Květen 2010

Nějaké ty zážitky :D:D a 7. Kapitola - George plánuje

24. května 2010 v 15:30 | Mu~he.he |  Morisovi
Dlouuho dlouuuhooo nepřibyla kapitola. A článek taky ne, což je divný, bo se toho stalo celkem hodně. Takžéé...
Minulý týden v pondělí a úterý byly povodně. Pořád pršelo, cesty, vesnice, mosty byly zatopené, hladiny řek a přehrad stoupaly, celkem děs...  Mno takže sme měli v úterý volno, ale ve středu už sme si to šinuli zase hezky do školy a ted už je tu po dlouhé době konečně i slunko :-)
Minulej týden v pátek, ten týden, co byly povodně, bylo na naší škole i poslední zvonení. Jako... to, že nás pokreslili - pohoda, zvlášt vidět učitele se srdíčkama na xichtu od rtěnky a fixy bylo fakt nepřekonatelný :D:D:D A slušelo mu to teda mnohem víc, než normálně xD Ale pak sme měli tělák a ti blbci nás zlili octem xD Jako to byl uplně dojeb ale :D Sme tam na sebe nastříkaly s kámoškou snad polovinu vonavky, to tam bylo jak v pojízdný parfumerii :D A jak sem zdrhala před tím octem, tak sem se uplně mega praštila o šnůru u sítě :-/ (Se fakt může stát jenom mě xD) = takže nepohyblivý a snadno zasažitelný terč xD No v té tříd to pak páchlo fakt odporně, to bylo na zgrcnutí tohle xD Sme se ale s kámoškama dohodly, že jak budem mít PS my, tak je polejem olejem, bo nejde dolů! HAHAHA XD
 Mno... ale jako konec srandy.... celý víkend sem prokašlala a bylo mi blbě, takže sem dneska celej den doma... Ale je to hnus, bo tenhle týden má být super -  se skoro neučíme, navíc třikrát po sobě milovaný šerm, pak vystoupení a já se hodím marod, jako nenasralo by vás to? xD Ale seru na to, takže se na tom yvstoupení holt asi budou muset smířit s kašlající  hradní paní xD :D
Hm... a ještě taká perlička mini z mého života :D Sem spálila rohlík... V mikrovlnce... To se fakt může stát jenom mě xD (si tak říkám, že je toho poměrně hodně, co se může stát jenom mě :D) Všůde plno dýmu, takového nažloutého dýmu, smrad jak v prdeli ... xD  A ten rohlík... Kdybyste ho viděli :D:D:D byste se asi posrali smíchy! :D jsem ho chtěla vyfotit, ale tu by se to beztak stejně nevešlo....xD

Tak dobre, už držím prstya tu máte kapčuu!!! Užijte si ji, prodloužila sem ji a fakt sem se k jejímu dopsání musela dokopávat xD :D

Vaše Muhe :D ( A stále svoje :D) (Furt si Sasy myslíš, že jsem vážná Mu~he.he? :D)


7. Kapitola - George plánuje

"Tak jsme tady!" Pyšně jsem ukázala na náš baráček.
"Uf, konečně, už jsme myslela, že nedojdu!" Sotva se plazila Carli. Byl to ode mě celkem podraz, ale nemohla jsem si pomoct. Strašně jsem se jí rozřehtala. To muselo být slyšet i na začátku toho lesa. Teda, chudáci zvířata…
"Co je?" vytřeštil na mě Jake oči. Asi si myslel, že sem dostala záchvat nebo něco takového, jak jsme tam tak stála ohnutá v pase a nemohla popadnout dech.
"Ona… ona… chachachachachachacha!"
Řehtala jsem se jak idiot a ukazovala na Carli, která se tvářila velice ublíženě.

Ale potom co se jí začal smát i Jake, po mém úžasném vysvětlení, zaujala taktickou polohu sezení na turka v kaluži a blátě a nasadila ten nejznuděnější výraz, jaký u ní znám a to už jí znám HODNĚ dlouho. (To hodně berte z rezervou j, přece jenom jí není 60 xD)
Za chvilku jí to asi přestalo bavit, tak se doplazila k domovním dveřím a cinkla na zvonek.
Nj, nějaké mudlovské vynálezy nejsou k zahození!
"Co to je?"
Čučel Jake na zvonek, málem mu vypadly oči z důlků a ukazoval na něj.

