještě nepotkala. Nejspíš se bude venku loučit s kamarády do večera a domů ho budem muset dostat heverem.

Jak minule na konci roku, kdy se ještě s pár kámoškama a kámošema přivázal k židlím. Fakt kokoti jako. Odmítali se hnout celou věčnost, až nakonec učitelka zavolala rodinné příslušníky. V bráchově případě mě, protože ostatní z mojí rodiny měli moc práce se vším možným.

Ne, nebudu vám kecat, prostě se na bráchu normálně vysrali. Takže jsem mu musela jít já, jakožto hodná sestra vysvětlit, že škola je na hovno a fakt mu nestojí za to, se šněrovat k židlím zvlášť, když za pouhé dva měsíce tu je ta otrava zas.

Nakonec jsem ho musela doslova unést. Na to, že je mu teprve 11 je docela těžký…

25.7 - 12:00 - Dneska se stěhujeme. Jestli to bude nějaká barabizna, skáču z okna. A jestli můj pokoj bude vymalovaný na růžovo, skáču dvakrát.

Rodiče jsou fakt dementi a nakonec se rozhodli, že se jede až dneska.

"Děcka, chyťte se toho! George půjde s vámi, my se přemístíme klasicky." Klasicky. Pcha! Hajzlové…
George byl fakt nadšený, že smí letět s náma.

"Kurva, ty zasraný krámy jsou do prdele sto let vyšlý z mody!" Jo, jako bych to nevěděla.

13:00 - Přijeli jsme, obhlídli jsme, zhroutili se.
SKÁČU Z OKNA! Alespoň bych teda skákala, kdybychom neměli pokoj v přízemí. Ale co je nejhorší…

"Že mám pokoj sdílet s váma, to bych přežila, ale s klukama?" "s váma" - to jsme byly my holky. Ano, je to tak, máme všichni společný pokoj prý, abychom se lépe poznali, než půjdem do Bradavic. Poznali, chápete to, ne? My se dřív pozabíjíme! Tohle rodiče fakt posrali…

"Uklidni se Lousio. Jediný, kdo by měl panikař jsem já."

"Ty George?" A proč jako?!" Prskla naštvaně.

"Uvažuj. Je mi 19 a musím sídlet pokoj s náctiletýma," vysvětloval.

"A ty jsi asi co, devateNÁCTILETÝ," podotkla jsem.

"Neprovokuj TŘInáctko! Na rozdíl od vás mrňat mi zbývá jenom měsíc do dvacátých narozenin." Jo, s Lousiou, nebo Elsie, nebo Cat, někdy i s Morisem vyjít dokáže. Jenže já, Mouses, Gemma a Davide, jsme mimo jeho frekvenci vnímání, takže zatímco s nima si dokáže i pokecat, nás jen odjebává, nebo prostě ignoruje. Nespravedlivý, že ano? Ale už jsem si zvykla. Navíc mě utěšuje, že v tom nejsem sama.

Jo, možná bych vám měla říct, jaká byla Lousiina reakce na naše stěhování. Ječela a ječela, dokud si nevyječela své "krásné" hlasivky a pak po zbytek dne nemohla mluvit. Všichni jsme z toho měli záchvaty smíchu a naschvál ji chodili do pokoje prokovat. Byla fakt prča…

"Lidi, takhle to dál nejde. Myslím, že moc dobře víte na co narážím. A proto mám návrh - uspořádáme Bobříka mlčení na protest!" Prohlásila Elsie a tím ukončila hádku George s Lousiou.

"Kdo je pro?" Všichni jsme zvedli ruce kromě Mouses, která spala dole na naší dvoupatrovce.

"Chce ještě někdo něco dodat?" Zeptala se.

"Hm… bude to platit jenom když jsme doma, ne? Jakože jinde by to bylo zbytečný dělat ze sebe debily." Řekla jsem.

