Červenec 2011

Paní Zla 2 - Stěhoví národů... a Casidy…

28. července 2011 v 19:35 | Mu~he.he |  Blbosti
Ták, druhá kapča Paní Zla :-)))


"Jo!" Výskla si Casidy ve svém pokoji a začala balit. Sbalila si všechno potřebné.

"Sakra…" dívá se nespokojeně na svůj přecpaný kufr a přemýšlí, jak ho zavřít.

"Hej, Morty!" Vřískla. Morty byl jejich sluha. Zajímal se o temnou magii, ale spíš obranu a byl hodně nadaný. Proto ho Voldemort zajal, aby mu neudělal paseku. A tak chudák Morty od svých patnácti sloužil Voldymu. Už dva roky.
"Vřískala jste?" zeptal se věcně. Náhlé záchvaty vzteku u Casidy nebyly ničím neobvyklým a každý si na ně v paláci zvykl. Mezi námi - Voldemort si místnost odhlučnil.

"Nejde mi to zavřít!" stěžovala si. Morty se vrhl ke kufru a snažil se ho zavřít ručně. Když to nepomohlo, dupnul na něj oběma nohama a už to bylo.
"Prosím," řekl. Vlastně byl docela zklamaný, že Casidy odjíždí.Dost si rozuměli a když se s Cas dalo bavit, prokecali spolu dlouhé hodiny.

"Díky," řekla a pohlédla na něj se zvláštním odleskem v očích, jaký u ní neznal. V tu chvíli si Morty uvědomil že i on jí bude scházet. Navzájem si skočili do náručí.

"Budeš mi chybět, Morty!"

"Ty mě taky, Cas…"
"Pojed se mnou! Ještě není tak pozdě, abys začal sedmý ročník!" Přemlouvala ho. Morty však odmítavě zavrtěl hlavou.
"Tvůj otec mi to nedovolí a já nechci, abys kvůli mně měla problémy. A koneckonců, daří se mi tady celkem dobře."
"Jak chceš," pohodila Casidy hlavou, neboť poslední větu vzala jako urážku. To víte, menstruace, přecitlivělost…

"Fajn," hlesl Morty a snesl jí dolů její obří těžký kufr. Voldemort jí šel odvézt na nádraží.

"Sakra, co v tom máš?!" zděsil se, když uviděl Casidy obrovský kufr.

"Éhm… Všechno potřebné!" škrábala se na zádech s rozpačitým úsměvem.Voldemort pozvedl obočí.

"No dobrá," svěsila Cas ramena a začala vypočítávat, co si všechno sebou vzala. "Všechno oblečení, líčidla, kosmetické přípravky, hábity, čepice na zimu, čarodějné čepice, čepky na léto, kšilty, kozačky, baleríny, tenisky, croksy, papučky, ručníky, osobní hygienu, vůně, vonné olejíčky, lodičky, hřeben, kartáč, fén, blok, sešity, fixy, tužky, temperky, tapety - kdyby se mi ty v pokoji nelíbily, gramofon, gramofonové desky, pitný režim, úhly, housle, diář, deníček, laky na nehty a věci na manikúru - to zabralo fakt hodně místa. Talismany pro štěstí, vzpomínkové věci, šperky, náramky, náušnice… nějaké knížky, asi dvě… No, co ještě…" podrbala se Cas na hlavě a vzpomínala.

Voldymu spadla pusa na zem a sledoval jí a kufr a nejspíš přemýšlel, jak se jí to tam mohlo vejít.

"Casidy, někdo ti ukradl postel!" přiběhl Morty s poděšeným výrazem v očích. Voldemort se na Casidy nevěřícně podíval.

"Ty sis vzala postel?"

"No… ehm…" začervenala se Cas. Voldemort nevěřícně kroutil hlavou, zatímco Morty přemáhal výbuch smíchu a radši se klidil z dohledu.
"Jo, a taky kalendář, deštník, dopisní papíry, vonné kapesníčky a gumky a takové ty blbiny."

"Aha. Jasně… No, tady máš svoji sovu. A tady učebnice, přísady do lektvárů atd. Letos budeš dělat NKÚ tak se snaž, at mi neuděláš ostudu!" Přísně se na ní zadíval.

"Morty!" Zavolal si sluhu. "Půjdeš s námi a pomůžeš jí to všechno naskládat do vlaku. Tohle by totiž fakt neutáhla…" Morty přikývl a byl rád, že se těsně před odjezdem ještě uvidí s Casidy.
Všichni tři se přemístili rovnou na nádrží. Kdepak prolézat zdí. To by pro pána Zla a jeho dceru nebylo dostatečně důstojné.
"Fíha, docela pěkné!" rozhlížela se Casidy, která nikdy v životě na nádraží ještě nebyla. Upřímně, krásné by jí nejspíš přišlo i Vítkovické nádraží a to už je co říct.

"No…" odkašlal si Voldemort, už neviditelný. Nechtěl dělat rozruch. "Doufám, že víš, do které koleje se máš dostat…"

"Jo, jo… přikývla a nevnímala ho.
"Casidy!" Řekl ostřeji.
"Ano?" Překvapeně se na něho otočila. Chvíli se na sebe mlčky dívali. Casidy si na malý okamžik říkala, že to, co zahlédla v očích jejího otce je vážně lítost? A pak tu myšlenku vypustila z hlavy. Lítost v očích pána Zla? Nesmysl.
Přikývla.

"Vím," řekla. Věděla to. Akorát nevěděla, jestli se do té správné koleje dostane, ale to už neslibovala.

"Tvoje krycí příjmení je Moorová,"

"Proč Moorová?" Podivila se Casidy. Takové obyčejné příjmení jí na jejího otce nesedělo.

"Protože jsem to řekl," odpověděl hlasem, jenž nepřipouštěl žádné námitky ani diskuze a Casidy se v tu chvíli vůbec nedivila, že její otec má tak velkou autoritu. Morty jí zatím dal kufry do vlaku, a málem si u toho strhl kýlu, a Casidy už říkala svému otci sbohem.

"Sbohem," řekl otec úsečně. "A občas napiš!" říkal jí už do okna vlaku.

"Napíšu, neboj," smála se. "I tobě Morty! Mám vás ráda!" Naposled jim zamávala a pak už se vlak rozjel směr nejslavnější škola čár a kouzel a hlavně vstříc novým zážitkům.



Lord Voldemort stál na nástupišti a říkal si, že bude zázrak, jestli se jeho dcera dostane do Zmijozelu. Řekla mu totiž, co mu už dlouho nikdo neřekl. Že ho má ráda. A on si náhle vzpomněl, jaké to je, cítit k někomu čistou náklonnost z nesobeckých důvodů.