"To je zvonek, mudlovský vynález a … ehm, zvoní se na něj," vysvětlila jsem mu důležitě a měla co dělat, abych nechytla další záchvat z jeho poděšeného výrazu. To víte, jenom čaroděj žijící v čarodějný ulici nemůže znát takovou geniální věc. Ne snad, že my bychom nebyly čistokrevní kouzelníci, nebo čarodějové, ale tatka vidí výhodu v takových šikovných vynálezech a ani mamka nesnášející mudli a všecko mudlovské mu v tom nemůže zabránit. Koneckonců on snáší její zabíjení mudlů a kámošení se se všema, co mají stejné "záliby" jako ona. (Parta debilů, co se baví s jinýma debilama, které shromáždil nějaký Debil s velkým D.) Opravdu chytře využitý, čas, že ano… Jsme holt rodina magorů.

Ale nakonec jsem se udržela se mu nerozřehtat jako předtím Carli a velkoryse je obeznámila s nástálou situací doma.
"Nikdo tam není," sdělila jsme jednoduše a čekala na jejich reakce.

Půl sekundy čumění.
Další dvě sekundy čumění.
Pozvolna se otevírající pusa.
Synchronizované hlasité polknutí.
Vyděšený výraz.
"To-to-to- jako… zůstanem tady?" Nesnažila se Carli zakrýt děs. Jake měl sebeovládání.

"Ehm," zvolna si odkašlal. "Není tu někde otevřené okno, kterým bychom se tam dostali?" Zkusil se zeptat. Nemohla jsem se nerozesmát jejich paniční blbosti (serte na to, že to slovo ani neexistuje, prostě jim panika pohltila zdravý rozum jo xD). Ano, je to tak. Déšt výrazně poškozuje myšlení. I když u těch dvou… nevím, nevím, jestli by měl vůbec co poškodit…. Ale ne, nebudu si hrát na chytrou.

Zalovila jsem do kapsy a vítězoslavně vytáhla klíče.
"Otevřené okno není, ale mám tohle!" Zdvihla jsem je do výše, jako by to byl zlatý pohár.
"To nám má jako pomoc?" Pochybovačně si Jake měřil klíče, zatímco Carli se úlevou málem sunula k zemi.
"Tohle a zvonek jsou naprosto geniální mudlovské vynálezy, pokud ještě někdo nemůže kouzlit mimo školu,"poučila jsem ho důležitě.
"Tak už odemkni!" Zavrčela podrážděně Carli a svým ostrým loktem štouchla Jakea, který už se nadechoval, aby zas něco kvákl.
Už se mi nelíbí, už mi začíná lézt na nervy. Brzo co…
Odemkla jsem, vstoupila dovnitř a vyzvala mé hosty at laskavě ráčí vstoupit (asi jsem se zbláznila ... také výrazy na mě total nesedí. A sakra! Začínám panikařit! Hm… u mě nic neobvyklého…)

No, zatímco jsem přemýšlela, (čti panikařila) mí "hosti" se neomaleně rozvalili do pohodlných křesel. Vzhledem k tomu, že oba byli mokří jak slepice popřípadě slepičáci (kohouti) a Carli navíc ještě naprosto zablácená to byl průser.

No snad matka nebude vyšilovat! Když budu mít štěstí, tak přijde domů až po tatkovi, nebo ještě líp - bráchovi, ve kterým se nečekaně probudí úklidové
pudy. (což je asi tak pravděpodobné, jakože já se vysleču do naha, třikrát oběhnu planetu a pak si zajdu na mléčnou dráhu, abych měla dostatek železa…
(což mimochodem FAKT pravděpodobný NENÍ)
Ještěže si sundali boty. Asi si všimli,m jak se na ně čumim s lehkou panikou v očích, (Už zas! Sem extra zpanikařený člově!!! Ale zase, když je Mouses taky flegmoš, někým se to vyvážit zkrátka musí. Jo, říká se, že dvojčata jsou úúúplně rozdílná. No to nejsme. Jíme, spíme, pijeme a podobné věci. I když u Mouses se nedá úvést jako příklad spaní, protože ta za těch třináct let svýho života naspala pravděpodobně víc, než kdejaký chlap v padesátce. Ehm, závorka…) pomalu se zvedli a přešli ke mně.