"Jo, jasně, máš pravdu. Takže pokud nikdo už nechce nic dodat?" Všichni mlčeli. "Tak Bobříka mlčení vyhlašuju TED!" Hm… nejde mi do hlavy, jak to mohla navrhnout zrovna Elsie, která je obvykle tak ukecaná, že ji musíme doslova prosit, at ztichne. A to většinou zmlkne jen na takových…. Pět minut. Jednou ji tatka zalepil pusu lepící páskou…

Elsie už chtěla něco říct, otevřela pusu, zase ji zavřela a šla ven. My ostatní jsme zarputile seděli na postelích a pak mě něco napadlo.

O pouhých pět minut později jsme už rozdělovali pokoj na dvě strany barikády. Postele od kluků jsme přesunuli napravo a naše postele na levou stranu pokoje. Nebylo to tak těžké, protože tam nebyl skoro žádný nábytek. Jen dva stoly a dvě obrovské skříně. Ty jsme taky samozřejmě přemístily na tu "správnou" stranu pokoje. Taky jsme trochu upravili spací pořádek…

My holky máme všechny postele dvou patrové. Já měla spát s Mouses, což spím, Mouses mi nevadí. Ona dole a já nahoře. Potom měla spát Lousia s Cat, což se samozřejmě nestalo. Lousia šlohla Davidovu postel a spí sama. Cat spí s Elsie - ty dvě se děsně milujou. Jako ne, že by byly lesby, jo, ale perfektně si rozumí.

Konečně jsme vzbudili Mouses. Plány se trochu změnili, protože jsme měli malý problém s Davidem. Nezbyla pro něho totiž postel a musel by spát na naší straně a na to je moc stydlivý, takže mu dala postel Cat, aby na dvou patrovce spal s Mouses na straně kluků- tý je to jedno. Já spím s Gemmou.

Tež si s ní děsně rozumím, i když nemůžu moc skousnout, jak mě pořád nutí jezdit na skateu a taky, že moc nemusí Elsie. Ne, že by jí neměla ráda, nebo ji přímo nesnášela, to fakt ne, na druhou stranu o ní říká, že je naivní a snaží si každého skámošit.
Chápejte, ona její přizpůsobivosti a otevřenosti říká vtírání, což je podle mě hodně hnusný, ale jinak je strašně v pohodě a úplně sranda s ní je.

18:42 - Na večeři.

"Podáš mi prosím sůl?" zeptala se mě mamka. Beze slova jsem ji podala žádanou věc a dále se věnovala jídlu.
Celou dobu se o našem mlčení nezmínili, takže máme tyto možnosti…
  1. Jim to došlo a nechtějí to rozmazávat.
  2. Jsou rádi, že mlčíme - to by bylo nejhorší.
  3. Nedochází jim to, ale nechtějí se ptát, protože by to vyznělo děsně debilně a odpovědí by jim bylo nejspíš zase mlčení.
  4. Je jim to jedno.

A sakra, já má slepenou hubu! Neměla jsem s tím souhlasit. Kurva já tu Elsie zabiju!
Nezabila jsme ji, jen jsem němě naznačila at jde OKAMŽITĚ ven.

"Sakra, Elsie, to nefunguje!"
Vyčetla jsem ji, když jsme byli z doslechu za barákem.

"Ale jo, funguje!" Nedala se. Naštvala jsem se.

"Sakra, co to meleš, vždyť se o tom nezmínili a nejspíš je jim to fuk a ještě jsou rádi!"

"Jo, funguje! Já jsme přece neřekla jasně, za co ho držíme. Každý si může vybrat proč protestuje," vykolejila mě.

"Ehm, jasně, ale předpokládala jsem, že protestujeme proto, abychom nebyli všichni ve stejném pokoji!"

"To ne, to přece nějak vydržíme ten měsíc. Jenom mi bylo jasný, že by se všichni hádali a to jsem nechtěla," vysvětlila. Tak, tady máte názornou ukázku toho, jaká je Elsie. Dělá věci s dobrým úmyslem. A někdy je až moc chytrá.

"Jo, jsi dobrá, mě to nedošlo…" Zamyslela jsem se. Je divný, že se dokázala vzdát své nejmilejší činnosti (nebo jedné z nejmilejších) jen proto, abychom se nehádali. I když je fakt, že za těch pár hodin, co doma nebyla, si to určitě vynahradila.