"Kde máš pokoj?" zajímal se Jake. Zavedla jsem je do obří místnosti plné postelí, ale jen dvou skříní a stolů.

"Vy jste všici ve stejném? To je buzerace." Odsoudila to hned Carli. Klasika. To by ani nebyla Carli.
"Ty máš tolik sourozenců?" Divil se Jake.
"Si řikala, že máš jenom jednu segru!"
"Jednu otravnou segru," upřesnila jsem. "Jinak jsou celkem fajn až na George," přiznala jsem a lehla si na Mousinu postel, no ta moje je nahoře a tam se mi fakt lézt nechce.
"Zas prudí?"
"Hm… Se vytahoval, že mu už bude 20 na rozdíl od nás mrňat." Ušklíbla jsem se a parodovala bráchu.

"A co bude dělat, když už nenastoupí do školy?" Pokrčila jsem rameny.
"Nevím. Bud půjde na výšku, nebo už dělat. Víš přece, že s náma se odmítá bavit," žalovala jsem.
"Lousia s Georgem se už nebaví ani v naší přítomnosti a odcházejí na zahradu, nebo do sklepa nebo co, takže nemám možnost ani nic zaslechnout."
"Ooo intimčo!" Ušklíbla se Carli.

"No fuj…" podotkla jsme. Z představy Lousie s Geogrem jak…. Se mi dělá kvalitně blbě…
"Vy tu máte sklep?" Vytřeštil Jake oči. Rozesmála jsem se. Vypadá tak srandovně, jak třeští ty oči!
"Já nevím, to měl být příklad!" Máchala jsme zběsila rukama, aby mu došlo jaký to byl debilní dotaz, ale bohužel to nepochopil a čuměl na mě jako bych byla debil já.
Achjo, to je krutý život…

"Čus!" Mávl na mě právě přicházející George.

"Nazdar!" Zamumlala jsem si pod "vousy" pořád v depce z krutého života.
"Čau Georgei! Nezměnil ses…" zakřenila se na něj Carli.

"Nepovídej..." odvětil suše, přešel k posteli, hodil na ní věci a už odcházel, ale já ho zastavila.

"Ehm, brácha… nemohl bys uklidit ten bordel v obýváku?" Požádala jsem ho se zářivým úsměvem.
Dívá se na mě, jako bych se zbláznila.
"Proč to neuklidíš sama?" utahoval si ze mě.
"Přece víš, že nemůžu kouzlit…." Svěsila jsem ruce podél těla v beznadějném gestu.
"Jasně, ale já nemám v sourozenecký povinnosti ti pomáhat!" Ušklíbl se zlomyslně.

"Georgei, ty jdeš na výšku?" zasáhla do naší konverzace Carli.

"Na výšku? Jak jsi na to přišla?" Uchechtl se.

"Takže ty nejdeš na výšku? A co teda budeš dělat?" Zeptala se ho naoko překvapeně, a když si George vyndával věci s obří skříně, kterou měli s klukama společnou, vrhla po mě a Jakeovi spiklenecký pohled.
"Pojedu s váma do Bradavic!" zašklebil se.

"Eh?" Vyjekli jsme všici naráz.

"A…A jako t-to budeš uuuuuuučitel?!" Vypadlo ze mě konečně, jak jsem se zoufale snažila vyslovit hrůzostrašné slovo (George a učitel…).

"Nech se překvapit!" Mávl George na pozdrav a odešel. Všichni tri jsme tam ještě hodnou chvíli nečinně seděli a zírali do debilova.
"Jestli Geroge SKUTEČNĚ bude učit v Bradavicích, tak z toho předmětu na stopro všici propadnem…." Promluvila Carli.

"Tak to je v prdeli…" konstatovala jsme ponuře.

Beautiful morning :-))

13. května 2010 v 19:48 | Mu~he.he |  Na vypsání...
Sem magor, že tu dává Krásné ráno večer? :D

Odpověd: Ne. :D

A je to nádherná písnička a úžasnej text :-))


What a beautiful morning
The best in life is free

What a beautiful morning
Believe me

What a mystery
Though the world's on fire
Yesterday's hard words is still in my head
I feel no despair
No regrets or sorrows
Cause this new day
Makes me dance on air

What a golden day

What a beautiful morning in my life
The best in life is free
I give it all away
And I wonder what more is to come
And this beautiful morning changed my mind
Believe me when I say
The shadows fading out

As the day grows bright
We are turning pages
And we write new chapters of our life
Some are strong and long
Others weak with sorrows
Keep the focus on the rising sun

What a golden day

What a beautiful morning in my life
The best in life is free
I give it all away
And I wonder what more is to come
And this beautiful morning changed my mind
Believe me when I say
Shadows fading out

Believe me - crows will always fly
Believe me - they are only birds
You have to
You have to let go and you will see things in a different light

What a beautiful morning
What a beautiful morning
Believe me

What a beautiful
What a beautiful morning...

Believe me

Česky :D

Jaké krásné ráno
to nejlepší v životě je být volný

Jaké krásné ráno
Věřte mi!

Jaká záhada
ačkoli svět hoří
včerejší tvrdá slova mám stále v hlavě
necítím žádné zoufalství
žádné zklamání nebo smutek
protože tenhle nový den
nutí mě tančit v oblacích

Jaký zlatý den!

Jaké nádherné ráno v mém životě
v životě nejlepší je být volný
všeho jsem se zbavila
A těším se, co nového přijde
A tohle krásné ráno změnilo mou duši
věřte mi když říkám
že stíny mizí

Když se den rozjasní
obracíme stránky
a píšem nové kapitoly našich životů
některé jsou silné a dlouhé
jiné slabé a smutné
zaměř se na vycházející slunce!

Jaký zlatý den

Jaké krásné ráno v mém životě
na životě to nejlepší je být volný
všeho jsem se zbavila
A těším se, co nového přijde
A tohle krásné ráno změnilo mou duši
věřte mi když říkám
že stíny mizí

Věř mi - vrány budou pořád lítat
Věř mi - jsou to jen ptáci
musíš
musíš to nechat plavat a uvidíš věci v jiném světle

Jaké krásné ráno
Jaké krásné ráno
Věř mi

Jaké krásné
jaké krásné ráno

Věř mi.


Tak co líbí? Sice už je trošku starší, ale pořád má své kouzlo :-)

Sunny Muhe :-))

7.5 - 8.5. 2010 - A že to nebyly nudné dny :D ( taky kdybych se celej den nudila u kompu, neměla bych potřebu to psát na blog a ztrapnovat se tak, že xD :D)

8. května 2010 v 23:15 | Mu~he.he |  Na vypsání...
Chcu vám napsat co se včera a dneska dělo, ale nechce se mi psát xD Tak to tu napíšu v bodech, bo bych to jinak zapomněla xD

 7.5 - 8.5. 2010

  • V pátek jsme běhali v těláku přes rybník než jsme zjistili, že se nedá proběhnout, bo je tam slepá cesta tak sme zas jak blbci beželi zpátky xD sem byla celá od bláta mravenců... never more :D
  • Sem vyhodila školní řád z okna bo tam byl pavouk xd kámoška pro něj aktivně zašla :D se nemusela obtěžovat... :D
  • Ve třídě sme čekaly na bus (ve třídě, chápete tu demenci, jo ? :D)  já - kdy to jede? kamo - Za dvě minuty, to nestihnem... já - dělej, to dáme! Zdrhaly sme (už sem se naučila přeskočit ty čtyři, nebo pět schodů na jeden skok! :D sem dobrá že xD) , skákaly přes schody, rvali na sebe boty a bundy a všecko a.... já - kurva to je zavřené, který kretén!!! Jako víte co to je? xD víte, že vám ujíždí bus a vy stojíte jak dementi v zamčený škole xD  :Dhej jak já tam nadávala.... :D no radši ani neřikat xd
  • Tak sme šli na trolejbus a inteligentně si sedli na obrubník na zastávce před jízdním řádem.  Kámoška si ještě v klidůů vybalila svačinu :D proč ne, že :D
  • Odpoledne jsem šla do posilky xd Ale tam to je drsné, budu chodit častějc :D aspon se zbavim těch svých špeků xD
  • V sobotu jsme šli s táborem A je to na výlet na Mosty nad Skalkou u Jablunkova... To bylo ale uplně fajne :-) Ta banda tam byla drsná, zvlášt Jara :D Sem zjistila, že tam jsou bývalí spolužáci ze základky od mých spolužáku na střední co s nima chodím do třídy :D však dobré xD A jsem se prokázala jako dobrá praktikantka no... Silva mi dala skupinu at si ji hlídám.... a ještě dvoum klukům a jak sem šla s Lucy nahoru - nikdo za mnou, nikdo přede mnou :D Lucy -Kde máš děcka? já - Někde roztroušeně, kluci se o ně postaraj, však oni se časem najdou :D Ale sranda byla jak cip, no hlavně jak se rozpršelo xD prý - já v tomhle dolů nepůjdu ati mi políbí prdel, si tu rezervuju pokoj!  někdo z davu - ty máš prachy? xD Ne, se vsákne xd Tot k naší bandě :D Ale jako pohoda, sme opíkali párky aj v dešti :D však co už :D
A zítra si mám v plánu zajezdit dvě hodky na kole, sem ted nějaká hyperaktivní tak toho musím využít, než to zas přejde :D