3. Kapitola - U Malfoyů

3. dubna 2010 v 13:55 | Mu~he.he |  Morisovi
O Měsíc a čtyři dny později - 14.6 - Neděle.

Dneska jedeme na Návštěvu. Je to návštěva s velkým N, neboť jedeme k Malfoyům. Je to smutné, ale ano. Je to pravda. Jedem k těm dementům, co jsou posedlí čistou krví, černou magii a zabíjením. A pročpak tam jedeme? Protože mamka je s ním děsná kámoška.

Taťka tam jede jenom kvůli té jeho manželce, prý je normální ( ano, taky se mi to zdá velice nepravděpodobné).

A my ostatní jsme k tomu násilně přinuceni.
I když Lousiu s Cat by jste k tomu nutit nemuseli. Dokonce ani Morise.
Holky tam jedou kvůli pěknému klukovi (prý) a černé magii. Můžete hádat, co ke které patří. A Moris tam očekává lovení holek, jako vždycky.
Elsie uvítá každou společnost, protože vyjde s každým. Gemmě je to převážně jedno - jezdit na skateu si prý může i tam, i když pochybuju… To mamčiné - "Chovejte se slušně, nebos vámi zatočím!" - znělo dost výhružně. Takže má Gemma asi po zábavě. Ale to Moris taky, jestliže se s tou holkou plánuje vyspat.

No v každém případě JÁ tam nechci. Ale co je mi to platné, když jsem jen ubohá prostřední sestra…

"Tak pojďte, pospěšte si!" Hnala nás mamka k přenášedlu. Všichni jsme se poslušně chytili přenášela, které nás "aportovalo" na místo určení před Malfoy Manor. Tatka a Georgie už tu byli. Všichni jsme se sebrali a po zaklepání nás skřítek pustil do domu.

"Ahoj Mirando! Jsem tak rád, že už jste tady!" Usmál se křivě ten chlápek co vešel a objal se s mamkou.

"Jo, to já taky Abraxasi," řekla mamka.

"A tohle to je naše rodina!" Ukázala rukou po všech z nás a začalo všeobecné představování. Já jsem o to nestála a jsem se potichoučku vypařila. No dobře zas tak potichu to nebylo, protože ta nejmíň sto let stará podlaha skřípala a vrzala jako o život. Ale přes ten zmatek si mě naštěstí nikdo nevšiml.

Vyrazila jsem na průzkum domu. Možná to je neslušné, ale tyhle věci ohledně etikety jsou totálně volné. To je taky jediná vlastnost, kterou máme s Mouses společnou.

Neušla jsem ani deset kroků a už se naproti mně, nenápadně jako duch, vynořil nějaký kluk.

"Co tady děláš?" Začal příkře.

"Stojím,"odsekla jsem a chtěla dodat "debile". Až mě svrběl jazyk jak moc jsem mu to chtěla říct, ale nebudu si dělat hned problémy.

"To vidím, ale co děláš v tomhle dome?" Upřesnil dotaz.

"Nejsem odvařená z toho, že tu musím trčet, ale přijela jsem tu se svojí famílií na návštěvu." Jakmile jsem dopověděla, vypadal, jakoby mu konečně něco docvaklo. Zázrak.

"Jo, tak ty jsi ta návštěva. Vítej u nás v Malfoy Manor! Já jsme Lucius Malfoy." Jasně jsem poznala změnu v jeho hlase. Byl najednou o hodně příjemnější.

"Těší mě, já jsem …" Stihla jsme mu jen stisknout nataženou ruku, ale už jsem se nestihla představit, protože mi do řeči skočil brácha.

"To je Morisová!"

"Morisi, co tu děláš?!" Vybuchla jsem.

"To samé co ty?" Zkusil se vyhnout odpovědi.

"No dobře," uzavřela jsme to. Takhle bychom se totiž mohli hádat do setmění.
Lucius na nás zaraženě hleděl.

"Vy nemáte normální jméno?"

"Ne!" Vyhrkli jsme s bráchou unisono a oba ve stejnou chvíli taky vybuchli smíchy z našich pohledů.