Tak čus, sa majte! :D

Muhe xD :D

Vše nemůže mít štastný konec

4. května 2010 v 15:54 | Mu~he.he |  Blbosti
Romantická blbost, která nemá ani jednu stránku ve wordu, jen mě k tomu navnadila jedna písnička a PS: I love you (na který jsem se stejně nedodívala xD)





  1. Května, lásky čas, máj… Na den splněných přání a zamilovaných polibků pod třešní se mi splnila nejhorší noční můra. Nevím, čím jsem si ji zasloužila, ale od té doby začínám přemýšlet, jak mi život mohl připadat dokonalý. Přemýšlím nad tím ráno, odpoledne i večer. Když snídám, procházím se po parku a pozoruji zamilované dvojice v chladném větru, dešti i na sluníčku jsou šťastní. Přeji jim to ale pochybuji, že si svých drahých poloviček, šťastného vztahu a chvilek váží.
    lístky růže


Sedám si na lavičku a mé oko zaujmou školkové děti poslušně sjíždějíc skluzavku, rozverně stavějíc bábovičky a vysmáté překonávají výšku mezi nimi a houpačkou 40 centimetrů nad nimi, kterou jim tam pověsili škodolibí puberťáci. O kousek dál si milující matky čtou zajímavé knížky a je jim zcela ukradeno, že malý Daneček odvedle zbořil omylem bábovku jejich milované Kačence.

Jen o pouhé dva metry dál je vidět základní škola a děti poflakující se kolem, šťastné že už jsou venku z té hrozné budovy. Před zkladní školou je od hřiště dobře viditelná lavička, na kterou si sedá šťastný pár, z nichž jeden člověk mi zhroutil mé iluze a představy jako domeček z karet.

Když je pozoruji, jak šťastně vrkají majíc zamilované pohledy a lásku k tomu druhému uvědomuji si, že mě nikdy tak nemiloval. Jeho chování víc než proveditelné jsem neviděla, chyby přehlížela a dívala se "skrz" něj. Viděla jen to co vidět chtěla, byla zamilovala, hloupá, slepá, ale nijak mi to nevadilo. Měla jsem příliš vysoké cíle, které se možná ani nedaly splnit. Až tak jsem byla naivní, přesto to však novému páru přeji, at to vyjde alespoň jim.

Je mi to líto, ale všechno jednou končí a tahle pohádka prostě neměla šťastný konec.

6. Kapitola - Banda kryplů

2. května 2010 v 10:57 | Mu~he.he |  Morisovi
Dalšíí! To jste rádi, co? :D Je po dlouhý době a dost krátká, ale nějak jsem to na ty kapitoly rozdělit musela xD

Tak si ju užijte! :D Ádios Amigos!! Nebo spíš  Au revoir!(Ach, miluju francoužštinu...)





A tak jsme běželi asi minutu, než jsem si uvědomila, že nevím jak trefit domů. Zpomalila jsem.

"Co je?" Křikla na mě Carli.