Lucius si nás nejprve měřil nejistým pohledem - asi tak, jak se díváte na blázny - a pak radši odešel.

Sedla jsme si tedy na pohodlnout sedačku v obýváku, kam se všichni hrnuli.Vedle mě z levé strany si sedl George a z pravé Lousia. Vedle Lousii Lucius.
Asi uhádnete, že společnost těch dvou na mě nalepených mi byla příjemná asi jako tisíc mravenců štípajících mě do zadku.

Seděla jsem ta znuděná sotva poslouchají co kecají, když v tom mamka skoro vykřikla mé jméno.

"Hele, o co jde?" Zeptala jsem se na rovinu. Mamka vypadala maličko překvapeně, ostatně jako všichni, ale pak na mě vrhla přísný pohled. Hned na to se zase zářivě usmála.

"Zrovna jsem tady Abraxasovi vykládala, že jsi velmi nadaná na lektvary!"

"Eh….co?" Vykoktala jsem zmateně. Copak neví, že já jsem na lektvary totálně hrozná? Vždyt taková věc se nedá zapomenout, málem jsem podpálila barák. No, málem… řekněme to tak, že já a lektvary nikdy nepřilneme. Tak proč tady mamka u všech skotů vykládá takové blbosti?

"No tak, Morisová!" Šklebil se na mě brácha a to pořád nedocházelo.

"To nemluví na tebe!" šeptl mi do ucha George naléhavě.

"A proč teda řekla moje jméno?"

"Ona ale neřekla tvoje jméno!"
Zasyčel mi do ucha tak silně, až to zabolelo.

"A přestaň se tak čumět!" Nakázal brácha a díval se na Lousiu, se kterou právě mluvil Abraxas.

"Nevíš, kde jsou hajzly?" Zeptala jsem se potichu Luciuse.

"Doprovodím tě," řekl mírně zklamaně, že musí opustit Lousiinu společnost.

"Ta tvoje sestra je podle mého gusta!" Podotknul, když jsme vyšli.

"Se nedivím…" zabručela jsem.

"Ty jsi taková?" Uchechtla jsem se tomuhle stoprocentně dementnímu dotazu.

"Ne, to vážně ne. Já nejsem narušená psychotická kráva s vypatlaným mozkem, která po všech jenom ječí." Lucius se na mě zaškaredil.

"Jak to myslíš?"

"Ehm, chápej. Ty jseš hezký, svalnatý kluk, kdežto já její mladší segra, takže je jasné, že na tebe bude o tisíc procent milejší," pokusila jsem se mu to vysvětlit ze svého pohledu. Ale asi to nepobral, protože nic nedodával. Chvíli
bylo ticho přerušované jen našimi kroky.

"Stoprocentně se dostane do Zmojozelu," řekl přesvědčeně.

"Hm…" přikývla jsme neurčitě, jelikož jsem neposlouchala a přemýšlela nad bouchnutím, co jsem zrovna slyšela.

"Co to je?" Zamračil se Lucius.

"Vím já?" Pokrčila jsem rameny. Oba jsme nastražili uši a vydali se za zvukem.

Lucius otevřel dveře do haly a odtamtud se vyřítilo pětičlenné stádo. Připomínalo to příchod naší rodiny, ale tihle byli přece jen o něco klidnější.

"Čau Lucie!" Pozdravila ho jedna holka, která nápadně připomínala Lousiu.

"Nazdar Bello," odpověděl suše.

"Brej den!" Zahuhlala jsem na její rodiče a ti se ani neobtěžovali s odpovědí. Pche, se na ně příště taky můžu ...
Zatím se můj doprovod zakecal s přítomnými. Či já vím odkud se znali, každopádně mě to nezajímá, alespoň ne ted kdy zuřivě bliká červená kontrolka na mém kriticky přeplněném močáku.

"Ten hajzl" Ne, to jsem nikomu nenadávala, i když jsem měla chut nadávat právě Luciusovi. Ale ne, to jsem mu jen naléhavým syknutím do jeho ctěného ouška připomněla, že můj močák už je vážně zoufalý.
Naštěstí pro mě se hosti přesunuli do obýváku a Lucius mě konečně zavedl na záchod.

"Odkud ji znáš" Zeptala jsem se ho při cestě zpátky.

"Jako Bellu? Normálka, ze školy," znuděně zívl.

"V jaké jsi vůbec koleji?"

"To to nejde ani trochu vidět?" Ušklíbl se na mě.

"Tak já ty koleje neznám a nevím, čím se vyznačují."

"Pak ti název stejně nic neřekne," pokrčil rameny.

"No dobře, ty je znáš, kde myslíš, že budu?"

"Tipl bych tě na Mrzimor."

"A to je dobře?"

"Děláš si srandu? Do Mrzimoru chodí samí dementi," ušklíbl se.

"Debile…" strčila jsem do něj za tu urážku.

"Možná, že tam nakonec nebudeš!" Řekl nadějně.

"Si bud jistý!"

V obýváku bylo lidí jak nasraných. Skoro jsem mezi nimi nenašla svojí rodinu. A když říkám skoro, tak to tak taky myslím. Přisedla jsme si k Elsie a Cat, co seděli naproti nějakých černovlasých kluků a vášnivě s tím jedním debatovali.

"Tohle je Sírius Black!" Ukázala Cat na toho zubícího se frajera.

"Ahoj!" Nejspíš postřehl
můj velice "nadšený"
tonu, kterým jsme ho zdravila a
tak si mě přestal všímat. Díky bohu. Obrátila jsme pozornost směrem ke klukovi vedle Siriuse. Zdál se o něco mladší, asi o rok. Znuděně čuměl okolo.

"Taky tě to nudí?" zeptala jsem se.

"Víc už to nejde," odfrkl si. "Tebe taky?"

"Že váháš. Nejradši bych se zpakovala, nebo našla Gemmu," nebo dělala cokoliv jiného - třeba se koukala do zdi a jak schne lak. Byla by to větší zábava, než tohle.

"Kdo je Gemma?"

"Moje segra. S ní se člověk nikdy nenudí, zvlášt s jejím skateem, na který jsem přísahala, že už nikdy nestoupnu, protože když jsem to udělala minule, nabila jsem si držku." Nevím, proč jsem tomu nebohému klukovi vykládala svoje trapasy, beztak ho i dění v Malfoy Manor zajímalo víc, než moje kecy. Ale možná už moje hranice nudy překročila únosnou část a nutila mě žvatlat nesmysly.

"Co to je skate?" Zajímal se. Asi půl minuty jsme se na něho dívala jako na exota, než mi konečně došlo, že pokud je z čistého kouzelnického rodu, mudlovské věci jako je skate znát nemůže. A jak o tom věděla Gemma? Jí vůbec nevadilo se scházet s mudli venku před barákem a tak podobně.

"Ehm, víš…. To je složitý. Jestli uvidím Gemmu, tak ta ti to stoprocentně ráda vysvětlí, já nejsem ta správná osoba."

"Čau, mluvil tu někdo o mě?" Přiřítila se Gemma.

"Jo, čau! Vysvětli mu, co je to skate." Tak a má na nejmíň půl hodiny o zábavu postaráno. Nejspíš už ted lituje, že se vůbec zeptal. A já můžu jít koukat, jak roste tráva...

Že by zpět?

3. dubna 2010 v 11:43 | Mu~he.he |  SB
Nevím, kolik lidí na tenhle blog chodí - už asi nikdo. A mě už taky moc nebaví psát povídky. Teda kromě Morisů.  Od téhle povídky jsem ztratila sešit a tím pádem i možnost zveřejnovat kapitoly. Dneska jsem ho zase našla (štastná to shledání), ale asi už to je zbytečné, když tu nikdo nechodí. Nicméně je mi opravdu líto těch kapitol, co už mám napsaných a neměli možnost shlédnout prostor internetu - blogu.

Zveřejním tu kapitolu a pokud se tu objeví alespon jeden komentář ( ano Sasanko, na tebe se dívám, snad si na mě ještě nezanevřela) budu psát dál. Tot konec. Howk.



Vaše ctěná, znovu nalezená Muhe.