"Neznám cestu!" Řvala jsem zpátky a doufala, že překřičím rachotící déšt, který pořád zesiloval.
"Tak herfšot nevíš, kde bydlíš?" Naštval se Jake.
"Vím, ale nevím jak tam trefit!"
"Tak mi řekni adresu, já to tady znám!" Zařvala jsem na něj adresu.
"Super, to je celkem blízko!" zaječel, když mě konečně uslyšel.
"Jak daleko je blízko?" Ptala se skoro hystericky Carli, jestli jsem to teda správně přes ten rachotící déšt pomalu měnící se v kroupy slyšela.
"Noo… Na konci ulice zahneš doprava, pak jdeš asi minutu, zahneš doprava, jdeš pět minut, narazíš na les, ten projdeš a na ním je ta vesnice." Jake se vážně snažil, ale Carli to neuklidnilo ani náhodou.
(Jak taky můžete uklidnit největšího panikáře, co kdy žil na planetě zemi v kouzelnickém světě? Hodně těžko vám řeknu, já se o to už ani nepokouším, proč zbytečně plýtvat silami…) Utíkala jako sprinter, kterej chce zaručeně urvat první místo.
"No tak, Charlotto, zpomal trochu, nestačíme ti!" Zavolal na ni bezúspěšně Jake.
"Jí říkat Charlotto? To nezkoušej kamo. To je jako mě říkat Lousiu."
"Proč?"
"Protože Lousia je ta nejhorší sestra
jaká existuje. S Charlottou a Carli je to podobný," vysvětlovala jsem.
"Podobný?" Zeptal se zmateně. Bože, za co…
"Jo," přikývla jsem trochu. Hodně jsme zpomalili.
"Ještě horší, protože když se o Charlottě zmíníš před Carli dělá, že neexistuje."

"Hm…" mračil se Jake.
"Carli?" Zavolala jsem na ni.
"No?"
"Au!" Vyjekla jsem, když mi jedna obří kapka/kroupa skoro prolomila lebku. "Bude v Bradavicích i tvoje sestra?"

"Mhm…" odpověděla ani ne stručně. No možná spíš ani neodpověděla, jenom si tma pro sebe něco mumlala.
"Vidíš, tady máš důkaz," ušklíbli jsme se s Jakeem na sebe.

"Jak daleko to ještě je?" Pofnukávala Carli, když jsme došli na kraj lesa.
"Už to jenom přejdem a jsme tam," utěšoval ji Jake.
"Super…" pofukávala dál při pohledu na tu dálku. I když ono se to nedalo ani moc dobře určit, když jsme byli uprostřed hordy stromů. Kdo ví, odkaj to vzala. Asi se podívala do co největší dálky. Zkusila jsem to taky.
"A kurva!" Ulítlo mi. Ta dálka byla tak na dva dny cesty!
"Ále…" mávl rukou Jake. Skoro jsem si začínala myslet, že je normální a je to kluk, což je skoro nemožná kombinace, ale za chvilku jsem se dozvěděla, že to je fakt nemožná kombinace, neboť se před námi objevili nějací kokoti a začali na nás házet kameny.
"Co děláte, jste normální?" Zaječela na ně ublíženě Carli.

"Kašli na to Carli, jdeme!" Zavelela jsem a chtěla odejít a v tom jsem si všimla, že Jake na ně taky hází kamení.

"Co to děláš?" Zeptala jsme se úplně debilně a hlavně šokovaně Jake.
"Přece si to nenecháme líbit!" Odvětil Jake, aniž by zvedl oči od bitky.

"Pojd, jdeme…" odtáhla mě Carli, jinak bych tam čučela na tu demenci ještě hezkých pár minut. (No hezkých asi jen do té doby, než by mě zasypala hrouda šutrů…)
Šly jsme a šly v dešti a kroupech, než….
"Carli?"
"Ano?"
"Šly jsme tady s Jakeem proč vlastně? Neměl nás náhodou někam zavést?"
Zeptala jsem se zoufale.

"A… Sakra…" přispěla Carli. Šouraly jsme se šouraly, než jsme úplně zastavily, vykuleně se na sebe podívaly, honem se obrátily a zběsile utíkaly a zpátky k teritorium debilů. Ti už tam naštěstí nebyli a tak nemohlo svou demencí a čistou debilitou znečišťovat tak krásné místo a vzdoušek, který na onom místě panoval… Jaký klid a harmonie… Ted už nic nenarušovalo jejich přírodní krásu… (No nic, sory, jsem se nechala kapku unést...)
"Nazdar, kde jste? Jsem vás hledal!"
"Kde máš debily?" rýpla si Carli.

"Odešli."
"Hm, rak jdem!" Zavelela jsem. (Už zas! Tý jo, za chvilu se ze mě stane vrchní generál… POCHODEM VCHOD! Spadlo ti to Máchale…!)
Šli jsme mlčky asi pět minut, než jsem konečně uviděla náš krásný baráček namalovaný teplou oranžovou s červenou střechou a bílými dveřmi.